O rozeznávaní duchů skrze bludné názory

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 1., část 1.

Potom píše svatý Jan: „Nejmilejší, nevěřte hned každému duchu, ale každého podrobte zkoumání, jsou – li z Boha. Protože mnozí falešní proroci vyšli na svět“ (1J 4,1).

Slovo „Nejmilejší“ používá apoštol Jan často. Ne lstivě. Jen věrně následuje v tom Pravdu, neboť Ježíš Kristus, zde na světě, neměl nic milejšího nad své ovce, které vydobyl Svou Krví. Tyto ovce si cenil více než feudální léna, než chválu tohoto světa, ba dokonce než svůj vlastní život.  Tímto slovem se tedy Apoštol Jan zavazuje slibem Pánu Ježíši Kristu, s vědomím toho, že to byl právě Pán Ježíš Kristus, který dříve než apoštol miloval tyto ovce a odevzdal sebe samého na jejich místě do smrti.Na tuto službu lásky apoštol Jan nemohl zareagovat jinak, než aby převzal péči o tyto ovce a svou pílí je přivedl Svému Pánu do věčného ovčince. A tak nemluvil lstivě, když své čtenáře označil slovem „nejmilejší,“ protože oni mu byli skutečně nad všechno dražší.

To však Antikristu se staví na odpor. Tomu Antikristu, který se přivtěrnul ke stádu Božímu jako lupič a zloděj, jako najatý námezník, v jehož přirozenosti není nic jiného než vykořisťovat je, zabíjet, zatracovat, vyhánět, hrozit jim, proklínat, trestat vězením i smrtí, pomlouvat a chovat se necitlivě tam, kde je třeba útěchy. Tento Antikristus přišel po Janovi, obléknul se do ovčího roucha, vlk jeden nenažraný. Ten nikomu nemůže říkat: „Moji nejmilejší“, protože panuje nad stádem s krutostí, aby ve všem byl odhalen jako protiklad Ježíše Krista a Jeho Apoštolů.

Naproti němu pečuje apoštol Jan se starostí o své stádo, kdež praví: „Nejmilejší, nevěřte hned každému duchu...“ Protože toto zlo velmi poškodit Boží stádo: Věřit vždy každému duchu. Lehké srdce brzy všemu lehce uvěří. Už to, že se někomu uvěří lehce, není dobré, ale mnohým věřit křivá slova – to vede do neskonalého zmatku, ve kterém se mnoho lidí točí sem a tam podle bludu, kterému právě uvěří. Takoví lidé nemohou stát na Jedinné Pravdě, ani ji nemohou nalézt mezi tolika bludy.

Tady tedy apoštol Jan oznamuje, že mnozí bludní duchové a falešní proroci vyšli na svět. A za doby apoštolů, ačkoliv tito pěší Antikristé mohli hlásat mnohou lež, kterou rozeseli proti Kristově Pravdě, přesto však jejich působení nedošlo do takových rozměrů, aby všechny kouty země byly zasaženy. Neboť antikristé tehdy nepodmanili všechny národy, aby své lži svými zákony v nich ustanovili. Jakkoliv po tom ďábel toužil.  Avšak  dnes se jejich počet  mnohonásobně zvýšil ve srovnání s jejich první generací.

Vyvádějí lid ze starých bludů do bludů nových a ještě horších. A tak odění těmi všemi nesmysly těžce ranili zástupy jménem Ježíše Krista, o němž často mluví a velice jej chválí. A tvrdí, že to vše zavádí od Něho. Umějí lhát velice mistrně a obdivuhodně překrucováním Ježíše Krista. Kacířské a pohanské bludy a židovské cesty umně a vtipně ozdobily vysokou moudrostí tohoto světa a cizoložením Písma. Skrze to všechno zavřeli lid ve falšeném Kristu, aby lid, který následuje tyto kacíře, pohany a židy, aby se domníval, že následuje Krista. Zatímco kráčí po ďáblových cestách a ke cti jemu se chovají, myslí si kvůli jejich lhání, že jsou vedeni Duchem Svatým.

A kdo dnes říká tomuto lidu, roztrhanému a svedenému: Nevěřte hned každému duchu?  Vždyť oni již jsou uchváceni těmi mnohými duchy, jejichž počet zná jen Sám Bůh! Kdo to dnes říká těm, skrze vysoká učení božská, andělská i nebeská umějí tak moudře lhát lidem jako by to byl dobytek, co nerozumí ničemu jinému, pouze svému břichu? Těm, kdo umějí skrze hlubokost pekelnou i skrze svět tak umně lhát o jim, mávaje při tom Písmy jak Božími, tak židovskými i pohanskými? A proto ti, kdo na světě rozumí pouze svému břichu,  vypijí všechno, co je oslazeno lží tak, jak si břicho žádá, ať už se lže skrze Svatou Trojicí, nebo skrze Peklo samotné. Málo je lidí, kteří by před rukou nabízející takovýto nápoj utekli. Protože mnozí právě u takovýchto duchů stojí, nechce – li někdo jeho učení, nalezne aspoň to, co je libé jeho žaludku. Každý může u nich nalézt  tu správnou lež, která se mu hodí a líbí, oděnou do Boha i do Božího Písma. Navnaděn lží  pak pospíchá skrze Písma i Boha za falešným duchem, a při tom věří, že věří Bohu. Ve skutečnosti však pospíchá od Boha skrze nevíru, protože ti, kteří v sobě mají lživého ducha, přijdou s takovými znameními, aby jménem Ježíšovým svedli všechny – s vyjímkou Božích vyvolených. A ti se zachrání pouze z Milosti Boží, protože kvůli nim Bůh ukrátí hořké dny. Mnoho se o tomto oklamávání předpovídá….

