wz

Stavět na Ježíši

Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. 1k3.11

Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – 1k3.12

dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 1k3.13

Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 1k3.14

Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. 1k3.15

Tyto verše nám ukazují některé věci, o nichž občas slyším od lidí, kteří zpochybňují Boží spravedlnost.

Vidím v těchto verších ku příkladu odpověď na otázku, jak to bude s těmi lidmi, kteří činili pokání ze svých hříchů třeba v poslední chvíli života…

Zdá se to totiž nespravedlivé, aby takovíhle lidé, když třeba celý život žili v hříchu a možná škodili lidem či dokonce Božímu dílu, pouhou vírou v PJKa a pouhým vyznáním hříchů přišli do nebe a měli stejný věčný život jako třeba ti, kteří se obrátili v mládí, celý život pilně pracovali pro Pána a oddaně mu sloužili…

Mnoho věcí z té budoucnosti chápeme, pravda, jen v náznacích, takže se o některých dá polemizovat (což se mezi různými skupinami věřících tu a tam i děje), ale tento text nám ukazuje, že tu v jistém smyslu bude mezi jednotlivými věřícími lidmi, kteří budou spaseni, rozdíl a nemalý rozdíl…

Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. 1k3.11

Základ byl u všech lidí, o nichž bude dále řeč, stejný, jde tedy o ty věřící, kdo stavěli na Kristu jako na tom jediném spolehlivém základě. Bez tohoto základu o jakékoli záchraně člověk nemůže být řeč, natož o odměnách!

Ale teď jde kdomě základu také o to, co kdo na ten základ stavěl. AP nám jmenuje celkem 6 různých materiálů. Nejsou to teda moc stavební materiály… viďte. Nicméně ten výběr nám ukazuje na měřítko kvality, které je pro Pána rozhodující. Je to vlastně příměr, který charakterizuje kvalitu

2 a trvanlivost:

Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – 1k3.12

Takže zlato, stříbro, drahé kamení, seno, tráva, sláma…

AP svým výběrem materiálů ukazuje, že v životě s Pánem můžeme být zaměřeni v podstatě na cokoli, každý křesťan může svůj život naplnit celkem čímkoli… Slovy Pavlova příměru bychom mohli říci, že každý křesťan může na tom správném a pevném základě, jímž je PJK, stavět cokoli… Každý křesťan tu má plnou svobodu…

Potíž je však v tom, že se nebude posuzovat design, tedy vnější vzhled toho, co svým životem stavíme, ani finanční náklady nebo velikost oběti, ale bude se naprosto spolehlivě a spravedlivě posuzovat kvalita a trvanlivost z hlediska věčnosti.

…dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 1k3.13

Pro výsledek zkoušky jsou tu celkem logicky dvě varianty. Jedna je kladná a jedna záporná. Říkám „celkem logicky“, ale asi je nutné zdůraznit, že jsou jenom dvě varianty. Zase tu není spektrum, plynulý přechod od velmi kladného konání přes průměrné k velmi zápornému, ale je tu řečeno, že dílo buď shoří, nebo vydrží, a nic mezi tím…

Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 1k3.14

Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. 1k3.15

Znovu zdůrazňuji, že jde o ty, kdo stavěli na pevném a spolehlivém základě, tedy na osobě a spasitelném díle PJKa. Ten, kdo staví sám na sobě, kdo nemá PJka jako svého Spasitele a Pána, ten je úplně mimo tuto situaci, o které zde mluví AP. Člověk, který se pokouší stavět sám na sobě, jak jsem to už nejednou mezi různými svými kolegy slyšel,už je odsouzen(j3.18)neboť neuvěřil ve jmého jednorozeného Syna Božího, Takový je zde tedy zcela mimo hru.

Když shrneme obě možnosti, pak ten kdo přijal PJe ten na Boží soud nepřijde (J5.24). Zatímco, kdo PJe nepřijal, nad takovým je už vynesen soud! Zní to sice nepříjemně tvrdě, ale je to tak.

A dále si musíme říci, že situace, o které zde v 1k3 hovoří AP, neobsahuje variantu odsouzení, všimněte si toho, prosím! Tady se pouze budou rozdávat odměny. Větší, malé, nebo taky docela žádné…

A ten oheň, o němž je zmínka neznamená nějaký trest za hříchy věřícího člověka, jejž by si měl

3 odpykat… Za hříchy Božího dítěte trpěl smrtelný trest Boží Syn. Hříchy Božích dětí jsou dávno odčiněny a před Bohem beznadějně zapomenuty…

Někteří lidé z tohoto Pavlova textu v 1k3 odvozují myšlenku očistce. AP ovšem nic neříká o očištění věřícího, o možné dodatečné nápravě, o nějakém pozdějším vylepšení po smrti…

A neříká zde taky nic o tom, že by někdo teprve po smrti byl pouzován, zda půjde do nebe nebo do pekla… Nýbrž AP jasně hovoří pouze o posouzení kvality toho, co kdo stavěl ve svém životě s Kristem, jaké bylo jeho dílo.

