wz

Jíst jeho tělo a pít Jeho krev?

king-james-bible

Podle mého názoru, možnost jíst Jeho tělo a pít jeho krev je to nejúžasnější co v celém vesmíru kdy bylo.

Co to ale znamená? Přiznám se, že jsem si hodně dlouho myslel, že se jedná o „Památku večeře Páně“, jak se píše v Lukáši 22:19

Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“  A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“

Teď se divím: „jak jsem to mohl takhle chápat“. Nechci tady v žádném případě psát kázání na tohle téma, ale jen ukázat na nejúžasnější věc ve vesmíru.

Kdo z nás rozumí Janovu evangeliu?

Hlavně tomuto začátku?

Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.
14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
15 Jan o něm vydal svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“
16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.

 

Takže v podstatě tu Jan píše že Bůh = slovo, přišlo na zem a stalo se tělem (tedy Ježíšem) a přebývalo mezi námi. Dále tu mluví o nějakém světle, které osvětluje každého člověka a to, že také přichází na svět. V další větě je jasné, že se mluví zase o Ježíši, a že ti kdo Ho přijmou, že mají možnost narodit se do nějakého království.

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.

A proč je tam ale napsáno: „..věřit v jeho jméno?„. Kristus = Mesiáš,(také to znamená „král“) a zdá se to být jeho jméno, ale je to vlastně Ježíšův titul. Protože to, kdo On je, je pro každého člověka nesmírně důležité. A to nejen pro toho, kdo přijímá to kým On je, ale i pro toho, kdo to odmítá. („osvětluje každého člověka“)

Nejlépe to vystihuje tohle podobenství, které Ježíš vlastně říká sám o sobě.

Lukáš 20:9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.
10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.
11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.
12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
13 Tu řekl pán vinice: ‚Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, (Ježíš) na něho snad budou mít ohled.‘
14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‚To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.‘
15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?
16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „To přece ne!“
17 On na ně pohleděl a řekl: „Co tedy znamená slovo Písma: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?‘
18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“

On je také králem, který přišel pozvat přátele do svého království.

Matouš 22:2 „S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘
5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
9 jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘
10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.
13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

Jak být (nebo nebýt) těmi jeho přáteli? A nebo jak být těmi zlými, případně dobrými lidmi? A jak máme být oblečení? Pokud by jste se takto zeptali, řekl bych: „Dobrá otázka!“.

To je právě to úžasné, že tohle všechno je možné se dozvědět. A nejen se dozvědět ale i z toho žít. Jíst to jako chleba, díky tomu že: „…slovo přišlo na svět…“

V 6 kapitole Janova evangelia……

Jan 6:26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“
28 Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“
29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“
30 Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?
31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe‘.“
32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.
33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
34 Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“
35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.
36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.
37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,
38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;
39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.
40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“
41 Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe‘.
42 A říkali: „Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘!“
43 Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou!
44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.
45 Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha‘. Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.
46 Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je u Boha, viděl Otce.
47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.
48 Já jsem chléb života.
49 Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“
52 Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“
53 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“
59 To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“
61 Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte?
62 Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
64 Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. –
65 A řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.
67 Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“
68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.
69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“

 

Z toho co tu Ježíš říká, je jasné, že tu říká něco víc než jen to, že dává „svůj život za život světa“ 51 verš.

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“

Pokud by mluvil pouze o své smrti na kříži, jak by se tato oběť dala stále jíst? Památkou večeře Páně? Ne! – Večeře Páně je pouze upomínkou. Ale čeho? Jeho smrti na kříži? Jistě. Ale to Ježíš udělal proto, že to chtěl Jeho Otec. Pro většinu lidí to nikdy nebude mít žádný význam. Ale Jeho slovo které „osvětluje každého člověka“ je to, co se týká úplně každého.

Jan 15:22 Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.

Je mnoho lidí, kteří chodí k „Večeři Páně“ nebo ke „Svatému přijímání“ ale jeho slovo nepřijímají.

Je zajímavé, že Jan nemluví o narození Ježíše v Betlémě ani o lámání chleba při „Večeři Páně“. Proč asi? Myslím, že rozuměl mnohem hlouběji tomu, kdo je Ježíš a nebo ho k tomu vedl nějaký jiný důvod.

Podívejte se sem:
https://docs.google.com/document/d/1gwMigdufr0GCkHkJPCRKm012OFtnjTRDtC33-WoLM18/edit?hl=cs#

Ve dvanácté kapitole se vyjasňuje jak je to s tím slovem a světlem.

Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.
34 Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze zákona, že Mesiáš má zůstat navěky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten Syn člověka?“
35 Ježíš jim řekl: „Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.
37 Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
38 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?‘
39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
40 ‚Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže nevidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.‘
41 Tak řekl Izaiáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm.
42 Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy.
43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
44 Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal.
45 A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47 Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.
48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.
49 Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci.
50 A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluví, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“

Jako v:

Žalmu 119:105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

To slovo není nějaké učení, které je nutné přijmout. Ani nějaký názor. Ale je to „sám Bůh“, který se projevuje „Boží mocí“.

Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den.

Apoštol Pavel to věděl a vysvětluje, jakým způsobem se tohle „slovo“ = Bůh (Boží sláva, pravda o Bohu, zviditelnění Boha), chce šířit = „světlo“ svítit:

1 Korintským 2:1 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.
2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.
3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;
4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,
5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.
6 Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře – ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě,
7 nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.
8 Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.
9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘
10 Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.
11 Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.
12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,
13 abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.
14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.
15 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.
16 Vždyť ‚kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?‘ My však mysl Kristovu máme.

Tedy:

(Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. – 2.verš – vidíme že Kristův kříž je také součástí toho slova)

a třeba zde:

Jan 15:24 Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce.

a už jednou citovaný verš: Jan 15:22

Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích.

Vidíme, že to stejné řekl o svém slově ale taky o svých skutcích. Ale co je víc? Skutky nebo slovo?

Jan 14:10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!

Myslím, že se dá vypozorovat to, že „slovo“ skrze poslušnost produkuje skutky. Není tedy skutkem „slovo“, ale Boží slovo má moc (umožňuje) dělat skutky. Bez toho aniž by Ježíš něco řekl, se nic nestane. Ryby nebyly uloveny, nebylo žádné uzdravení či zmrtvýchvstání atd.

Možná se to může zdát divné, že Ježíš je to „slovo“, když říká že On nebude soudit ale to „slovo“ bude soudit. Je to jednoduché – Ježíšova existence nezačala teprve tím, že se narodil jako člověk. Ale jako „slovo které se stalo tělem“, přišlo skutečně v určité přesné době. Teprve od té doby začalo to „slovo“ oddělovat lidi na ty, kdo to slovo přijmou a na ty kdo odmítnou. Tohle najdeme na mnoha místech písma. Například v době kdy Ježíš teprve začíná svoji službu Jan Křtitel o Něm říká:

Lukáš 3:17 Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“

Nesoudí nás, protože bychom nikdo neobstáli, ale dává nám čas to slovo přijmout, aby to slovo přineslo užitek který má vykonat, a kvůli kterému to „slovo“ přišlo.

Izajáš 55:9 Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.
10 Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí.
11 Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“

a

2 Petrův 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Bible je dnes pro nás to Boží slovo.

Ale pozor! Ne Bible jako kniha, tedy ten papír a ta litera, ale jako záznam o tom „slově“. Ale tak jako si nelze odnést moře ve sklenici od zavařeniny, tak nelze mít uplně všechen záznam o Bohu.

Jan 20:30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

a

Jan 21:25 Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

Ale ten záznam, který máme, věříme že je dostačující. Přesto je tento záznam paradoxně naprosto bezcenný pokud v něm nerozpoznáváme, že k nám mluví (přichází) Bůh. Dovolím si ještě jedno přirovnání: – jako by Bible byla jako ten drát, po kterém k nám přichází domů elektrický proud . Není tu důležitý ten drát, ale ten proud. Ale bez drátu by to nešlo (popřípadě by nás to mohlo zabít jako třeba blesk) Pokud ten drát vezmete a budete za něho tahat, kroutit s ním, stříhat ho na kousíčky, jíst ho, nebo si ho nacpete do uší, či cokoli jiného, nikdy vám nepřivede elektrický proud k vaší žárovce. Musí být správně zapojený a dokonce odizolovaný od okolního světa. Teprve pak vám po tom drátu proud okamžitě projde, a žárovka se vám rozsvítí. Stejně tak je tomu s vaší Biblí.