==============================

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 1, část 2.

A kdo dnes říká tomuto lidu, roztrhanému a svedenému: Nevěřte hned každému duchu?  Vždyť oni již jsou uchváceni těmi mnohými duchy, jejichž počet zná jen Sám Bůh! Který farář by to dnes říkal, když skrze vysoká učení božská, andělská i nebeská umí tak moudře lhát lidem jako by to byl dobytek, co nerozumí ničemu jinému, pouze svému břichu? Ti umějí skrze hlubokost pekelnou i skrze svět tak umně lhát o tom jim, mávaje při tom Písmy jak Božími, tak židovskými i pohanskými! A proto ti, kdo na světě rozumí pouze svému břichu,  vypijí všechno, co je oslazeno lží tak, jak si břicho žádá, ať už se lže skrze Svatou Trojicí, nebo skrze Peklo samotné. Málo je lidí, kteří by před rukou nabízející takovýto nápoj utekli. Protože mnozí právě u takovýchto duchů stojí, nechce – li někdo jeho učení, nalezne aspoň to, co je libé jeho žaludku. Každý může u nich nalézt  tu správnou lež, která se mu hodí a líbí, oděnou do Boha i do Božího Písma. Navnaděn lží  pak pospíchá skrze Písma i Boha za falešným duchem, a při tom věří, že věří Bohu. Ve skutečnosti však pospíchá od Boha skrze nevíru, protože ti, kteří v sobě mají lživého ducha, přijdou s takovými znameními, aby jménem Ježíšovým svedli všechny – s vyjímkou Božích vyvolených. A ti se zachrání pouze z Milosti Boží, protože kvůli nim Bůh ukrátí hořké dny. Mnoho se o tomto oklamávání předpovídá….

Co jiného tedy mohl svatý Jan říci svým nejmilejším, než toto: nevěřte hned každému duchu, ale všechny podrobte zkoumání, jsou – li z Boha. Toto není tělesná, smrtelná řeč, ani nesměřuje opilému lidu. Ale obsahuje vyšší pochopení víry, než jaké nalézámeu současných mistrů. Protože odi, i když absolvovali sedmero umění, osmé, to v Kristu, ještě nedokončili. Proto jim chybí ta moc: podrobit zkoumání ty duchy, kterým odporuje Kristus. Protože ani v sobě nepoznávají ducha, který v mnohém se vzpírá Ježíši Kristu. A tak ač se proslavili učením, přednášením, jmenování duchovních správců do pastýřských úřadů, přesto však nepřinášejí užitek stádu, který pasou. Oni jej pouze živí jedem té veliké nevěstky.Chromému a umrlému lidu nejsou po celý rok schopni říci: „Obraťte se, ukažte se!“    Ani: „Toho se držte, nejmilejší.“  Vždyť když v jeden čas pracují na tom, aby se proměnili v ďáblové služebníky, nemohou v druhou chvíli volat, aby se obrátili. Taky jim tudíž nemohou kázat, aby se dobrého stále drželi.  A tak když se společně s tímto lidem drží všeho možného, jenom ne Zákona Božího, přičemž současně mají na svědomí mnoho krve, které se zde na světě prolévá, získávají tím moc a příležitostpostavit lid proti lidu.

A to právě, aby se vzájemně do krve pobíjeli, loupežili, svárlili se. Ostří jim meče slovy Apoštola Pavla, očišťují jim každou při, aby se spravedlivou zdála, například pro obranu svých dědin, příkopů a hradeb. Jedni kněží posvětí boj jedné straně a druzí kněží zase posvětí ten samý boj straně druhé.

Proto se nemíním řídit zkoumáním duchů takovýchto kněží, kteří v sobě nemají ani žilku Života s Kristem. Kristus pro ně představuje síť, aby skrze Něho nachytali bláznivý lid, který pak vysypou rovnou do pekla očistce. Čímž získávají příležitost věčně se za ně modlit k Bohu. Zde vidíme příčinu, proč ten slepý lid, který oni živí jedem veliké nevěstky, odpadl tak daleko od povinnosti zkoumat duchy, jsou – li z Boha. Vždyť samotný ten lid neví, kterému duchu patří. Však se úplně sjednotil s ďábly a Boha se dotýká pouze lží, podoben slepci, který obhmatává zeď.