Pro naši představu chci připomnenout, co ještě je v Písmu znázorněno ohněm mimo všeobecného pojmu soudu. Jednu důležitou věc vám připomenu:

Zdaliž není slovo mé takové jako oheň, dí Hospodin a jako kladivo rozrážející skálu…(jr23.29)

Na základě uvedeného chci tedy závěrem k této problematice zdůraznit, že měřítkem pro náš život bylo a je vždy Boží slovo; a to dozajista bude i před Pánem, až jej uvidíme tváří v tvář.

Při různých evangelizacích občas slýchám, že život s Pánem, to je nádhera! To je samý pokoj a samá radost…

Jistě, Pánu můžeme svěřit všechny problémy a můžeme se pevně spolehnout, že on je bude řešit… Ale ono to ve zjednodušeném podání může působit dojmem či dokonce zvbudit falešné motivy, že ti křesťani žijí život bez problémů.

My si však musíme poctivě přiznat, že vírou v PJ nejsme svých problémů zcela zbaveni… dokonce docela často noví lidé konstatují, že s přijetím PJe jim problémů v životě přibylo… Ale to podstatné, co jsme získali pro náš každodenní praktický život, je právě možnost spolehnout se na něho, možnost s důvěrou se mu odevzdat.

Křesťanství se někdy podává jako výhradně zisková záležitost. Souhlasím s tím, že je velmi zisková, má přemnoho přínosů… Ale řekněte, neměli jste na začátku svého života s Pánem problémy třeba v tom, když jste věděli, že mu něco máte odevzdat, nečeho se pro něho vzdát a že se vám moc nechtělo to udělat?

Zavazující pro každého křesťana není jen obava z posouzení našeho života skrze oheň, jak jsme se tím právě zabývali, ale AP těmto svým duchovním dětem v Korintu klade na srdce ještě další skutečnosti a pohledy, které jim mají dodat nikoli obavu a strach, ale naopak radostné vědomí odpovědnosti, jak je Pán vidí, jak si jich cení, co všechno jim dal…

Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve

4vás přebývá? 1k3.16

Křesťanství neznamená jen být někde zapsán, neznamená to jen více méně pravidelně podstupovat nějaké obřady a neznamená to ani jen sám konat nějaké činy…

Skutečné Boží dítě, tedy ten kdo skrze víru v PJe prožil znovuzrození, má v sobě DS! Že o něm třeba ani neví, a že mu třeba není vědomě podřízen… to už je jiná věc… A vlastně právě proto se o tom AP zmiňuje. A jak dále uvidíme, píše o tom, řekl bych, velmi dobře vybaveným věřícím v Korintu, kteří měli hojnost duchovních darů…

Skutečnost, že v nás Božích dětech přebývá, že v nás má svůj chrám DS, ta nás nesmírně obohacuje, ale současně nás také určitým způsobem zavazuje…

Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? 1k3.16

Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. 1k3.17

Kraličtí ten závazek formulovali trochu jinak. Nikoli jako ničení Božího chrámu, ale jako poskvrňování, což je asi větší problém, slabší místo, choulostivější záležitost:

Jestliže kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy.1k3.17kral.

Na tu myšlenku DS v nás, a také na myšlenku té odpovědnosti za naši čistotu, navazují další verše, které nás mohou překvapit.

Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. 1k3.18

Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: Nachytá moudré na jejich vychytralost?; 1k3.19

a jinde: Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.? 1k3.20

Naneštěstí většina našich seminářů dnes připravuje „intelektuální kazatele“, říká po přečtení tohoto textu kazatel DrMG. A pak na konto toho intelektualismu docela prostě říká, že nejdůležitější věc tu je znát a kázat Boží slovo.

Promyšlená konstrukce kázání je dobrá věc, ale AP dává najevo, že to samo o sobě nestačí… Zajímavé kázání může přitahovat lidi, ale ani to samo o sobě nestačí…

To co potřebujeme, když zvěstujeme slovo Boží, ať už jednotlivcům kolem nás, od úst k ústům, nebo na větších fórech nebo třeba po rozhlasových vlnách, to co tedy potřebujeme, je pronášet Boží slovo s Boží moudrostí. A to nelze jinak než v úzké závislosti na Pánu, ve spojení

5 s ním…

Korinťany, a to nevěřící i věřící lidi z tohoto města, jsme si ukázali jako lidi, kteří si rádi poslechli nějaký filosofický výklad, nebo nějakou zajímavou úvahu… prostě poznali jsme je jako lidi, kteří si zakládali na moudrosti…

AP moudrost nezavrhuje, avšak ukazuje, co ve skutečnosti církvev potřebuje. Ano, církev potřebuje moudrost, ale jakou? Jaký druh moudrosti církev potřebuje…?

Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. 1k3.18

AP se tu pak dále znovu krátce vrací k osobám. K tomu problému, že korintští věřící měli v oblibě každý svého zvěstovatele evangelia, svého kazatele… a v důsledku toho pak vytvářeli oddělené klany a nevražili na sebe navzájem.

A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, 1k3.21

ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, 1k3.22

vy však jste Kristovi a Kristus je Boží. 1k3.23

Sdílejte články

Napsat komentář