Petr Chelčický: Pravda a mýty o Očištění

Nejprve v Boží inspiraci popisuje svatý Matouš (8, 2-3). Jednou ke Kristu přišel malomocný a  pomodlil se k Němu těmito slovy: „Pane, chceš – li, můžeš mně očistit.“ Na to Ježíš položil na malomocného ruku a řekl: „Chci, buď čist.“ A ihned byl nemocný člověk očištěn a zbaven svého malomocenství. Tento muž představuje všechny malomocné na duši.  Kdo se ke Kristu obrátí, odvrátí se od hříchů a v modlitbách poprosí o odpuštění, tomu se odpustí. Takový  bude očištěn stejně, jako se v Kristu očistil i malomocný z našeho příběhu. Protože toto říká Pán Bůh: Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.(Žd 8, 12). A když Bůh jednou slíbí, že si na jejich hříchy nevzpomene, tak jak by takovéto kající hříšníky mohl kvůli těmto proviněním poslat do pekelného očistce? Vždyť už je sám jednou očistil! Proto i říká apoštol Pavel: Tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých. (Žd 9, 28).   A jinde zase píše: Když dokonal Kristus očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech.  Žd 1,3… Tyto citáty dokazují, že očištění je  pro věrné a opravdově se kající křesťany připraveno v samotném Ježíši Kristu…


Za druhé nám očištění zjevuje sám Pán Ježíš, když káže: Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. (Jan 15, 3n)    Těmito slovy Kristus nás neodkazuje na žádné jiné místo, kde by bylo možno dojít očištění, než jen a pouze k Sobě Samému.

Za třetí:  Za pravé, důvěryhodné a úplné  očištění pro kájící lid považuje svatý Jan krev Ježíše Krista, když píše:Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1Jan 1,7)    A svatý Pavel dodává:  Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. Proto je Kristus tím, kdo přinesl usmíření Nové smlouvy.(Žd 9,13n) A tak nás Sám Kristus usmířil s Bohem Otcem, pro Svou Vlastní Smrt. Proto na jiném místě mluví Apoštol Pavel takto: Kristus miloval svou církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil ji koupelí vody a Slova; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5, 25-27)    Kristus nechce, aby se církev připravovala na nějaký jiné očištění, jako se připravuje Církev Luciferova na Očistec.  To Kristova Církev, plně Mu důvěřující, plně mu věrná,  s jistou nádějí o Něm svědčí, když praví: Vládci králů země, jenž nás miluje a svou krví nás obmyl z hříchů Krví Svou, učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu buď sláva i moc navěky věků. Amen. (Zj 1,5n)


Další očišťování Církve Kristově v tomto světě spočívá v nejrůznějších ďáblových pokušeních, ve všech překážek, obavách,  ve smutcích tohoto světa, nejrůznějších bolestech těla. Tím vším se Církev Kristova čistí, když roste v trpělivosti a vytrvalosti. Skrze tyto jevy vede Cesta do Králoství Božího. O tomto píše Apoštol Pavel: „…ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění; prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně, procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí… (2Kor 6,4)

To jsou ti, které viděl Apoštol Jan v bezpočetném zástupu, ze všech národů a pokolení, lidé mluvící všemi nejrůznějšími jazyky. Tito stojí před Trůnem a před Obličejem Beránka, oblečení v bílé roucho, majíci v rukou palmové ratolesti. A níže Jan říká:  Jeden z těch starců na mne promluvil: „Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?“ Řekl jsem: „Pane můj, ty to víš!“ A on mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí… Zjevení 7,13-15.

Takto zní svědectví z nebe, že tito zástupové, kteří stojí před Trůnem, si neomyli ani nevybělili svá roucha, svou ctnost a svou nevinnost, v žádném očistci,  ale jenom ve velikém soužení tohoto světa a v krví Kristově. Jenom toto  je plně důvěryhodná koupelna pro vyvolenou choť Ježíše Krista, kterou On Svou Rukou připravuje a Svými Ústy přikazuje k užívání, když pověděl: „Pijte všichni z tohoto kalichu. Neboť toto je má krev nové smlouvy a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ Mt 26,27n.

Toto je víra jednou daná Svatým o pravém a plně důvěryhodném očištění z hříchu.

Poznámka: V tomto článku jde z biblického hlediska především o očištění charakteru (u Církve o očištění od nepravých údů), ne  v prvé řadě o očištění z hříchu. VM.

 


Dále se pak společně podívejme na falešné učení o očištění v očistci. Toto očištění hledají ti, kteří v to pravdivé, které jsme si ukázali výše, nevěří, a ani se v něm očistit nechtějí. Nemají v něm svou naději. A tak se pilně rozhlíží po něčem jiném, neboť nechtějí jít přímo do pekla. A tak vytrhávají některá slova svatého Pavla, které ani nepochopili dobře.   Takový očistec v pekle po smrti by jim stejně neprospěl. Pavel tedy píše: „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale skrze oheň. 1Kor 3,11-15

Tato slova, i když ukazuje některým oheň pomsty v den Páně, však nedává za pravdu všem těm doktorům, mistrům, či kněžím, kteří učí očistec v třetím pekle. Pavel se zde o ničem takovém nezmiňuje. Tento citát svatého Pavla se chápou dvojím způsobem, což je zdrojem sváru a rozdělením. Jeden o tom káže to, jiný ono. Hlavně se neshodnou na této větě  svatého Pavla:  Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka.

