ŽIDŮM – výklad od Vervona McGee

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Žd5,12

O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet. Žd5,11

Naši milí rozhlasoví přátelé, vítám vás tímto zvláštním veršem z ep.žd., a přitom doufám, že to přečtené slovo o vás neplatí… Nicméně je tu pro každého z nás varování, abychom dali pozor. Je zde nebezpečí. Nebo řekněme, že je zde otázka: Jsme ochotni slyšet a především také poslouchat.

Autor epištoly (tedy DSý) říká, že má ještě mnoho co říci, ale že je to těžké, je těžké to vysvětlit. Proč? – Vidí, že adresáti nejsou moc ochotni slyšet. Pisatel tohoto listu (MG, jak víme, soudí že to byl AP) by to dokázal dostatečně vysvětlit, ale oni by to nepřijali nebo dokonce ani nepochopili.

Dnešní doba je možná typická tím, že věřící lidé někdy některé věci špatně slyší. Kristus jako velekněz podle řádu Melchisedechova je náročné téma, to je nám tu přímo v biblickém textu řečeno zcela otevřeně. Porozumět mu, to vyžaduje vypjatou pozornost a jak ještě uvidíme také vypěstovanou schopnost duchovně vnímat. Vyžaduje to od posluchačů, aby byli ve střehu, aby znali Boží slovo jako celek a aby byli Pánu blízko…

Minule jsme se zmínili o zvláštním příměru našeho učitele, že židovští věřící, kterým byl poprvé adresován tento list, neměli nízké IQ – inteligenční kvocient, nebyli rozumově zaostalí, že by tyto věci nemohli pochopit, ale jak to řekl DrMG, měli nízké DQ – duchovní kvocient. Bylo těžké je něčemu naučit, protože byl problém přimět je k tomu, aby poslouchali, aby důvěřovali, aby přemýšleli, a tím také aby rozuměli.

Byli jako nemluvňata – podobně jako mnoho obrácených lidí dnes, kteří pořád, třeba i po celá dlouhá desetiletí vyžadují od svých kazatelů nebo od učitelů ve sboru duchovní stravu vhodnou pro miminka. Nechtějí slyšet nic náročného, nic, co je těžké k pochopení.

A tak se nejednou stává, že služebníci slova se takovému tlaku nezralých a především smutně vyhlížejících zakrnělých miminek poddají. Prostě dají stranou BSo jako takové, jako celek i s jeho hloubkou i s jeho mnoha osobními důrazy a nahradí je něčím z vlastních názorů, něčím zajímavým a příjemným, čím se lidé ve sboru takzvaně potěší, něčím, co se dobře poslouchá.

Přítomným ve shromáždění, kteří nemají zájem o skutečný duchovní růst, nemají zájem o další proměnu svého života, se to dětinské povídání pochopitelně líbí, ono je hladí, konejší potěšuje a tak je to shromáždění takovým příjemným odpočinkem…

Jistěže, BSo a obecenství Božího lidu pro nás musí být mimo jiné také potěšením a povzbuzením, třeba i tím pohlazením, jak to kdy kdo potřebujeme… Ale pokud není ničím jiným, pokud nás nemotivuje, pokud nás neformuje do podoby PJKa, a namísto toho nás jen hladí… pak dozajista něco vážného není v pořádku…

Zbytek 5.kap. žd. je věnován dalšímu varování, protože následující kapitola (ještě po jednom uceleném silně formulovaném upozornění) se začne ještě jednou a už docela soustředěně zabývat tématem Kristova kněžství podle řádu Melchisedechova.

 

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Žd5,12

„Opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči.“ Někteří z těchto věřících si možná připadali, že to všechno přece už mockrát slyšeli, že to všechno už docela dobře znají… MG štiplavě dodává, že někteří z nich už možná chtěli doktorský diplom. A přitom pořádně neznali ani abecedu.

Slovem „abeceda“ je přeloženo řecké slovo stocheion, které znamená něco ve významu „základní prvky“ – je to abeceda křesťanského života. Za tu dobu by z nich už měli být zralí křesťané, dokonce učitelé, ale oni jsou v duchovním smyslu slova stále ještě malými dětmi. Jsou těmi, kteří potřebují, aby je někdo krmil a pak je třeba taky nechával odříhnout, jak se to musí dělat u malých dětí.