Těsně předtím, než se Ježíš nechal ukřižovat, mimo jiné řekl tohle:

Jan 14:23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal.
25 Toto vám pravím, dokud jsem s vámi.
26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Kdo je ten Duch svatý? V tomto případě je to jednoznačně někdo, kdo bude připomínat Boží slovo a tedy to, které říkal Ježíš, ne nějaký nový dříve neznámý význam, který teprve bude říkat, a už vůbec nepřijde s nějakým jiným „Slovem“. (Ani by to logicky nebylo možné, protože pokud On je to slovo, nemůže existovat více toho slova, nějaké další, nebo dokonce jiné slovo, ale existuje jen to jedno slovo, protože tím slovem je ON)

Pokud budete chtít šířit na tomto světě nějaké slovo, tak použijete různá média, knihy, letáky a podobné věci. Ale ty se pak všude povalují a šlape se po nich. Z televize může přicházet slovo zrovna ve špatný moment, kdy něco bouchne nebo zatroubí a slovo je pryč. Ale u Boha tomu tak není. On přichází se svým slovem ve veliké moci, ovšem ale jen k tomu, ke komu on chce. Bůh totiž každého člověka zná a dává se poznat jen těm, kteří Jeho slovo přijímají, hledají ho a touží mu porozumět.

Přesto, že Jeho slovo je tu pro všechny. Vysvětlení se dá najít zde: (je to o rozdílu mezi starým a novým zákonem) 

Židům 6:1 Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha,
2 k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu.
3 Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.

Co by to mohlo být?

1 Korintským 12:31 až 13:13 Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: LÁSKU …. atd.

Sama Bible tedy není tím slovem (je to jen potištěný papír). Bůh má jiný materiál na který dnes zaznamenává svoje slovo.

Židům 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Židům 8:10 A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.
11 Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: ‚Poznej Pána‘, protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího.

Židům 10:16 ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;

Ano, je to lidské srdce. Vtip je v tom, že svoje srdce si nemůžete někde zapomenout, nebo je rozbít jako rozbil Mojžíš desky Zákona, které dokonce napsal Bůh vlastní rukou, ani je spálit jako se někteří snažili ničit Bible a pálily je.

Je to pro člověka opravdu to nejlepší záznamové médium. Ale co víc! Pokud je „zapnuté nahrávání“ (když se nahrává = člověk očekává na Boha) nemůže to člověk přehlédnout. Zkuste si vyrýt nějaké slovo do svého vlastního srdce, aby jste to necítili, to prostě nejde. Nelze ani tento již vyrytý záznam ignorovat. Nelze se přes něj jen tak lehce přenést. Nelze ho popřít nebo jednat proti němu, aniž by to nezačalo bolet!!!

Římanům 8:17 A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
18 Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.

Tohle vlastně vysvětluje i pravý důvod (jeden z důvodů) některého trápení, které prožívají všichni lidé. I tzv. Božích soudů.

Například:

Římanům 2:1 Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.
2 Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.
3 Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?

4 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?
5 Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.
6 On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘.
7 Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.
8 Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.
9 Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;

Ano, když nám Bůh začne dávat porozumět jeho slovu, začneme kolem sebe vidět spoustu špatných věcí, ale při poctivém pohledu poznáváme, že jsme to,… (tu konkrétní věc) vlastně taky do této chvíle dělali. Pokud chceme začít odstraňovat třísku z oka svého bratra můžeme to dělat jen a jen skrze lásku a svědomím vlastního trámu ve svém oku. Je to pro nás velmi nebezpečné – abychom totiž nezačali obviňovat všechny a všechno kolem sebe. Je tu však ještě jedna a myslím ta nejlepší cesta. Jít se svým vlastním trámem ke svému Pánu a věřit Jemu, že On může udělat COKOLIV.

Efezským 3:20 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit,

Proč to musí bolet?

Lidské srdce je velice zrádné a nedá se mu věřit.  Věřit se dá skutečně pouze Bohu protože On je ze své podstaty pravda sama. A tak Bůh slíbil že nám dá nové srdce.

Ezechiel 36:26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.

A pokud On slíbil, že ho budeme všichni znát osobně (každý z nás a ne prostřednictvím jiného člověka) On to skutečně dělá a to tak, že ho poznáváme právě na těch věcech, které se nás nejvíce dotýkají. Nebývá to většinou skrze věci na kterých nám moc nezáleží. A potom, abychom vůbec porozuměli tomu co se s námi děje, JE NESMÍRNĚ DŮLEŽITÉ ZNÁT BIBLI, tu část slova, kterou nám má Duch svatý připomínat. Ano Bible sama neobsahuje nějaký návod, nebo něco co by mohlo samo o sobě mít nějaký význam bez Ducha svatého. Tohle říkal Ježíš lidem, kteří velmi dobře znali Písmo.