A tak mistři pokládají den páně za den smrti. Pak prý smrt ukáže pravdu o dílu každého člověka. Je – li špatné, půjde ten daný člověk do očistce. A když v tom pekle zkončí, budou se mistři a kněží rádi za něj postit, modlit, sloužit mše, dával almužny. A tím jej vyprosí a hříšník pak půjde rovnou k Bohu. Takto káží k uším prostým lidem, aby jim od pravdy odvrátili sluch ke svým pohádkám. Ale ač to takto káží mistři a kněží, můžeme je zpatřit, jak chabě se postí za ty duše, když si uchovávají břicho jako nůši plnou sladkostí a své krky si krmí vepřovým masem. A tváří se při tom jako neviňátka.

A neboť bývají syti po obědě, málo almužen dávají pro mrtvé v očistci, ale naopak, mnoho na nich vydělávají, když své modlitby prodávají.  Bůh však takovéto hříšníky neslyší a jejich modlitby proklíná. Proto žádným duším nikdy nepomohou! Běda té duši, která v očistci na jejich pomoc čeká, na ně se spoléhá!

Ale o tomto přece Pavel v citovaném úseku nemluví. Ani netvrdí, že den Páně znamená den smrti. A dokonce neoznačuje onen oheň za oheň pekelný. Proto takovéto řeči druhý názor odmítá. Tento názor trvá na tom, že den Páně je dnem posledním, den Božího Soudu. A ten den přijde v Ohni. Jak praví svatý Petr: Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. 2. Petrův 3, 10nn.

O těchto věcech vypravuje apoštol Petr, o věcech, které přijdou v den soudu Pána Ježíše Krista. Ten se zjeví v hrozném ohni a zničí všechny tváře světa, země i nebes. A ten oheň má také prozkoumat dílo každého člověka, které bylo zde vykonáno, zda – li stojí na základu Ježíše Krista. Takto zde učí apoštol Pavel, že ten, kdo stojí na tomto základu, koná dílo výborné a chvályhodné. A že někdo další činí dílo ne tak kvalitní.   Ta díla jsou výborná, která jsou vyrobena ze zlata, stříbra či drahého kamení. Zatímco ty méně kvalitní se staví z dřeva, sena a z trávy.  Ty první skutky dokazují dokonalost a plnost spravedlnosti, která je vytvořila. Ale ty druhé skutky prokazují vady. Těmi druhými rozumějme skutky dřeva, sena a trávy. Mistři dávní i současní soudí, že se tím myslí příměsy nedostatků k dobrému. Těmi nedostatky mají být hříchy lehké či všední, to jsou údajně ta sena a ty trávy, a pak tu jsou hříchy těžší symbolizované dřevem.  Ale nemyslí tím hříchy smrtelné, neboť nikdo, kdo činí smrtelné hříchy, nemůže zůstávat na základu Krista a ani nemůže být spasen.


O těchto věcech vypravuje apoštol Petr, o věcech, které přijdou v den soudu Pána Ježíše Krista. Ten se zjeví v hrozném ohni a zničí všechny tváře světa, země i nebes. A ten oheň má také prozkoumat dílo každého člověka, které bylo zde vykonáno, zda – li stojí na základu Ježíše Krista. Takto zde učí apoštol Pavel, že ten, kdo stojí na tomto základu, koná dílo výborné a chvályhodné. A že někdo další činí dílo ne tak kvalitní.   Ta díla jsou výborná, která jsou vyrobena ze zlata, stříbra či drahého kamení. Zatímco ty méně kvalitní se staví z dřeva, sena a z trávy.  Ty první skutky dokazují dokonalost a plnost spravedlnosti, která je vytvořila. Ale ty druhé skutky prokazují vady. Těmi druhými rozumějme skutky dřeva, sena a trávy. Mistři dávní i současní soudí, že se tím myslí příměsy nedostatků k dobrému. Těmi nedostatky mají být hříchy lehké či všední, to jsou údajně ta sena a ty trávy, a pak tu jsou hříchy těžší symbolizované dřevem.  Ale nemyslí tím hříchy smrtelné, neboť nikdo, kdo činí smrtelné hříchy, nemůže zůstávat na základu Krista a ani nemůže být spasen.

Rozumím tomu tak, že ti, kteří na základ Kristův staví ze dřeva, sena a roští, nejsou tak špatní, aby nemohli být v Kristu. Vždyť v Něm nikdo není takový, který be se mohl nazývat dokonalým. Každý postavil něco ze zlata, stříbra, drahých kamenů a něco zase ze dřeva, sena či roští, neboli s příměsí nedostatků. Když se ty zlé věci přimíchají k těm dobrým, tak se i to dobré znečistí. Proto dávní mistři tvrdí, že ten oheň, jenž přijde v den Páně, má zpálit seno, roští a dřevo. Jenom to jediné utrpí ti, v jejichž základu bude nalezen Kristus, že na Něm stojí pravou a živou vírou plnou Milosti. Ti, kteří jsou v každé chvíli připraveni ztratit všechno, co mají, včetně svého života. To vše oni ztratí raději, než by měli přijít o Krista a Jeho Milost. Na druhé straně zase ti, kteří se přidrží toho svého sena, roští, či dřeva, budou spolu s těmito nedostatky páleni ohněm Dne Páně. Z toho všeho plyne, že ani zde apoštol Pavelnepíše o nějakém pekelném očistci, nezmiňuje se o něm, žádné své slovo nemíří do tohoto terče. Jen popisuje poslední soud Dne Páně, ve kterém Oheň zničí seno a strniště, a vše, co bylo z tohoto materiálu postaveno.

