Úvaha o základu zákonů lidských

Petr Chelčický – Úvaha o základu zákonů lidských


Kapitola První:

Už jsem něco sepsal o nenávisti a bezpočetných léčkách Antikrista, který jimi již dlouhodobě intrikuje proti Kristu. A hlavně jsem zdůraznil, že Antikrist odvrhl Zákon Boží, poskytnul širokou cestu vedoucí k přestoupení mnohých Božícho přikázání a nabídnul své zákony odporující zákonům Božím. Snaží se o to, aby byl zákon Boží zapomenut anebo špatně chápán. Dosáhnul toho, že se o Boží zákon vedou jalové pře, které vedou k opuštění vlastního obsahu Kristova Evangelia. A skrze své zákony svedl Antikrist lidi, takže zcela nebo částečně opovrhují Kristovou smlouvou. A protože se tito lidé cítí zahanbeni Božím zákonem, obcházejí kolem Písma s doktory plnými Ducha Svatého a hledají, jestli by skrze jejich učení nenašli ospravedlnění. Zkouší něco svého přilepit k Božímu Slovu, aby jejich výmysly byly považovány za zákony Boží. Proto zde některé tyto léčky a odpornosti popíši.

Kapitola Druhá:

Následující verš často tělesní mistři citují a zneužívají jej k přilepování svých výmyslů: „Na stolici Mojžíšově sedí mistři a zákoníci, cokoliv Vám říkají, to čiňte…“ Tento verš vykládají tak, že mistři sedící na stolici Mojžíšově mají pravomoc danou z hůry, že mohou rozkazovat a ustanovovat, cokoliv je jim libo. A tyto jejich rozkazy a ustanovení mají poddaní poslouchat. Chtějí tímto výkladem citovaného biblického verše svázat poddanské obce, aby jejich příkazy pokládali za příkazy Krista. Jejich úmyslem je vést lidi tak, aby je sama úcta ke Kristu odváděla od Boha i od samého Krista. A proto se mýlí a vždy se mýlit budou, když říkají, že skrze uvedené verše Pán Ježíš zavázal křesťanský lid k těm nesmírným zákonům prelátským, anebo že tímto příkazem dal Kristus prelátům pravomoc nad poddanými, aniž by Pán Ježíš jejich příkazy upravil a zlé z nich vypustil. Rozhodně těmito slovy Pán nepodepsal prelátům bianco šek.


Jejich výklad není pravdivý, neboť stolice Mojžíšova není nic jiného než zákon Boží, jehož byl Mojžíš úředníkem a služebníkem. Úřad a služba Mojžíšova spočívá v tom, že vede lid k poslušnosti Božímu Zákonu. Stejně tak i ti, co sedí na Mojžíšovém stolci, mají ve vyučovat Boží Zákon. Jen k tomuto úkolu byli povoláni židovští mistři: Přednášet Zákon. Na to myslel Pán Ježíš, když řekl: „Cokoliv vám řeknou z té stolice, to čiňte.“ K tomuto pochopení Mojžíšovi funkce dopomoz Sám Bůh, který mezi mnohými přikázáními prohlásil i toto: „Učiníš vše, co tě naučí kněží z Léviova pokolení podle toho, co jsem  jim příkázal. Horlivě splníš ta přikázání od Boha dané.(VMoj.24,8)“ K tomuto tedy podřizuje lid Mojžíš: Ukazuje mu, v čem se mají kněží a mistři polouchat, když  v jeho úřadě budou přikazovat. A říká dál Pán Bůh: „Když podle toho budou učit, co jsem jim přikázal;  zákon, který jsem kněžím poručil, aby v něm vyučovali mistři a zákoníci prostý lid.“ A tak Ježíš úvodním citátem  napomenul židovský lid, aby poslouchal mistry a zákoníky ve všem, co budou říkat z Božího Zákona. K tomuto Pán Bůh zavázal lid.


O tom samém pak mluví Bůh k proroku Ezechielovi: „A ty, synu člověka,jmenoval jsem tě strážným Izraelskému domu. A tak, když uslyšíš řeč z mých úst, budeš jim ode mne zvěstovat. Řeknu-li neomlistněnému: Jsi bez milosti, smrtí zemřeš!“ a ty k němu nepromluvíš tak, aby opustil své cesty, ten neomilostněný ve svých vinách zemře. Ale já budu potřebovat krev ze tvé ruky, protože jsi zmeškal tu chvíli, kdy jsi mu měl vyřídit vzkaz ode mně, aby se on odvrátil od svého hříchu, a tak půjdeš kvůli němu do pekla.(Ez 3,17n)“ Tady Bůh přesně popisuje Strážnému, co má mluvit domu Izraelskému, když řekl: Když uslyšíš řeč z mých úst, budeš jim ode mně zvěstovat!“ Je to jednoduché: Jedině to, co uslyší z Božích úst, má vyřizovat lidu.