A tak nikdy nenastane chvíle, kdy by tento lid, sám stojící pod mocí Antikrista, podroboval zkoumání duchy, jsou – li z Boha. Protože se nesmí nikam pohnout, kromě cílů, které jim Antikrist určuje. A také si nemohou myslet o Bohu nic jiného, než co jim on našeptá, poradí a přikáže. Sám Antikrist jim uložil povinnost šeptavé ústní zpovědi, aby získal přehled v jejich svědomích a poznal všechny lidské tajemství.A jestli by se v někom objevil záblesk poznání, jaké jsou tyto věci ve skutečnosti, ihned mu pohrozí, mocí přinutí, aby více nemyslel jinak, než je povoleno myslet a aby se více v těchto věcech nešťoural. A jestliže je někdo neposlechne, nazvou jej kacířem. A jestliže by někdo uměl skrze Moudrost s rozumem zkoumat duchy, jsou-li z Boha, pak by po skutcích poznal, že jeho farář není duchem z Boha, ale apoštolem Antikristovým. Pak mu již nebude věřit, ani si jej již nebude brát za svůj vzor, protože nepochází z Boha. Ale pak se stane, že na něj sáhne Antikristův apoštol, který jej zrádně obžaluje u světské moci. Tehdy ten falešný posel nechá rozhlásit po všech nárožích, že v něm odhalil kacíře exkomunikovaného z církve svaté. Kdo se tedy ukáže být tak silný, aby se postavil proti Antikristu a byl ochoten obětovat svůj život a majetek?  Takových bychom našli málo. Více je těch, kteří sice odhalí, že Antikristus není z Boha, avšak pro svůj strach se k němu stále plazí, lichotí mu a staví se do jedné řady s těmi nejhoršími. Protože Antikrist všechny lidi mocí zavazuje nejvyšší poslušností, aby nemyslili ani nejednali jinak, než jak si žádá Svatá Matka Římská. Vždyť do ní vložil všechny své zákony.

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 2.

Vraťme se ke zkoušení duchů. Jak jsem řekl: Zkoušení duchů není skutek, který by mohli vykonat tělesní a zatmělí lidé. Ti dokáží posoudit, kde které pole lépe plodí, co nejlépe vyléčí žídost tučného břicha, na co je dobré pouštění žilou, co a jak který pokrm ochutit a okořenit.Takoví lidé nemají ani zmocnění k posouzeni, je-li ten či onen duch z Boha či není. Proto říká svatý Pavel: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. (1Kor2,11nn).  Zde potvrzuje, že nepřijali ducha tohoto světa, protože ten nemá moc otestovat duchy, jsou-li z Boha. Světský duch umí otestovat pouze to, co se kde vyplatí. A tak píše: … ale toho Ducha jsme přijali, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. Tamtéž. Duch Boží totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. 1Kor2,10.

Z toho všeho vyplívá závěr. Oni tvrdí, že že skrze moc ducha Svatého mohou poznávat u sebe, čím jsou obdarováni od Boha, a tak sami mohou otestovat, co je duch tohoto světa a který duch počal u ďábla. A tak nyní se tu objevuje cesta, že jen ti mohou otestovat duchy, jsou – li z Boha, kteří jsou účastni Ducha Svatého v Jeho Darech.  Protože tělesný člověk věcem jsoucí od Ducha Svatého nerozumí, ba ani mu nevoní. On je považuje za bláznovství. Proto se ani nemohou postavit za slova: Otestujte duchy, jsou-li z Boha. Tělesný člověk soudí a testuje skrze smysly tělesné, směřující z vnějšího svěda dovnitř, a těmi pochopí věci, které podobně jdou z vnějšího světa do jeho nitra. Těm věcem požehná, které zaregistruje jeho tělesné oko nebo hmotný sluch.

A proto duch ďábelský, který však odporuje Kristu, který je Kristu odporný, obleče se do mnohých písem, do moudrých názorů, řečí sladkých. Krášlí se posvátnými symboly. Tím vším ihned opije tělesného člověka a ten jej začne chválit a říkat o něm, že to je Kristův apoštol, jsa sveden falešnými řečmi.A copak čert neumí stejně dobře číst a psát než ten lhář, který se přikrývá písmy a posvátnými symboly. čímž zakrývá své kacířstva a svůj život líný, smilný, lakomý, rozkošnický?  Slepí testují čertův hlas na svém jazyku a říkají: „Ó, jak krásně káže!“ Avšak jiní namítají: „Vždyť je to lakomec, který v úkrytech tajně smilní!“ A protože se ďábel vydává za anděla Světla, není divu,  že i jeho sluhové se převlékají a vydávají se za sluhy spravedlnosti. Ať už pomýlenou svatostí nebo výmluvností z písem. Ne podle toho poznáme anděly, ne podle toho poznáme sluhy boží, jak se sami zdají zářit, vždyť ani vlk se nestane ovcí, když na sebe oblékne ovčí roucho.

Tak jsem se mnoho rozepsal o tom, že svatý Jan se chtěl ubezpečit a ochránit své nejmilejší před oklamáním tím, že jim přikazuje otestovat duchy. A jestliže se nesmí otestovat duchy, jak se potom ubránit před oklamáním?

A proto duch ďábelský, který však odporuje Kristu, který je Kristu odporný, obleče se do mnohých písem, do moudrých názorů, řečí sladkých. Krášlí se posvátnými symboly. Tím vším ihned opije tělesného člověka a ten jej začne chválit a říkat o něm, že to je Kristův apoštol, jsa sveden falešnými řečmi.A copak čert neumí stejně dobře číst a psát než ten lhář, který se přikrývá písmy a posvátnými symboly. čímž zakrývá své kacířstva a svůj život líný, smilný, lakomý, rozkošnický?  Slepí testují čertův hlas na svém jazyku a říkají: „Ó, jak krásně káže!“ Avšak jiní namítají: „Vždyť je to lakomec, který v úkrytech tajně smilní!“ A protože se ďábel vydává za anděla Světla, není divu,  že i jeho sluhové se převlékají a vydávají se za sluhy spravedlnosti. Ať už pomýlenou svatostí nebo výmluvností z písem. Ne podle toho poznáme anděly, ne podle toho poznáme sluhy boží, jak se sami zdají zářit, vždyť ani vlk se nestane ovcí, když na sebe oblékne ovčí roucho.