Proti tomuto názoru  postavím oponenturu jiných doktorů. Nejprve se zmíníme o svatém Augustinovi. Ten vykládá citát o Dni Páně takto: „Význam toho citátu spočívá v tom, že kdo buduje na tomto základu, t.j. na Kristu, zlato (bohabojný život vede), stříbro (miluje bližního svého), drahokamy (dobré skutky činí), to jsou ti, kteří pouze na věci Boží myslí. Jejich skutky tedy nebudou zničeny ohněm, buď vůbec, nebo jenom malinko. Ale kdo budují ze dřeva, sena nebo roští, to jsou ti, kdo pouze  věcmi tohoto věku zaobírají, věcmi bezbraností lidskou nezajištěné. Nepočítají s žádnou Milostí. Ulpívají na tom, co nabízí tento svět, a nemohou být od těchto lákadel oddělení bezboletsně. Proto den Páně, den soudný, přijde jako Oheň, který prozkouší všechny skutky a vyjeví, co je co zač.“  

A pak dodává: A tak o dvou ohních čteme. O jednom věčném, jimiž budou věčně mučeni zlí, a o druhém, který předejde onen věčný, tímto plamenem budou zpáleni obličeje tohoto světa. Tento oheň očistí ty, kteří staví senem, roštím či dřevem. Takto tedy hovoří Augustin. Otevřeně zde praví, že v ohni zachvacující svět bude spáleno v den Páně seno a jiné příměsy, které se protiví líbezné Dobrotě Boží, pokud se tyto věci v tomto životě pokáním neočistí.

Dále pak svatý Jeroným, když vykládal proroka Nauma, nepsal: Když svět bude činit pokání, nezahyne. Ale jestliže se rozmnoží nepravosti, kterými se uhasí láska, tehdy horlivý Pán přijde s pomstou, né jako nepřítel, ale aby zpálil dřevo, roští a seno a přijal čisté zlato. Jestliže by nalezl cokoliv, co je mu odporné či so se mu nelíbí, sejme to, aby to navrátil do prvotního stavu nevinnosti. I tento citát potvrzuje, že seno a jiné přimíchané věci zapálí Pán, když přijde k soudu.

Další mistr, kterého zde ocitujeme, se jmenuje Remigius. Ten rozumí apoštolu Pavlovi následovně: Stejně jako se zlato, stříbro a drahé kamení zkouší ohněm, aniž by se zničily, obdobné se v soudný den prozkouší ohněm ten, kdo bude vlastnit dobré skutky, aniž by cítil bolest anebo utrpěl jinou škodu. Ale kdo se bude držet lehkých hříchů, ten skrze oheň pročistěn bude, zbaven všeho sena, roští a dřeva, vystoupí k Bohu.   

Tito všichni mluví jedněmi ústy a já jim dávám za pravdu. Protože jejich názor stojí na apoštolu Pavlovi. Oni ví, o čem mluví. Mluví o tom, co Pavel jmenuje, o čem Pavel píše.  Ale nic se z jejich výkladů nedovíme o pekelných očistcích. To musíme sami poznat, když budeme pozorovat, jak jdou k cíli, který si sami vytyčili. I oni chápou den Páně jako den konečné Smrti, která ukáže skutky každého. Smrt každého usvědčí z jeho skutků. Den Páně se zjeví každému, kdo by, kdo je a i kdo se ještě narodí, co udělali dobrého či špatného. Jak píše svatý Augustin: V jakém stavu člověka najde jeho smrti, v takovém stavu předstoupí v Soudný Den. Jak i Pavel dosvědčuje: Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.  2 Kor. 5, 10. Tak bude dílo každého ukázáno všem. Ale kdyby se toho každý zbavil smrtí nebo v pekelném očistci, pak by se neměl s čím ukázat před stolicí Pánovu…


Proto zásadně nesouhlasím s těmi prvními pány doktory, kteří ztotožňují Den Páně s dnem úmrtí. Nemohu na základě tohoto místa z Apoštola Pavla svědčít o nějakém očistci ve třetím pekle. Současní mistři a kněží na velice nejistém základě nebezpečně lžou tomuto světu, podle učení Tomáše, mnicha z Akvina, který žil nedávno. Ten jako první vnesl do církve  nesmyslný názor, který definuje existenci tří pekel: Jedno pro zatracené, druhé pro nepokřtěné děti a peklo třetí  neboli očistec. A dakší věci, které škodí víře, vsál do církve.

Další teologové nestojí na tomto místě apoštola Pavla, jak jsme si jej dříve vykládali. Zabývají se sny a barvitým popisem utrpení mrtvých v těch, či oněch mukách. Tvrdí, že jsou různá místa, kde se duše očišťují. Jední prohlásili, že se duše mučí v jakési peci při obrovských teplotách, další zase, že jsou trápeni v ledu, další zase by duše mučili ve vápencových horách. A pak přišel Tomáš Mnich se svým třetím peklem. A to se zdá teologům jako nejpravděpodobnější. A tak s velikou pílí ženou všechny lidi, dobré i zlé, do onoho pekla, do kterého ve svých lázáních háží mrtvé až do skonání světa, aby skrze takovéto lži lidi ovládali a o duše i o peníze je okrádali. A kdo jim to nezbaští, toho nazvou kacířem. A tak doktorové staví svou teologii o pekle na nejistých pověstech, ba dokonce na tom, co se komu zdálo ve snu.

Aby svatý Augustin popřel takovéto bajky, napsal toto: „Není nic zjeveno o místě, kde by měl být očistec, pouze na základě svědectví mrtvých. A tak se zdá být nejpravděpodobnější, že duše trpí na místech, na kterých sami zhřešili.“ Tomu můžeme věřit, protože to potvrzuje i Písmo: čím kdo hřeší, tím také bývá trestán (Apokryfní Kniha moudrosti 11,16)  A jinde čteme toto: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení. (Řím 6,19)     A tak pro shrnutí opakuji: Doktor, svatý Augustin, neznal žádné konkrétní místo, žádný očistec, to až po něm přišel Tomáš Mnich, nedbal na důvěru Písmu a vymyslel si třetí peklo.