Jan 5:39 Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.

a také jak řekl Pavel:

2 Korintským 3:6 který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.

Ale co nám má Duch svatý připomínat, když nevíme co Ježíš říkal?

Proto musíme stále jíst tento chléb z nebe (jíst Jeho tělo a pít Jeho krev).

A také proto, že naše stará přirozenost musí dostávat co nejméně toho pokrmu ze světa a naše nová přirozenost aby mohla růst, tak se musí krmit tím nebeským pokrmem. Ta silnější (krmenější) přirozenost nás pak přemáhá a táhne na svoji stranu náš život. (taková křesťanská teorie, ale něco na tom bude)

A nestačilo by si Bibli přečíst pouze jednou? NE – proč? Je to stejné jako by jste si, v noci v domě, rozsvítili žárovku jen jedenkrát a potom by jste tam už chodili jen po tmě.

Proto se to také podobá jídlu, které také jíme každý den a dokonce je to nutné k našemu přežití. Nestačí si o tom jídle číst v kuchařské knize nebo i mít to jídlo jen doma, nebo se na ně jen dívat, (chodit si o něm povídat do shromáždění 🙂 musíme ho jíst a musíme ho i strávit. Ani se nedá sníst všechno jídlo na rok dopředu.

Ano každý den je tam ta „mana“, jen je potřeba sbírat !!! Vždycky, když se mluvilo o bohactví, které máme v Kristu o pokladech a podobně, co si tak člověk pod tím vybaví? Že máme jisté spasení? Že jsme ve společenství křesťanů? Snad nějaké materiální nebo zdravotní zajištění? Co ještě tak?

(Pravda, když se nad tím tak zamýšlím, asi by to byla pěkně tlustá kníha)

Řeknu jen jednu věc: slyšeli jste někdy mluvit nějakého staršího nevěřícího (nebo blbě věřícího) člověka o svém životě? A možná to znáte. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by neměl nějaké fóbie, hrozné sny, podivný nepokoj..atd..

Myslím, že už si ani neuvědomujeme co máme. Když Ježíš řekl:

Matouš 28:18 Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

Můžeme vidět, že je to skutečně tak. My si úplně samozřejmě užíváme této úžasné výsady Božích dětí a ani si neuvědomujeme jakého obrovského množství zbytečného trápení jsme ušetřeni.

(Nehledě na to, jaké máme úžasné svědectví o Božím působení, které jsme každý z nás během našeho života prožili.)

Ale i to trápení které máme „…se nedá srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena…“

Ne – nemusíme mít jako lidé, žádné společenství, žádné zabezpečení, dokonce ani nemusíme mít jisté spasení, vždyť mnozí odpadnou. (protože nezůstanou věrni Jeho slovu)

Jan 8:51 Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“

Ale co máme jisté, je to, že máme možnost uvěřit a zůstat věrni Jeho slovu, a On nás ochrání (zachová) až do poslední vteřiny na tomto světě, tak abychom mohli být s Ním.

Právě probíhá velmi krátké období cca 2000 let, kdy má každý tu možnost.

Nezapomeňme „osvětluje každého člověka“. Opravdu, On je to „slovo“ a může COKOLIV – dokonce se dá poznat člověku, který žije tam, kde nikdy o křesťanství ani neslyšeli.

Přesto někteří křesťané tvrdí, že bez nich Ježíš nemůže nic dělat. To ale nemá ani logiku ani to není pravda. Ježíš tu byl dřív než kterýkoliv křesťan a nezdálo by se, že by nemohl nic dělat. Dokonce:

Jan 1:3 Všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Pravda ale je, že chce abychom byli jako On:

Efezským 5:1 Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

 

Něco podobného na tohle téma od Aleše v mp3.

http://kazani.wesleyan.cz/20101107_zakon2.mp3

a také zde:

https://sites.google.com/site/nejotazky/antonin-uhlir/komentare-k-bibli/janovo-evangelium

O Památce večeře Páně:

http://kazani.wesleyan.cz/20090705_1korintskym_11.mp3

Sdílejte články

Napsat komentář