Tak jsem se mnoho rozepsal o tom, že svatý Jan se chtěl ubezpečit a ochránit své nejmilejší před oklámáním tím, že jim přikazuje otestovat duchy. A jestliže se nesmí otestovat duchy, jak se potom ubránit před oklamáním?

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 3.

Potom říká svatý Jan: Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha… 1Jan 4,2. Takto Jan zanechal měřítko, znamení, podle kterého poznat s naprosou jistotou, jedná li se o ducha pocházejícího z Boha. A zde vidíme Úzkou bránu, když pro vyznání Ježíše Krista jako přišlého tělesně se má s jistotou poznat, zda ten daný duch pochází z Boha.  Takže nyní, když si uchováváme odstup od židů i pohanů, nevážeme se na žádného z nich.,protože oni nemohou jinak než zapírat Ježíše Krista, který přišel tělesně. Avšak existují  veliká shromáždění a vojska bojující proti sobě, která při tom slavnostně vyznávají Ježíše Krista přišlého v těle, všichni tu společnou Boží víru, a s velikou chválou světí den Jeho narození. A tvrdím, že sbor antikristův velebněji slaví slavnost Jeho narození než sbor apoštolů, protože onen sbor neměl tolik vysokých a tak nádherně ozdobený krásnými postavci; světel z mnohých svíček, zvony veliké, hlasité, varhany s troubením, až všechen chrám hřmí od slávy a velebnosti. Takovýmto způsobem nemohl oslavovat narození Páně třeba takový apoštol Petr, který chodil chudý světem, sem a tam, a pouze svým životem vyvyšoval vtělení Kristovo. Avšak před takovým chudákem by se dnes věřící velice záhy obrátili zády a utekli od něho. A má-li každý takový duch být z Boha, pak všechny duchové jsou z Boha.

Takto to vyplívá z prvního přečtení zmíněného verše z listu svatého Jana. Jakoby nechal stranou všechny skryté nevěry a rozpory proti Kristu, které se  pokrytecky objevovaly nejenom tehdy, ale i teď, že zde popsal pouze zjevný rozpor a vzpouru proti Kristu. Jakoby zde Jan hovořil pouze o těch lidech, kteří zjevně zapírají, že by Ježíš Kristus byl Pravým Synem Božím, který v lidství přebýval na světě. A takovýto duch byl falešný.  A zase dal vědět, že ten duch, který bez jakéhokoliv zlého úmyslu prostě a klidně vyznává Ježíše Krista, Syna Božího, že právě on přišel v těle, aby nás spasil, tehdy praví, že takovýto duch je z Boha. Protože takovéto vyznání Věčného Života nemohlo povstat ani z ďábla, ani ze zlých lidí, jedině skrze zjevení Ducha Svatého.

Těžko však vysvětlovat zaslepeným lidem, že existují ďábelští duchové, kteří jednají v rozporu s Boží vůli k potupě Ježíše Krista. A i když slavnostně vyznávají, že Kristus přišel v těle, neznamená to, že by pro toto vyznání Krista měli být z Boha. A tak se stávají pastí pro bezduché lidi. Když velící Boží nepřátelé oslavují Krista navenek v teatrálních gestech a v posvátných znameních a chválí Krista tím, že  o Něm svědčí veliké věci. Takto chtějí oslnit celý svět bleskem Slávy Ježíše Krista, která však pochází od Jeho úhlavních nepřátel. A tak musíme správně rozumět Kristovým Slovům i svědectví Jeho apoštolů. Protože toto řekl Pán Jeříš Kristus, že mnozí přijdou v Jeho Jménu jako falešní Kristové a falešní proroci a svedou mnohé (Marek 13,22). Zde to na oko vypadá, že je jich velmi mnoho, že veliké, nádherné a lákavé věci hovoří o Kristu, a tak se zdá, jakoby byli Kristovi učedníci. A tak ho velmi chválí, že nechtějí, aby kdokoliv nad nimi panoval: Zamítají papeže, doktory, všechny zákony a práva, uznávají jenom samotného Boha a Jeho apoštoly. A tak Jej milují, že kvůli Němu by chtěli polovinu světa pro Jeho Pravdu pozabíjet a vyloupit, tak horlivě horlí pro Krista, tak vyznávají, že i s Krví přišel v Těle. Avšak přesto je usvědčuje to, že takhle špatným způsobem horlí pro Pána Ježíše a tak svedli mnoho lidí pro Jeho Jméno od Pravé Víry v těžké hříchy a bludy. A proto takoví, byť by sladce andělskými jazyky vyznávali Krista přišlého v Těle, nejsou z Boha.

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 4.