A tak ti první doktoři odmítají, že by nějaké křesťanské duše mohly jít do pekla po tom, co byl vzkříšen Kristus. Peklo prý pojme jenom ty zatracené. A proto svatý Augustin se chopil následujícího citátu z Apoštola Pavla: Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci,opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. (1 Kor 6, 10.)   K těmto slovům pak Augustin napsal: Ať žádný z vás neklame sám sebe, bratři. Jsou pouze dva místa, třetí místo neexistuje. Proto ten, kdo si nezaslouží, aby s Kristem kraloval, s ďáblem nade všechnu povinost zahyne.  Tento doktor tedy nepřikyvuje  těm, kdo káží nějaký očistec, ale odporuje jim.   Jak tedy můžeme věřit tomu, že by dnes jim dnes toto učení odsouhlasil? Neboť třeba toto řekl Jan Zlatoústý: Stejně jako zrnka písku nedrží po sobě, tak i ti, kteří se s rozličnými spekulacemi dostávají do rozporu se sebou samým, tak i ti si staví na písku.

Z tohoto citátu můžeme poznat, že ti, kteří se oddělili od Krista, od Jeho Svědectví i od Jeho Apoštolů v otázce očištění, a sami se mezi sebou hádají kvůli nejrůznějších domněnkách na toto téma, že i oni staví na písku. A kdo na základě jejich přesvědčení si drží naději o očištění se z hříchů v posmrtném očistci, i jeho doufání a víra se nalézá na písku.Na druhé straně toto praví Pán Ježíš: A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký. (Z Matoušova evangelia, 7. kapitoly)

Rozuměj: Kdokoliv si staví naději na svoji spásu a na očištění svých hříchu kdekoliv jinde než na Kristu, na Té Skále a na mocném a svatém Jeho Slově, ten na písku staví. Neboť jenom tam, na Té Skále, může nalézt uzdravení pro svou duši. A když přijde smrt jako bouře, tehdy se jeho hříchy vylejí z břehů a jako řeka v povodni přijdou a podemelou písek, ten základ mylných nadějí. Toho dům se do pekla proboří.

Neboť je psáno, že naděje svévolníků přijde vniveč (Přísloví 10, 28b).    A o to větší bude vina těch duchovních stavitelů, doktorů, mistrů a kněží, neboť to jsou oni, kteří jako první zavrhují Skálu, ten Úhelný Kámen, který určil Bůh, aby se stal Hlavním Kamenem Stavby. Na něm měli postavit plnou naději všech lidí, očištěných a spasených. Neboť V Něm získají všechno, co potřebují: Plné očištění od každého hříchu, dokonalé odpušrění všech hříchů, konečné a nezvratné spasení. Protože Kristu je dána všechna moc na nebi i na zemi, aby  každy věděl, že Syn Člověka má moc na zemi odpouštět všechny hříchy, malé i velké, pravdivě a věrně kajícím se lidem. Přece kdyby měl v úmyslu je poslat do očistcepekelného ohně, tak by jim na zemi neodpouštěl hříchy. Ale v pekle by je trestal. A tak by nedržel všechnu moc, kdyby je sám od sebe nemohl očistit. Pak by tu moc mělo peklo…


Ale nám je v Jeho Smlouvě věnována jiná víra. Že On, Ježíš Kristus, vlastní veškerou a plnou moc. A to skutečně ukázal na mnohých lidech, kterým řekl: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy…“ Marnotratný syn, když se vracel ze svého bohémského života, sotva se přiblížil k rodnému domu, už jej spatřil Jeho Otec, lítostí a milosrdenství tak dojat, že mu přiběhnul na proti a vrhnul se mu kolem krku. A když mu vyznal syn: „Otče, zhřešil jsem proti tobě i proti nebi, již nejsem hoden nazývat se tvým synem,“ tehdy rozkázal otec svým služebníkům: „Přineste původní jeho roucho a oblečte jej!“ A tak dále. Tady v tomto příběhu se nevypráví, že otec vyběhnul svému synu naproti s nějakou sudlicí v ruce, aby mu připravil nějaký očistec, případně, aby ho ohněm prohnal jako hrnčíř hlínu. Ale naopak, můžeme zde vidět velikou radost otcovou, který svého syna zahrnul láskyplnými polibky, ihned ho přijal, vrátil mu jeho postavení v domě, učinil jej hodna sebe sama, oblékl ho do jeho původního rouchu nevinnosti, a uvedl ho do všech věcí, které sám má.

Stejnou Milost i Pravomoc odpouštět prokázal nad těmi, kteří pouhou jednu poslední hodinu pracovali na Jeho Vinici. A jim jako prvním vyplatil jejich odměnu. Učinil je rovným těm, kteří celý den pracovali, nesli břímě dne i vedra. A od nich za dostatečné přijal to, co za jednu hodinu odpracovali. Také se tu nevypráví, že by je poslal do nějakého očistce, kde by mu dodělali to, co jiní odvedli za celý den. Ale naopak, výslovně pravil, že touží i tomu poslednímu dát totéž, co tomu prvnímu. On je dobrý a ctihodný ve všem, co si usmyslel učinit.