Bratr McGee vzpomíná, jak k němu v neděli po dopoledním shromáždění přišel jeden z věřících, aby mu podal ruku a prohodil s ním pár slov; řekl mu: „Bratře kazateli, máte něco proti mně?“ – „Ne, proč?“ odpověděl jsem. – „No, včera jste mě na ulici minul a nechtěl jste se se mnou ani dát do řeči.“ – To je příklad takových dětinských řečí. Já jsem toho člověka vůbec neviděl, prostě jsem si ho nevšiml, nevím o tom, že jsem jej minul aniž bych ho pozdravil… Vyvozovat takové závěry a říkat něco takového je naprostý nesmysl.

Někdo jiný se ptal: „Proč dnes nezpíval náš sólista? Tak jsme se na něho těšili.“ Moji milí, co máme dělat s těmi malými dětmi, které pořád chtějí ve shromáždění svoje chřestítka a láhev s dudlíkem!? Jistěže zpěv ve shromáždění je dobrý, když je dobrý, ale to přece není podmínkou požehnaného shromáždění…

Oněm židovským věřícím pisatel vlastně říká: „Potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Ještě jste malí, jste nezletilí, ještě nejste dospělí.“ Je pravda, že malé miminko nemůže jíst maso. Ale na druhé straně i dospělému může chutnat mléko. Připouštím, že dnes mnoho věřících sedí a poslouchá náboženské proslovy pro malé děti. Je však tragické, když nemají nic jiného, když to musí poslouchat a snášet stále.

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Žd5,12

Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Žd5,13

Takový prostě nezná Boží slovo, nerozumí jeho obsahu. Nechci vám šlapat na paty a nějak vás prohánět, milí posluchači, omlouvá se trochu náš řečník. Naopak, rád bych vám pomohl. Bez jakýchkoli výmluv však musíme vzít na vědomí skutečnost, že bez Božího slova nemůžete duchovně růst.

Nemluvím o tom, nakolik jste aktivní ve svém sboru, kolik máte funkcí a jak moc jsou významné. Možná jsi dlouholetý věřící, možná zastáváš nějakou práci, funkci, každý týden máte jednu nebo i několik schůzek a porad, ale pokud pro svou vlastní potřebu nestuduješ Boží slovo, pokud docela prakticky nevíš, jak s ním zacházet ve svém vlastním životě nebo pro svědectví druhým, jsi stále malým dítětem.

A tu je nutno říci, že je to tragédie, když nějaké odpovědné místo v církvi zastává v tom duchovním slova smyslu malé dítě. Je třeba růst k dospělosti. Je smutné, když lidé, kteří přijali Pána Ježíše před lety, chodí do sboru a stále jen dělají „ba – ba – ba“ jako nemluvně. Nemají co říci, nemají jak prospět druhým, zmohou se jen na tyto dětské zvuky, dětské řeči. A chtějí, aby je stále někdo krmil lehce stravitelným mlékem.

 

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Žd5,12

Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Žd5,13

Jak známo, děti jsou nám někdy v BSě postaveny jako příklad, který máme následovat. Použil je sám PJ:

A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,

A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. Mt18,3

Malé děti jsou bezelstné, důvěřivé, čisté a to je jejich nádherná přednost, která je hodná následování v našem vztahu k PBu jako k Otci… Ta bezelstná důvěřivost je nesmírně důležitý postoj, nejprve když člověk touží po spasení a když je pak přijímá prostinkou dětskou důvěrou v BSo.

Ale na druhé straně, pokud jsme uvěřili a přijali PJe, nemáme těmi dětmi zůstat! Máme dorůstat ve zralost, v podobu Krista.