A ještě toto napsal Mojžíš: „Nepřidáš ke slovu, které k vím promlouvám, ani z něho neodebereš. Poslouchejte přikázání Pána Boha Vašeho, která já k vám mluvím, která vám přikazuji.“


Tyhle biblické verše neukazují, že by ti úředníci, kteří sebe sama nazývají pastýři Božího stáda, směli své zákony tomuto stádu přidávat. Jenom to, co apoštolům určil, když je poslal kázat: Učte tomu všemu, co jsem Vám přikázal. V úvodním citátu však Ježíš nerozkazuje jim přidávat lidem další zákony vedle těch Svých.


Kapitola 3.
Stále ještě rozebíráme slovo Ježíše Krista: Co oni řeknou, to čiňte. Díváme se na názor mistrů, podle kterých tento verš vyzívá lid, aby je ve všem poslouchal a činil to, co oni učí.

Velký je rozdíl mezi učením Starého a Nového zákona. Protože pro jiný účel byl darován Starý zákon a pro jiný zákon Nový. Zákon Starý je tělesný, pojednává o věcech hmotných, jde zvnějšku dovnitř, používá literu. Všechny přikázání se zde mají plnit fyzicky, tak, jak řekl Bůh. Bůh určuje, kde zpálit krávu na popel, kde obětovat kozla za hřích, a kde zas berana k oběti pokojné. A tak dále. Všechny tyto věci se prováděli beze změn. Bez jakéhokoliv výkladu  se mělo to či ono tělesně  učinit  tak, jak vše bylo přikázáno.  A proto Pán Ježíš k takovýmto hmotným přikázáním zavázal lid, aby následoval učení mistrů, neboť ti nemohli tak snadno překrucovat zákon. Ten se měl naplňovat přesně, fyzicky, na základě litery, která nepotřebovala výklad. Ale Nový Zákon je duchovní, ten naopak potřebuje pravdivého a věrného vysvětlení, aby z něho mohl mít prostý lid užitek v následování, ve ctnosti, duchovní spravedlnosti, v dobrém svědomí a v Milosti Boží.

Nevěřím, že by Pán Ježíš vydal svůj prostý lid zpupnému mistru, anebo pyšnému a světskému faráři širokého a tučného břicha. Nevěřím, že by Kristus posvětil každý výmysl, co ze Zákona ten či onen vydojí. Proto odmítám, že by slova: „Co oni říkají, to čiňte“ platila i na Novou duchovní  smlouvu. Neboť sám o sobě žádný tělesný a bludný mistr, ani žádný kněz nedisponuje pravomocí, kterou by mu poskytovalo Písmo. Pravomocí vládnout  a pravdu ukazovat prostému lidu, jak věrně naplňovat Slovo. Tuto pravomoc drží jen ti, kdo k tomu mají dar  od Boha, světlo Jeho Moudrosti. Jenom ty Bůh povolává, aby zvěstovali Pravdu skrze pravdivé a věrné vyučování. Rozhodně však nemá každý mistr či farář moc nad Božím Slovem. Takoví nejsou schopni kázát Věrnou Pravdu a na  této pravdě stavět a posilovat lid, vždyť sami jsou daleko od Boha. Vždyť takoví často cizoloží, lžou skrze Starý i Nový Zákon, provádějí své svatokupecké obchody, z výtěžků kostela si nacpávají vlastní břicho a dokonce si děvky kupují. Potvrzují všechny jedovaté zákony Antikrista, které zdobí Písmem tak, aby je mohli vydávat za Boží Slovo.

Když se však na tyto věci zeptají kněze, nepřizná se. Odpoví, že nekáže sám ze sebe, ale čerpá z děl velikých svatých doktorů, plných Ducha Svatého, kteří moudře Zákon Boží vyložili. Zní to rozumně, ale nenese to pravé ovoce. Jestliže totiž hlásají Slovo Boží podle moudrosti pramenící z Ducha Svatého, pak by již přišel na svět Boží Zákon.