A také tuto Milost i Nesmírnou Pravomoc odpouštět ukázal na lotru, který se zjevně opozdil jak v pokání, tak v činění spravedlnosti. Tento lotr poprosil Ježíše: „Pane, až vejdeš do svého králoství, vzpomeň si na mně, na hříšného.“  A On, sám trpěl velikou nouzí, bolestí, zoufalstvím a bezmocí, mu slíbil: „V pravdě ti pravím dnes budeš se mnou v ráji.“ Takto dokázal, že ve svých rukou drží veškerou plnou pravomoc k mocnému rozhřešení hříchu, k mocnému odpuštění hříchu a k mocnému očištění od hříchu. Opět tu nečteme, že by Ježíš prohlásil něco jako: „Hanebný lotře, zlosynu, nejsi mne hoden pro své zločiny. Posílám tě do očistce, abys tam pobyl x let, aby tam z tebe vypálili tvé lotroctví. A pak teprve přijď a já tě přijmu.“ Nikoliv, pověděl mu: „V pravdě ti pravím dnes budeš se mnou v ráji.“ Tato Milost i pravomoc zůstává u Něho nyní i navěky. A On jej bude prokazovat až do skonání světa všem lidem, kteří opravdově v Něho věří a poddávají se mu…


Tyto Boží slova utěšují, naplňují vírou, dodávají pravdivou, celistvou naději, a umožňují plně doufat všem hříšníkům, těm, kteří žijí v pravdivém a věrném pokání. Proto svatý Pavel takovýmto lidem povzbuzuje víru a pevnou naději s plnou smělostí. Oznamuje jim moc a milost Velikého Kněze: Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Žd 4, 14n. Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší spasení na věky těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. (Žd 7.24n, ČEP upravený podle překladu používaném PCh). Toto je ten pravý základ, mimo který nikdo nemůže stavět. Na něm proto mají stát doktoři, mistři a kněží, ti mají hlásat tuto pravdivou víru a pravdivou naději s plnou smělostí k jejich jediné možné spáse.Ta spočívá v tom, uvěřit v ten Úhelný (t.j. zakládní – pozn. VM) Kámen  živou vírou. Vyslyšet Jeho Hlas, že to všechno, co  potřebují ke spasení, mohou přijmout z Jeho Ruky.

Ale bohužel, můžeme pozorovat, že tito stavitelé, kteří přišli po apoštolech, kteří byli zplození Konstantinem, (od Silvestra až do těchto dob), bezmála všichni již dříve tento Úhelný (základní) Kámen odmítli, odvrhli,  Kámen, na kterém Jediném Krostovo učení buduje Boží Chrám, (t.j. pravá Církev – pozn VM).A když odvrhli tento kámen jako malomocný a jejich bříchu nehodný, nastavěli mnoho jiných základů na písku,na kterém nelze vybudovat Boží Chrám. Na těchto pískách neroste nic, co by bylo podobné Božímu Chrámu.Ale vyhlašuje se na nich ďáblovy lži a jedy veliké nevěstky (ze Zjevení Janova 17. kap. – pozn. VM), která se líčí (maluje, mejkapuje…) do krásné tváře falešné dobroty.Tím se zvěstuje zdánlivá naděje hříšníkům tohoto světa, Bohům nemilým. Ty, co nežijí v pravdivém pokáním, ale kají se podle tohoto nepravého zvěstování, čeká zklamání a věčné zatracení.

A hle, první jed: Když kněží káží, že naše největší naděje je Panna Maria, která, plná milosti, soucitu a slitování, oroduje, přimlouvá se,  společně se všemi svatými, za nás hříšné i tehdy, když Ježíš za nás neprosí, ale naopak, chce nás zatratit pro naše hříchy. Protože ona je plna milosti, soucitu a slitování, jako nádoba vody až po okraj naplněná.

Nádoba, kterou kdyby kdoliv na jakoukoliv stranu nahnul, by se vylila.A tak je Panna Maria plná milosti, že kdokoliv ji bude sloužit a bude ji o milost prosit, k tomu se ona hned svou milostí nakloní, a bude se za něj,  plná milosti, soucitu a slitování, přimlouvat ke Svému Synu, který ji vždycky vyslyší. Proto služte ji rádi, kážou falešníci, ji i všem svatým, a proste ji, i všechny svaté, aby ráčili se stát orodovníky za nás, plní milosti, soucitu a slitování.

Na tom zakládají svoji naději všichni pekelníci, kteří v Boha žádnou naději nemají. Proto slouží Matce Boží, jí se modlí, za ní se v sobotu postí, přičemž v pátek i v nedělí smilní a i jiná zla konají. Tato víra se jim však zboří a oni budou muset jít do pekla, protože tuto víru odmítá sama Panna Marie, která vždy ukazuje na Svého Syna, když říká: Milosrdenství Jeho plyne od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. (Lk 1,50)  A modliteb a jiných služeb nepřijímá ani ona, ani žádný svatý. Protože Bůh příkázal, abychom se jenom Pánu Bohu modlili a Jemu Samotnému sloužili (srvn Mt 4, 10). Neboť toto praví Pán Bůh: Já jsem ten, kdo odpouští hříchy, pro Mně Samotného. A jinde praví Pán Ježíš: Mám klíče od smrti i hrobu.(Zj 1,18) Když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře. (Zj 3,18)

Proto ten, kdo zakládá svou naději na přímluvě Panny Marie a všech svatých, neposlouchá Pána Ježíše, ani Jeho Matky a Jeho Svatých, ale hřeší tím. Ten staví svou naději na písku.  Protože umře pro svůj smrtelný hřích, nebude – li činit pravé, pravdivé a opravdové pokání. Bude zatracen a Panna Maria se všemi svatými ho navěky nevyprosí, i kdyby za něj krvavými slzami plakala. Ale ona nebude!