O některých pak Pavel píše, že káží Krista s neupřímými pohnutkami, kvůli závisti, anebo aby se mohli pohádat. To vše, aby přitížili Pavlovým okovům. Ale co na tom!, dodává Pavel, ať už jakýmkoli způsobem, ať z jakékoliv příčiny, ale jen když se  pravdivě zvěstuje Kristus, z toho se raduji a budu radovat. (Fp 1,18, úprava podle překladu PCh) To vše se může naplňovat i v současnosti, že kbůli hádkám a pro nenávist jednoho ke druhému se káže Kristus.  Jedni touží druhým ukázat Krista v pravdivějším světle. A tak o Něm mluví tak, aby druhé pohanili, neboť oni, ti druzí,  přece neslouží Bohu tak slavně a nectí ho tak dokonale, jak si o sobě myslí ti první. A tak jedni druhé obviňují z kacířství pro ty zvláštnosti, pro které si myslí, že lépe slouží Kristu. A tak vedou lid proti lidu do hádek, pomlouvání, zabíjení a loupežení. A gím chtějí dokázat jedni druhým, že lépe věří v Krista, lepším způsobem ho ctí. Holí si na hlavě obrovské plešky, oblékají se ke cti Kristu do přenádherných ornátů, hlasitě vyzvánějí, svíce zapalují a poklony liturgické, to vše  okázale činí ke cti Kristu, aby se ukázali věrnější ve službě a v uctívání Krista nad ty lidi, kteří tak nečiní. A tak získávají důvody, proč se nad ty druhé povyšovat. A ti druzí však zase tvrdí: My se držíme čistého učení Kristova bez lidských přídavků, ale oni se šelmě klanějí a její zákony káží.

A tak tu Pavel velice přesně píše, že někteří zvěstují Krista z nesprávných pohnutek. Zdá se mi, že velká většina je těch, kteří káží Krista z velice neupřímných a nesprávných pohnutek: Pro své sobectví a přetučný břich. S velikým potěšením a rozkošemi se přiživují na veliké Bolesti Ježíše Krista. A co má společného ten pobloudilý lotr s Ježíšem Kristem, když si užívá smilství jako Rufián, naplněn touhou po majetku ze svatokupeckého prodeje. Takoví kněží v sobě opět křižují Krista. A při tom pokrytecky Jemu vystrojují velikou slávu v kostele, volají lid a učí ho: „Toto je Pravý Bůh a Pravý Člověk, tu před ním padněte a klanějte se, svíce zapalte a neustále zvoňte ze všech sil…“ Jakým právem hledá Boží Slávu takový odhalený, nahý lump? Vždyť jedinné, o co mu jde, je vlastní šerednost přikrýt Tělem Pánovým, aby schován si mohl krmit svůj přetučný břich, aby schován si vyživoval nevěstky ke své potěše a aby snadno vylhal z lidech peníze skrze Tělo Ježíšovo. To jsou ty pohnutky veleneupřímné, pro které je Kristus vyznáván a vysoko oslavován Ďábelníky skrz na skrze přeplněnými Zlem, kteří tak klamou tento svět….

 

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 5.

Probíráme spolu slova, které napsal apoštol Jan: Podle toho poznáte Ducha Božího: Každý duch, které  vyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha… 1Jan 4,2. To se těžko poznává, kdo upřímně a pravdivě takto vyznávám protože takoví hříšníci z ďábla pocházející tak slavně vyznávají Jeho jako Toho v Těle Přišlého. A s takovou ďáblovou „velebností a poctivostí“ zaneřádili svět. Co více nad ně může učinit ten duch, který je z Boha, odkud přijde?  V čem Krista oslaví nad tuto falešnou a neupřímnou oslavu Krista? A jak od nich odvede pozornost, když bude prostě vyznávat Kristovi Pravdy? Takovýto duch nenalezne nic, čím by přetrumfnul okázalost těchto neupřímných, a tak by od nich odvrátil pozornost lidu. Přijde-li spravedlivý duch s kázáním, pak jej ti zlí přehluší svými moudrými řečmi. Přijde-li spravedlivý duch s prostou poctivostí, pak jej ti zlí překonají svým bohatstvím: Neboť mají více vosku na svíce, více zvonů, podstavců než ti praví od Pána. Falešní mohou zapálit více svíc  ke cti Ježíčovi, až jimi zahřejí celý kostel.

A jestliže duch, který od Boha přišel, bude kritizovat ty okázalosti, které svět činí Ježíšovi, ihned bude označen za kacíře, který ruší Chválu Boží. A proto ten, ve kterém přebývá Duch Kristův, odmítne služby a okázalosti, kterým svět slouží Bohu, jestliže odmítne vyznání, který svět o Kristu vyznává, pak půjde s Kristem proti celému světu. A tím pak vyznává Krista přišlého v těle. Takovýto člověk pak  oddhalí, do naha vysvleče, všechna klamstva na jméně Ježíšově, do kterých je uvržen tento svět. Protože svět nepřijme jiného Ježíše, než toho zvěstovaného ve falešných lžích. A také toho vyslance svět přijme jenom tehdy, pokud svět upevní v těchto lžích obalených na Kristově jménu.