Než tento mimořádně aktuální obraz opustíme, chtěl bych uvést pár znaků nedospělosti. Pár projevů, které charakterizují dítě… Pokud jste obklopeni dětmi nebo vnoučaty, jistě doplníte celou spoustu dalších:

 

– Pozornost dítěte stále těká. – Dítě pevně drží v ruce nějakou hračku a nechce ji dát. Pak mu někdo ukáže cokoli jiného, (třeba bonbón). Dítě ihned projeví živý zájem o ten bonbón a klidně pustí svou oblíbenou hračku, které se předtím nechtělo vzdát…

– – Možná novým lidem (těm maličkým v Kristu) někdy docela nerozumně chceme něco brát, na čem ony lpí, co se jim líbí, co snad pokládají za důležité. A když jim to bereme, oni to cítí jako újmu, jako omezování… Když jim nabídneme něco jiného, čemu porozumí, že je to cenné, můžeme je tak úplně přirozeně odvést od věcí marných nebo nebezpečných či škodlivých… Dostatek zdravé motivace ve vlastním sboru může být pro nové lidi účinnou pomocí, jak se zbavit různých starých věcí a současně jak se ochránit od lákavých nabídek s falešnými hodnotami…

– Dalším znakem nezralosti je totiž skutečnost, že dítě nerozezná hodnoty – má svoje vlastní měřítka. Co se leskne, nebo co je barevné či tvarově členité, to je krásné a přitažlivé, i když to třeba nemá žádnou cenu.

– – Možná znáte některá učení, která nezralé Boží děti chtějí odlákat od prosté ryzí pravdy BSa na různé nabídky viditelných prožitků, zdraví a nevím čeho ještě…

– Dále dítě neumí odhadnout své síly či své schopnosti. – Líbí se mu lézt někam po schodech nebo po žebříku (když právě není pod dozorem), ale pak zjistí, že je vysoko a neví jak zpátky. Tak se prostě jenom bojí a začne plakat. Pokud všechno dobře dopadne.

– – V té duchovní aplikaci tak na příklad nový člověk, který se právě obrátil, se rozhodne, že bude svědčit nějakým svým známým, kteří jsou zjevnými hlasateli falešného učení. – Vždyť je třeba jim pomoci! Zkusí to jednou – dvakrát a pak je z toho sám tak plný pochybností, že si sám se sebou neví rady.

– Nebo jiný rys nezralosti: Dítě není schopné uvažovat o vzdálenějších důsledcích svého jednání. – Všechno řeší podle toho, co prožívá „zde a nyní“. Řekli bychom, že není prozíravé. Na příklad když vidí čokoládu, chce čokoládu. Můžete mu vysvětlovat, že když bude jíst moc čokolády, bude ho bolet bříško… Tohle vysvětlování nepomůže, protože právě teď ho bříško nebolí.

– – I maličké Boží dítě se může bez dalších úvah o důsledcích pustit do věcí, které je zanedlouho uvedou do těžkostí v duchovním životě nebo i prakticky… Může to být různá literatura, která nevychází z Písma, nebo návštěva nějaké ohromně zajímavé akce a pod… Dopad na duchovní (vnitřní) život pak takové nezralé dítě nemusí samo lehce zvládnout…

– Nevím, jestli je to pozitivní nebo negativní rys, ale dítě napodobuje dospělé, s nimiž žije. Někdy je to až neuvěřitelné, jak jsou děti věrným obrazem či přímo zrcadlem jednání a mluvy svých rodičů. Jak v dobrém, tak ve zlém. Rodiče své děti vychovávají ponejvíce vlastním příkladem.

– – A tak to platí i v životě nového človíčka v Pánu. Pokud je obklopen věřícími s ryzím zájmem o Pána, o jeho Slovo, o zvěstování spasení dalším lidem, tak velmi brzy taky touží růst, poznávat Pána, sloužit… Pokud se setkává s formalismem, nezájmem nebo dokonce pomluvami a pod., obyčejně se to na něm docela brzy podepíše…

– Dalším znakem je, že dítě není schopno v plném slova smyslu pracovat, pouze si hraje. – Pán chce každého z nás použít ke své službě… A tak bychom v rozvíjení toho docela praktického pohledu na děti a v jeho průmětu do duchovní sféry mohli pokračovat…

 

Jaký udělat závěr z tohoto krátkého zamyšlení o dětech?

V přístupu k Pánu musíme být jako důvěřivá a poslušná pacholátka (jako malé děti), ale v praktickém životě v církvi nebo tím spíše ve světě, musíme dorůstat k dospělosti! Pokud jsme uvěřili a přijali PJe, nemáme zůstat dětmi!

Abychom již více nebyli děti zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; kral.E4,14

Podle Ekum. překl. je to přecejen libozvučnější.

Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. E4,14

A když se vrátíme k naší žd, setkáváme se tu s pohledem na stravu malého dítěte.

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Žd5,12

Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Žd5,13

Dospělí nejen jinak žijí, ale také se docela jinak stravují:

Hutný pokrm je pro dospělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Žd5,14

A to už je text, přátelé, který si necháme zase na příště…

 

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Žd5,12

Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Žd5,13

Posledně jsme se, milí posluchači, v našem pořadu chvilku zamýšleli nad dětmi a nad jejich projevy, nad jejich charakteristickými rysy, které je odlišují od dospělých ve smyslu různých omezení, ve smyslu toho, v čem jsou děti nezralé…

– Pozornost dítěte stále těká.

– Dalším znakem nezralosti je totiž skutečnost, že dítě nerozezná hodnoty – má svoje vlastní měřítka.

– Dále dítě neumí odhadnout své síly či své schopnosti.

– Nebo jiný rys nezralosti: Dítě není schopné uvažovat o vzdálenějších důsledcích svého jednání. – Všechno řeší podle toho, co prožívá „zde a nyní“. Řekli bychom, že není prozíravé.

– Nevím, jestli je to pozitivní nebo negativní rys, ale dítě napodobuje dospělé, s nimiž žije.

– Dalším znakem je, že dítě není schopno v plném slova smyslu pracovat, pouze si hraje. A tak bychom mohli pokračovat…

 

Dospělí, vyzrálí lidé nejen žijí jinak než děti, ale, jak nám tu pisatel listu žd zcela konkrétně uvádí příklad aplikovaný do duchovní oblasti, také se docela jinak stravují:

Hutný pokrm je pro dospělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Žd5,14

Problém s nzralými a nezrajícími křesťany zřejmě není jen příznakem naší příliš rychlé a příliš zaneprázdněné doby, ale Pavel o tom píše také ve svém prvním dopise do Korintu (1k3,1-2kral.):

„A já, bratří, nemohl jsem vám mluviti jako duchovním, ale jako tělesným, jako maličkým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještě nemohli, ano i nyní ještě nemůžete.“

Jistěže dítě pro svůj růst potřebuje stravu, která odpovídá jeho věku, jeho zralosti… V 1P2,1-2 stojí:

„Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli.“

Pokud mléko, pak k tomu, aby jím člověk rostl… Tyto úseky uvádějí návod, nebo rady, jak růst, jak se stát dospělým. Prostředkem k tomu je Boží slovo. A jak poznáte zralého, dospělého křesťana? Četli jsme si, že má vycvičené smysly k tomu, aby rozeznal, co je dobré a co je zlé.

V dnešní době, kdy Satan tak mistrně mísí dobré se zlým, je velmi důležité umět obojí rozeznat. Potřebujeme to v osobním životě, v rodině, v zaměstnání, ve všem, co nás ovlivňuje a co na nás působí.

A jak se to naučit? Bůh nám nabízí své Slovo, kde říká, co je dobré, čeho se držet a na druhé straně, co je zlé, před čím máme utíkat a čeho se vyvarovat. Praktický život v prostředí, kde jsme postaveni, spolu se zbrojí Božího slova nás vycvičí, abychom měli smysly vypěstované k rozeznání dobrého od zlého. A to je jeden z hlavních cílů našeho duchovního růstu. Abychom se dovedli orientovat v hodnotách, a abychom přitom byli dost silní pro užitečnou službu…

Tak před tím, než bratra Aleše poprosím o kousek hudby, musím zase přemýšlet nad tím, jak je to s námi? Jak dlouho chodíme s Pánem? Jak dlouho ho známe? A na druhé straně jak jsme daleko v našem praktickém poznání, kdo on je, jak jsme daleko v míře svého oddání jemu a ve službě? Nebude i o nás platit to nepříjemné slovo, které jsme si tu spolu četli?

Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Žd5,12

Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Žd5,13

Hutný pokrm je pro dospělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Žd5,14


Celý výklad zde: https://docs.google.com/document/d/1YDpQlcL5I45m-RYyEKVYwweC3V07WUfS-JL3-2rNjBw/edit

 

 

Sdílejte články

Napsat komentář