Další principy postavené na písku jsou všechny ty modloslužebné poutě. Ty vedou do doupat lupičů. Anebo také všechny zákony a ustanovení od papežů, které se snaží ze světskosti udělat slavnou službu Bohu. Tím vším Smlouvu Kristovu a všechna Jeho Přikázání beze strachu přestupují. V chrámech tak okázale Bohu slouží, ústy se Jemu Přibližují, s vysokými hlasy, prolamovanými notami, s varhany, zvony i s jinými nástroji vzdávají velikou čest Bohu, zatímco ve svých domech, krčmách, na trzích a na všech svých cestách se čertu klanějí, když činí jeho vůli ve svých hříších.Při tom pevně spoléhají na sedm půstních neděl, na zpověď a na kněze s rozhřešením, aby účet, který celý rok u čerta propili, zde jej smazali a na nový účet pít mohli začít.Jestliže však někdo třeba zemřel a nedočkal se druhého půstu, při čemž by měl účet u čerta nedoplacený, toho uklidňují, že v očistci třetího pekla, jak jsme o něm dříve mluvili, může svůj dluh vyrovnat. K tomu mu pomůžou mnozí přátelé a najatí kněží žaltáři, virgiliemi, svatokupeckými mši a modlitbami. Tak ho vysekají z očistce a on půjde rovnou k Bohu do nebe. To jsou ty základy budov života položené na písku těch stavitelů, kteří odvrhli úhelný kámen – Krista a Jeho Pravdu. Proto ten, kdo takovouto budovu naděje svého spasení staví na špatně položených písečných základech, si zakládá na velký průšvih.

Proto jestli někoho zajímá  pevnost jeho díla, ať jej položí na principech Krista, Svědectví Jeho i Jeho Apoštolů. To mu zpevní všechny jeho stavby. Zde ti roste chrám, o kterém pravil Apoštol Pavel: „Chrám Boží jste Vy. (1K3,17)“ K té samé víře nás povzbuzuje i Apoštol Petr, když napsal: Když jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘, pak tedy přicházejte k Němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. I vy jako živé kameny tedy sestavte duchovní dům,  oběti milé Bohu pro Ježíše Krista (1Pt 2,3-5 ČEP upraveno podle překladu používaného Petrem Chelčickým).  Jsme volání, abchom sestavili s pomocí Boží naše domy s živou vírou a věrností, s nadějí, která neoklame, a nikdy nezpoléhejme na ty základy pokládané na písku, ze kterých falešní proroci šijí pohodlně polštáře podle rozmanitých svévolných mír, aby je věnovali všemu světskému věku jako podušku pod hlavu…

Proto volá Pán Bůh: Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, kteří šijí pohodlné polštáře svévolnou mírou a dělají podušku na hlavu každé velikosti, aby lákaly duše. Lovíte duše mého lidu a svou duši chcete zachovat naživu? Znesvěcujete mě před mým lidem pro hrst ječmene a kus chleba; svým lhaním lidu, který poslouchá lži, usmrcujete duše, které neměly zemřít, a při životě chcete zachovat duše, které nemají žít.

“ Proto praví Panovník Hospodin toto: „Chystám se na vaše pohodlné polštáře, na které lákáte duše jako ptáky na lep. Zničím Vaše svévolné míry a duše, které lákáte jako ptáky, propustím. A vaše polštáře vám zabavím a svůj lid vám vytrhnu z rukou. Už nebudou úlovkem ve vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin. 2Poněvadž mučíte srdce spravedlivého podvodem, zatímco já jsem ho nechtěl zarmucovat, a posilujete ruce svévolníka, aby se neodvrátil od své zlé cesty a nebyl zachován naživu, proto už nebudete mívat šalebná vidění a věštit věštby, ale vytrhnu svůj lid z vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin.“ (Ez 13, 18-23; ČEP upraveno podle překladu používaného Petrem Chelčickým)

Ó Pane Králi věků, rač povstat a pošli jako anděle Své svaté, pravdivé a věrné kazatele. Učiň je hlásnou troubou Svého Slova. A osvoboď Lid Svůj z rukou těch bezectných lhářů, kteří své lži již dávno ušili a ještě nepřestávají šít rozličné pasti Tvého lidu. Jak chytrýcky si připravuji baťohy své, aby napásly své nenasytné břicha, své milenky i levobočky.  K tomu ůčelu loví lid Tvůj zneužíváním Tebe Samého, Tvého Syna, Všechny Jím Ustanovené Svátosti, Pannu MArii s apoštoly, Starého i Nového Zákona, anděly, peklo a všechny ďábly. Tak moudře zaopatřili svá tučná těla, aby je pásli a drahými rouchy oblíkali. Stále nekompromisně předkiádaji své polštáře i podušky, ušité tu falešnou, tu pravou mírou, aby se hodily pod každou hlavu, živých i mrtvých. Touží totiž, aby jejich pastva trvala na věky.


Ó Pane Králi věků, rač povstat a pošli jako anděle Své svaté, pravdivé a věrné kazatele. Učiň je hlásnou troubou Svého Slova. A osvoboď Lid Svůj z rukou těch bezectných lhářů, kteří své lži již dávno ušili a ještě nepřestávají šít rozličné pasti Tvého lidu. Jak chytrýcky si připravuji baťohy své, aby napásly své nenasytné břicha, své milenky i levobočky.  K tomu ůčelu loví lid Tvůj zneužíváním Tebe Samého, Tvého Syna, Všechny Jím Ustanovené Svátosti, Pannu MArii s apoštoly, Starého i Nového Zákona, anděly, peklo a všechny ďábly. Tak moudře zaopatřili svá tučná těla, aby je pásli a drahými rouchy oblíkali. Stále nekompromisně předkiádaji své polštáře i podušky, ušité tu falešnou, tu pravou mírou, aby se hodily pod každou hlavu, živých i mrtvých. Touží totiž, aby jejich pastva trvala na věky.