Proto ten, v němž přebývá Duch Ježíšův, kdo v pravdě vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, musí Krista tak zvěstovat, aby ten, kdo v Něho uvěří, opustil svět, byť by se vystavil pomstě světa, aby opustil i vlastní život, byť by ke škodě přišel. A jestliže by věřící takto odmítnul přijmout Ježíše, skrze opustění světa, byť by se vystavil pomstě, a skrze opuštění vlastního života, byť by utrpěl škodu, pak takovému člověku nesmí zvěstovatel „upravovat“ Krista podle jeho představ a takovéhoto upraveného Krista mu předkládat k uvěření. Jenom mu může zvěstovat Kristovo odsouzení a odejmutí Kristovi Milosti. Protože žádnému milovníku světa (a toho lákavého, co svět nabízí) Ježíš nemůže přes všechnu Svou Dobrotu a Lásku prospět.  Kristus mu mlže prospět jenom tehdy, když se vzdá světu a jeho ďábelských svodů. Jestliže by zvěstovatel podával světu upraveného Ježíše ve snaze spasit jej, jakoby mrtvole podával Tělo Boží: Vždyť mrtvola nemůže věřit v Tělo Boží a ani Jej ochutnat. Tím by se sám stal Kristovým nepřítelem, jestliže by Jeho Spasení podával Jeho nepřátelům, kteří spasení nebudou. Tím totiž představuje Boha jako spolupachatelem těch, kteří Krista nenávidí, byť by tak činil pro přízeň světa anebo pro svou slepotu, že neporozuměl svoji službě…

 

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 5. část 2.

Proto ten, v němž přebývá Duch Ježíšův, kdo v pravdě vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, musí Krista tak zvěstovat, aby ten, kdo v Něho uvěří, opustil svět, byť by se vystavil pomstě světa, aby opustil i vlastní život, byť by ke škodě přišel. A jestliže by věřící takto odmítnul přijmout Ježíše, skrze opustění světa, byť by se vystavil pomstě, a skrze opuštění vlastního života, byť by utrpěl škodu, pak takovému člověku nesmí zvěstovatel „upravovat“ Krista podle jeho představ a takovéhoto upraveného Krista mu předkládat k uvěření. Jenom mu může zvěstovat Kristovo odsouzení a odejmutí Kristovi Milosti. Protože žádnému milovníku světa (a toho lákavého, co svět nabízí) Ježíš nemůže přes všechnu Svou Dobrotu a Lásku prospět.  Kristus mu mlže prospět jenom tehdy, když se vzdá světu a jeho ďábelských svodů. Jestliže by zvěstovatel podával světu upraveného Ježíše ve snaze spasit jej, jakoby mrtvole podával Tělo Boží: Vždyť mrtvola nemůže věřit v Tělo Boží a ani Jej ochutnat. Tím by se sám stal Kristovým nepřítelem, jestliže by Jeho Spasení podával Jeho nepřátelům, kteří spasení nebudou. Tím totiž představuje Boha jako spolupachatelem těch, kteří Krista nenávidí, byť by tak činil pro přízeň světa anebo pro svou slepotu, že neporozuměl svoji službě…

A tak ten duch, který přichází z Boha, který upřímně vyznává Ježíše Krista přišlého v Těle, nesmí druhým lidem o Ježíšovi nebo o spasení svědčit jinak, než aby ten či  onen skrze Ježíše mohl získat Věčný Život, jemu ke spasení. Ale protože falešní svědkové skrze pokryteckou lež zaneřádili všechen svět bludy o Spasení v Ježíši, kde pak bude farářem ten duch, který z Boha pochází? Který odmítá spasení všem milovníkům tohoto světa? Za městem na šibenici mu postavi faru! Protože tento svět nepřijal ani Smotného Pána,  ani Jeho Slovo. A svým učedníkům Pán řekl, že i je společnost odmítne, protože nejsou z tohoto světa.

A tak duch, který pochází z Boha, který pravdivě  vyznává Ježíše Krista v těle přišlého,  má hlásat, že spása je možná pouze v Kristu. A pravdivě svědčit i těm, kteří nejsou v Kristu, že nejsou spaseni, byť by si oni sami pro bludy hlásané lidmi mysleli opak. Pravdivě hlásat, že v žádném jiném stvoření nebeském nebo pozemském, duchovním či hmotném, v žádném jiném náboženstvím nebo v liturgických skutcích,  v ničem takovém nelze dojít spásy, jenom ve jméně Ježíše Krista. Protože toto prohlásil Ježíš Kristus: Řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam,‘ nevěřte mu a ani ho nenásledujte… (Mt 24, 23 – doplněno podle PCh). Neboť množství lidí bludem omráčených se domnívají, že spasení nalezli i mimo Krista.

A tak ten duch, který přichází od Boha, musí pevně proti tomu všemu stát a svědčit, že pouze v Kristu je naše spása.  Pouze toto je třeba hlásat, aby lidé toužili po spáse pouze skrze Ježíše Krista. A i těm, kteří hledají spasení v Kristu, při čemž si nechávají zadní vrátka k světským lákadlům, těm je třeba pravdivě ukazovat na jejich duchovní stav, že spasení v současnosti nejsou.