A největší polštář je Očistec. Někteří jej šili u termálních pramenů, jiní zase naopak u ledu při návštěvě lázní, další v hoře podobné vápenci (??). A pak použili Tomáše, mnicha z Akvina, aby to všechno přešili do jednoho polštáře a ustlali ve Třetím pekle. Teď jej nýnější mistři, kněží i všichni služebníci Antikrista pilně opravují. Zastupují všem cestu, aby nikdo neminul to peklo. Natož aby snad někdo uvěřil tomu, že pravého očištění a úplného spasení se člověku dostane úplně někde jinde.Jenom cestu skrze to peklo hlásají a očištění skrze peklo. Že prý ono ke spáse dopomůže svým mučením, přátelé pak přihodí penízky a jiné úplatky a kněží ono dílo dokončí svatokupeckými mši a pronajatými modlitbami.

Už ví, jak na své ovečky. Když nepomůže se jim vlichotit, lhát o Bohu, děsit ďáblem, a sedmi svátostmi je oloupit, vždy je pak možno jít přes jejich pozůstalé přátelé a příbuzné. Těm pak barvitě vylíčí, jak jejich nebožtík trpí v tom pekle, jak ho tam mučí a jak volá: Smilujte se! Smilujte se nade mnou, aspoň vy, moji pozůstalí přátelé a příbuzní! A pak jim kněží, skrze nečistého ducha s cizoložným úmyslem, pohrozí a citově je zvydírají: Ó, hanební pozůstalí, jak vy na své předky kašlete! Oni k Vám volají a vy neslyšíte! Pamatujte si, jak se vy dnes zachováváte ke svým předkům, tak stejným způsobem na vás budou pamatovat i Vaše děti! Avšak kněze k těmto řečem vůbec nemotivuje nějaká starost o duše pozůstalých.To né, oni tím pečují pouze o svůj břich. To své vlastní peněženky nastavují, zda by jim tam někdo milosrdný nehodil, pár deseti či stovek tisíců korun z pozůstalosti svého otce a neřekl jim: „Tady máte, velebný pane, posluž prosím za mého nebožtíka otce třicet mší, napiš jeho jméno do knihy a pros za něho Boha.

A náš kněz by na to odpověděl: „Velice rád, milý synu, velice rád. Chválím tě, jak myslíš na své předky. I tobě se dobře povede…“  A zde vidíme pravý původ těch jejich pronajatých modlitbách: Čím jménem byli zakoupeni, za toho v modlitbách prosí, čím jménem zakoupení nebyli, na toho v modlitbách zapomínají. Kdo nezaplatí, tomu onen polštář pod hlavu nedají. Ten musí i v pekle ležet jako pes na smetišti.

A tak, chce – li kdo, ať důvěřuje Synu Božímu.  Ten říká, že nájemník se o svěřené ovce nestará stoprocentně. Protože nepřišli z jiného důvodu, než aby kvůli ziskům z farnosti kradli lidem Pravdu Boží.Aby je vraždili na duši, k čemuž jako zbraň používají ďáblovy lži: Bludy, básně, zlé příklady. Mezitím je připraví o majetek a nakonec své farníky zatratí. Takovéto „požehnání“ přijímají lidé z rukou lotrů a zlodějů. K tomu, k vlastní záhubě,  si je najímají lidé nevěrní Bohu. A proto Pán Ježíš promlouvá ke svému stádu: „Bedlivě se chraňte před falešnými proroky, kteří k Vám přicházejí v beránčím rouše, ale uvnitř jsou hladoví vlci. Podle skutků je poznáte!“ (Mt 7, 15n) Pravý prorok Pána Ježíše káže: „Čiňte pokání a věřte Písmu, protože přiblížilo se království nebeské!“(Mk 1,15). S touto zvěstí posílá Pán Ježíš své apoštoly a pravé proroky, když praví: „Jděte po celém světě a kažte evangelium. Kdo uvěří evangeliu a pokřtí se, bude spasen, kdo neuvěří, bude zatracen!“ (Mk 16, 15n.) Tuto zvěst zapečetil svou vlastní pečetí, že bez víry v evangelium všechny na věky zavrhne, když prohlásil: „Nebudete-li činit pokání, všichni společně právě tak zahynete!“ (Lk 13,3). Takto zní svědectví pravých apoštolů!


Petr Chelčický: Pravda a mýty o Očistci – Závěr

A tak, chce – li kdo, ať důvěřuje Synu Božímu.  Ten říká, že nájemník se o svěřené ovce nestará stoprocentně. Protože nepřišli z jiného důvodu, než aby kvůli ziskům z farnosti kradli lidem Pravdu Boží.Aby je vraždili na duši, k čemuž jako zbraň používají ďáblovy lži: Bludy, básně, zlé příklady. Mezitím je připraví o majetek a nakonec své farníky zatratí. Takovéto „požehnání“ přijímají lidé z rukou lotrů a zlodějů. K tomu, k vlastní záhubě,  si je najímají lidé nevěrní Bohu. A proto Pán Ježíš promlouvá ke svému stádu: „Bedlivě se chraňte před falešnými proroky, kteří k Vám přicházejí v beránčím rouše, ale uvnitř jsou hladoví vlci. Podle skutků je poznáte!“ (Mt 7, 15n) Pravý prorok Pána Ježíše káže: „Čiňte pokání a věřte Písmu, protože přiblížilo se království nebeské!“(Mk 1,15). S touto zvěstí posílá Pán Ježíš své apoštoly a pravé proroky, když praví: „Jděte po celém světě a kažte evangelium. Kdo uvěří evangeliu a pokřtí se, bude spasen, kdo neuvěří, bude zatracen!“ (Mk 16, 15n.) Tuto zvěst zapečetil svou vlastní pečetí, že bez víry v evangelium všechny na věky zavrhne, když prohlásil: „Nebudete-li činit pokání, všichni společně právě tak zahynete!“ (Lk 13,3). Takto zní svědectví pravých apoštolů!

Avšak falešní prororci tomuto názoru oponují. Vždyť sami nevěří Bibli. Ani se  nekají ze svých hířchů způsobem, jakým žádá Bůh. Proto také svým farníkům neukládají číst Bibli a činit správné  pokání. To by se museli nejprve sami obrátit k Bohu.  Sami se nedrží skutečné a živé víry. A bez té živé křtí všechny lidi na základě víry mrtvé.Jakoby je tím pouštěli na moře bez vesla, kde leda utonou.  A proto ať si zapíše za uši ten, kdo má rozum k přemýšlení, jak ubližují lidem falešní proroci. Sami jsou přeplnění rozmanitou falešností, skrze kterou nastavěli spoustu pověr, pomýlených filozofií. Zrádně a falešně učí o pokání. Kvůli nim svět nepozná a nepřijme správnou víru zjevenou v Písmu. A tak se nikdo – až do konce světa –  neobrátí v opravdovém a Bohem žádaném pokání. Protože co nedokáží ty pověry a nepravé pokání, to dokončí ten pevný jejich polštár ušitý názory nevěrně z Písma vykroucenými a z kontextu vytrženými – což je očistec v třetím pekle.A proto ubezpečen tímto polštářem svět očekává spasení – spasení bez biblické víry a pravého pokání.

Proto se probuďte, spravedliví a prohlédněte! Mohl by ďábel jednodušeji oklamat svět než skrze ústa Antikrisa – svého syna? A bay zaplašil veškeré obavy a pochybnosti, připsal satan všechna svá klamstva Duchu Svatému.

A kdo by se nebál hřešit proti Duchu Svatému! Takto se nejvíce uškodilo víra Boží a jeho lid utrpěl tu nejhorší ránu. Protože každá  ďáblova lež, blud a podvod jeho se podepisuje jménem Ducha Svatého.Čímž činí Ducha Svatého Antikristem, který přebývá v hlavatých mužích, ustanovující jinou víru, jiné zákony, jiné kněží, jinou službu Bohu, jiné pokání, jiné rozhřešení, jiné odpustky z milostivých jubilejních let a poutí, než jaké ustanovil Pán Ježíš Kristus.Ale my víme, že existuje pouze jeden jediný Pán, jedná víra a jeden jediný Bůh – Otec všech. Duch Svatý se k těmto falešným výmyslům nepřiznal, byť by se pánům papežům zdálo, že oni to v Duchu Svatém přinášejí.Neboť toto říká Pán Bůh: Jejich vlákna se nehodí na šat, svými výrobky se nepřikryjí.Iz 59,6. Tímto Pán Blh sám varuje svůj lid, když praví:# „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a  ne to, co vyšlo z úst Hospodinových,“ to stále říkají těm, kteří mě znevažují. Jr 23, 16n.# Slyšel jsem, co říkají proroci, kteří v mém jménu prorokují klam. Říkají: ,Měl jsem sen, měl jsem sen.‘ Jak dlouho ještě? Je něco v srdci proroků, kteří prorokují klam, a proroků, kteří prorokují lest svých srdcí? Myslí si, že mé jméno vymýtí z paměti mého lidu svými sny, které si navzájem vypravují?  Jr 23, 25nn # „Já jsem ty proroky neposlal, a přesto běží, nemluvil jsem k nim, a přesto prorokují. Kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků.“ Jr 23, 21n
Kdyby falešní učitelé, Pane, neušili tvému lidu polštáře, nechystal by se na třetí cestu očistcem třetího pekla, vymyšlenou svedenými srdci bláznivých proroků.Za to by věřil ve své očištění v Umyvadle, ktyré jsi Ty připravil ve Svém Synu. Věděl by tvůj lid, že existují cesty pouze dvě: uzká cesta do nebe a široká do pekla.Takto se píše u proroka Ezechiela ve třinácté kapitole, od druhého verše:  #“Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují sami od sebe . Řekni těm, kteří prorokují podle vlastního srdce: Slyšte slovo Hospodinovo! Toto praví Panovník Hospodin: Běda bláznivým prorokům, kteří následují svého vlastního ducha, ale pranic neviděli. Jako lišky ve zříceninách jsou tvoji proroci, Izraeli.“ Pro Antikristovi lži a bludy jeho apoštolů  zapomněl lid na Pána Boha a Jeho Zákon je jim šuma fuk. Nechali se obloudit jako bludičkami na blatech. Říkají: „Již nevíme, komu máme věřit.“ A tak se krmí i jedy pocházející od Veliké Nevěstky, kterou nazávají „Církvi Svatou.“

Pán Bůh však, přes to všechno, zve Svůj Věrný Lid k Pravdě Svého Slova: Prorok, který má sen, ať vypravuje sen, ale kdo má mé slovo, ať mluví mé slovo pravdivě.“ „Co je slámě do obilí? je výrok Hospodinův. Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?“ „Proto hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří kradou jeden druhému má slova. Hle, já jsem proti těm prorokům, je výrok Hospodinův, kteří používají svého jazyka a tvrdí: ‚Výrok Hospodinův .‘ Hle, já jsem proti těm, kdo prorokují klamné sny, je výrok Hospodinův. Vypravují je a svádějí můj lid svými klamy a svou chvástavostí. Já jsem je ani neposlal ani nepověřil, tomuto lidu nejsou k užitku, je výrok Hospodinův.“ Jr 23, 28-32.

A zde naší úvahu zakončíme…

 

Sdílejte články

Napsat komentář