A ještě více. Duch, který pochází z Boha, ať vyznává Ježíše Krista v těle přišlého všem věřícím a všem, kdo v Něm hledají Svou Spásu. Ať zdůrazňuje, že v Kristu mají všechno pravé, pravdivé  a potřebné  ke spáse, mají to v hojnosti a bez nedostatku. V Kristu mají  vše, i to, co potřebují zde na tomto světě. To, oč skrze nebe prosí a žádají, to se vší plností v Kristu dostávají. V protikladu s tím: Jestliže člověk hledá rozličnou pomoc a milost kdekoliv mimo Krista, pak se i sám k takovéto pomoci či milosti přivazuje.   Jakou spásu hledá, k takové se přiváže. A pak se v tom také plácá.  Takoví se domnívají, že spíše  spásu naleznou u kdejakého mnicha, kterého druzí nazývají svatým, než u Samotného Krista.  A tak jsou svedeni skrze hromová kázání falešných kněží, kteří oslazují svá slova  lidu cizoložícímu ve víře.  Takovémuto lidu rozmnožují milosti a pomoci svatých, až tím uhasí v jejich srdcích Ježíše Krista  s Jeho Přehojnými Milostmi. Bláznivý lid, který neví, zda-li hledá spasení u Boha, nebo u lidí! Hledá-li spásu v rytém obrazu, nebo v utrpení Kristovém, v potulkách po světě nebo v pravdivém svědomí. Nerozumný lid, ve tmě zavřený, který nepoznává Pravého mezi nepravými…

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 5. část 3.

A ještě více. Duch, který pochází z Boha, ať vyznává Ježíše Krista v těle přišlého všem věřícím a všem, kdo v Něm hledají Svou Spásu. Ať zdůrazňuje, že v Kristu mají všechno pravé, pravdivé  a potřebné  ke spáse, mají to v hojnosti a bez nedostatku. V Kristu mají  vše, i to, co potřebují zde na tomto světě. To, oč skrze nebe prosí a žádají, to se vší plností v Kristu dostávají. V protikladu s tím: Jestliže člověk hledá rozličnou pomoc a milost kdekoliv mimo Krista, pak se i sám k takovéto pomoci či milosti přivazuje.   Jakou spásu hledá, k takové se přiváže. A pak se v tom také plácá.  Takoví se domnívají, že spíše  spásu naleznou u kdejakého mnicha, kterého druzí nazývají svatým, než u Samotného Krista.  A tak jsou svedeni skrze hromová kázání falešných kněží, kteří oslazují svá slova  lidu cizoložícímu ve víře.  Takovémuto lidu rozmnožují milosti a pomoci svatých, až tím uhasí v jejich srdcích Ježíše Krista  s Jeho Přehojnými Milostmi. Bláznivý lid, který neví, zda-li hledá spasení u Boha, nebo u lidí! Hledá-li spásu v rytém obrazu, nebo v utrpení Kristovém, v potulkách po světě nebo v pravdivém svědomí. Nerozumný lid, ve tmě zavřený, který nepoznává Pravého mezi nepravými…

Proto ten duch, který pochází z Boha, má kázat věřícím úplnou zvěst o spasení v Kristu. Neboť nikdo jiný na nebi ani na zemi neobdržel tolik milosti, dokonce by ani nikdo takový nemohl tolik milosti nést, abe zemřel za lid, který Mu uvěří. A to je také důvod, proč apoštolové hlásali, že Kristus v sobě obsahuje veškerou dokonalou Milost. Že pouze v Jeho Krvi byváme umyti od každého hříchu. Že veškerá milost v našem životě pochází jen a pouze z Jeho Plnosti. Takto to prožívali apoštolové i všichni svatí, kteří jsou v nebi, že vše, co dobrého mají, plyne jen a pouze z Jeho Plnosti. A co zažívali, to předávali skrze mluvené i psané slovo dále věřícímu lidu, že i oni v Něm mají veškerou hojnost a plnost: V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. Kolosenský 2, 9n. Takto promluvil svatý Pavel židům, kteří ačkoliv se obrátili ve víře Ježíši Kristu, nevěděli o této Plnosti. Ti se totiž vraceli ke stránkám Mojžíšova zákona v touze ospravedlnit se skrze něj, jako by jim Kristus na to sám nestačil. A tak je Pavel napomíná a ukazuje jim Dostatečnou Plnost v Něm. Vše pravdivého, co potřebují nebo co si žádají ke svému spasení, zde dostávají srkze dary a milosti z Plnosti Ježíše Krista. K tomuto účelu není potřeba ani Mojžíšův zákon, ani zákony antikrista. Lidé se mohou věrně svěřit Kristu a se vší nadějí se k Němu obrátit v prosbě o věe dobré, které potřebují.

Takto zní vyznání o Kristově příchodu v Těle. S Jeho Vtělením v dostatku přišlo vše, na čem záleží. Apoštolové sami již nemohli k této Plnosti nic přidat. Mohli jenom to kázat. Že veškerá Plnost dostatečná k opravení padlého lidského pokolení, vykoupení a smíření s Bohem, spočívá ve Vtěleném Kristu. Že spolu s Kristem byla na zem uvedena Dokonalá Spravedlnost dostatečná ke svatosti života tohoto pokolení. Že vzkříšení nesmrtelnosti a věčného blahoslavenství, i toto vše je přítomno ve Vtěleném Ježíši Kristu. Toho se drží a toto vyznává každý duch pocházející z Boha: Jak ten, který káže Krista, tak ten, který toto kázání poslouchá a věří v Něho.    

Petr Chelčický: O rozeznávaní duchů skrze bludné názory, kapitola 6.

Potom praví: A každý duch, který popírá Krista, z Boha není. A to je ten antikrist, o němž jste slyšeli, že přišel a už nyní je na světě (1.Jan 4,3 – podle PCh) .Takto kázali apoštolové o Antikristu, že již za jejich doby přišel a na světě pobýval. Avšak ti současní správci lidu praví, že až na konci časů má nějaký Antikrit přijít a bojovat proti křesťanům, mučit je pro víru a při tom bude kázat Boží Zákon.  A jestliže připustíme, že tento názor o Antikristu je správný, tedy že až na konci dějin světa má  nějaký Antokrist přijít, pak by se muselo i tvrdit, že onen Antikristus, který byl na světě za doby apoštolů, zemřel brzo po nich a teď jsou křesťané před ním v bezpečí, dokud onen poslední Antikrist nepřijde. V současnosti by tedy antikrist na světě přítomen nebyl.

Otázka zní, jakým mučením půjde antikrist proti křesťanům. Nero i jiní ukrutníci již před dávnými časy žili v Římě i kdekoliv jinde, obrovské množství křesťanů povraždili pro víru, avšak tím jim pranic neublížili. Vždyť tím více slávy získali mučedníci v nebi, než by sviňskou smrtí rakoviny či morem pomřeli. A jestliže by dnes Antikrist s velikou mocí přišel a totéž by činil, pouze slavné mučedníky by z křesťanů nadělal.

Existují také tací, co tvrdí, že Zákon Boží bude kázat. V tom případě se ptám mnichů i kněží: A kde dnes lze nalézt Zákon Boží? Mniši sami přiznávají, že v nich není a jejich skutky protikladné Božímu Zákonu to jen a pouze potvrzují.  U pasáků svatokupeckých jej také nenajdeme. Ani u městských lichvářů a tlustých patriciů nepobývá. Ba dokonce ani na hradech a tvrzích smilníků a násilníků Zákon Boží  nemá místo. Na papežský dvůr ani nemusíme za Zákonem Božím chodit, protože ten se zaměstnal vlastní velikou pýchou, sobectvím a svatokupčením. Taktéž mezi sedláky se nesnadno Zákon Boží hledá. A proto když by dnes přišel jakýkoliv Antikrist ke kterékoliv společenské třídě, nenalezl by v ní Zákon Boží. Pak ani nebude mít co kazit, protože už dlouhodobě je zkažená jak víra, tak Zákon.

A tak se všelijaké skupiny trkají mezi sebou, jedni druhé obviňují, že oni jsou tím Antikristem, nebo že mezi ně brzy nějaký Antikrist přijde. Ale žádný  člověk, i kdyby skutečně byl Antikristem, by si to nikdy nepřipustil. To raději tím obviněním pokydá druhého, který se mu nelíbá. Proto všude zní jenom tato písnička a žádná jiná. Vždyť Antikrist stojí a přichází pod pokrytectvím, schován pod velikými tajemstvími, které se svět nikdy nepozná. Vždyť ani nepoznal Syna Božího, který na světě pobýval osobně, svou vlastní osobou. On sám se stal člověkem a ponížen do podoby člověka s člověkem navazoval důvěrné vztahy.

Taktéž Antikrist již s velikou slávou přišel, povýšil se nade všechno, co nese Jméno Boží, k němu se přichýlí svět s velikou touhou, bláhově se domnívaje, že jsou v Kristu.  A proto ho svět neodhalí.

A tak nejlépe uděláme, když se přidržíme učení apoštolů, že antikrist již dávno přišel na svět a že už za jejich doby na světě pobýval. V jejich době začal růst, a pak sílil a sílil, až dosáhl nejvyššího vrcholu Zla a Protikladu Krista. A proto svatý Jan věrným věřícím přibližuje poslední hodinu nebo také poslední dobu světa: Slyšeli jste, že Antikrist už jde.. a podle toho víme, že nastala poslední hodina (1Jan 2,18 – podle PCh). Pravil, že Antikrist přichází a už je na světě. Přichází jako mocný, jehož panství  bude dlouho trvat v hodině posledního věku. V době apoštolů byl počat a za tu dobu ušel velký kus cesty. A takémpraví, že né pouze jedna osoba, ale mnozí sjednocení v jedné vůli vzpoury proti Kristu, v jedné hlavě posazeni na královském trůnu. A ta jedna hlava panuje nad pozemskými králi i nad soubory nejrůznějších pokrytců a nad mnoha národy. Jeho nazval apoštol Pavel člověkem hříchu a synem zatracení, který s eprotiví a vyvšuje nad vším, v čem je Jméno Boží. Velikou pýchou odporuje Kristu. Proti Kristově pokoře postavil čest a slávu převyšující pozemské krále, proti chudobě Kristova panství bohatství a moc převyšující krále celého světa…

 


Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/295-pch-o-odvaze-myslet-a-jednat-v-souladu-s-bozivuli.html

 

 

 

Zdroj původního textu:
Boubín, Jaroslav: Petr Chelčický – spisy z Pařížského sborníku, Praha : Historický ústav Akademie věd České republiky, rok 2008, od strany 185.

Vyjádření Historického ústavu:
Historický ústav ani autor nemají námitek proti používání Vašich textů na internetu, pokud bude vždy citován originál díla s odkazem na stránky a zřetelně vyznačeno, že příslušné úpravy, které internetově publikujete, jsou autorsky Vaše.

Historický ústav AV ČR
Prosecká 76
190 00 Praha 9

www.hiu.cas.cz 
Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/352-pch-o-rozeznavani-duchu-uvod.html

Sdílejte články

Napsat komentář