Jenomže svět ovoce Božího Zákona nevidí, ale naopak, stojí naprosto vzdálen Boží vůli. To však znamená, že tito kněží a mistři lžou světu a k této lži využívají ony slavné výklady moudrých doktorů. I když mají k dispozici spoustu knih, a v nich plno moudrostí údajně z Ducha Svatého, přesto však nevidíme, že by skutky Ducha Svatého uvedli na svět. Naopak, zcela proti Němu rozdělili lid do tří tříd, postavili člověka proti člověku, aby jeden druhého vraždil, okrádal, křivdil a nenáviděl. A lid slepý, který nezná cesty Boží, si zamiloval světský život. To je ovoce těchto kněží a důsledek jejich „moudrých“ výkladů Písma Svatého.

Proto nevěřím, že by Pán Ježíš přikázal svůj lid takovýmto prelátům a mistrům, když prohlásil: „Cokoliv vám řeknou, to zachovávejte a čiňte.“ Vždyť tak by otevřel cestu k oklamání celého světa. Jak by mohl na jedné straně takto poddat lid nevěrným duchovním a na straně druhé varovat: „Důsledně se střezte falešným prorokům, když k vám přicházejí anebo nad vámi panujím“ a vy jim nohy líbáte… Přece věděl, že takto lstivě budou mluvit mistři a faráři, kteří se ani nedokáží rozhodnout, na čí stolici že sedí, jestli na Mojžíšově, nebo na Kristově.  Právě je Pán Ježíš označil za lotry a zloděje, kteří nevešli do ovčince dveřmi. A lotr nepřijde s jiným úmyslem, než ukrást Slova Boží lidu a zamordovat jej svými smrtelnými výmysly a tím je do zatracení odvést. Vždyť o takových falešných prorocích, takových lotrech, by Pán Ježíš nikdy neřekl: „Zachovejte všechno, co vám řeknou…“ ale spíše: „Střezte se jich, abyste spolu s nimi neupadli do zatracení…“ Měl by se snad lid uvázat k takovým vrahům lidských duší, anebo spíše naslouchat varování apoštola: „Nevěřte každému duchu, ale zkoušejte ho, jestli je od Boha…“ A čím více se přezkoumá každý ducha, tím méně zmůže lživý výklad věty: „Zachovávejte a čiňte“ a více prostoru dostane výrok: „Nevěřte každému duchu a nechoďte jeho cestami…“



Proto vystup, Mistře, postav se proti stolici Mojžíšově, posaď na ni mistra sedmero umění a uvidíš, jak ho Pán Ježíš svrhne dolů k zemi. Měj si, kolik chceš, knih cizích, nemáš-li ducha Ježíšova, pak nejsi Jeho. Proto nemůžeš vlastnit Zákon, ani moc k poznání Boží Pravdy, aby jsi mohl lid v lásku vést, pouze jej otrávíš smrtelnými jedy, jak nyní tvé skutky ukazují. A tak neukáže žádný mistr, jak Ježíš veliké kněze posadil na Mojžíšův trůn, jak jim dal pravomoc, aby z toho trůnu zákon za zákonem vyhlašovali lidu a zvlášt křesťanům, a přikazovali jim ve jménu Kristově, cokoliv by jim na mysl přišlo.

To, co jsem napsal, neplatí však jenom o současných bohatých farářích, ale ani svatým apoštolům nedovolil Pán Ježíš Kristus činit jiné věci, než se kterými je neposlal. Svatý Pavel o sobě napsal: „Proto nesmím mluvit o ničem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů (Řím 15,18)“ Apoštol Pavel nesměl přidat ani slovo, ani skutek nad Slovo Kristovo nebo nad Jeho Zákon. S tímto omezením byl povolán jak on, tak i ostatní apoštolové, kterým přikázal: „Jděte tedy… a učte mé učedníky zachovávat všechno, co jsem Vám přikázal (Mat 28, 19n)“ Nic navíc nesměl učinit ani Pavel, ani jiný apoštol.

Proto mistři nesedí na trůnu Mojžíšově, ale na úplně jiné stolici, břichaté, která se odvážila porodit mnoho zákonů, odvolávající se na Ducha Svatého skrze veliké a dávné světce.

A ještě jedna je příčina, pro kterou mistři a kněží propagují lidské zákony a jim připravují cestu svými argumenty: Hlavní důvod je ten, že svou vlastní tělesností jsou odvrženi od Zákona Božího. Vždyť by nebyli schopni poorat pouhou píď, kdyby nepoužili zákony lidské, tak snadné, vnější, přinášející tělesný prospěch. Kdyby ve svém kněžství orali Zákonem Krstovým, nezbohatli by, ale přišli by o svá pohodlí.

Také se zdá mistrům a kněžím, že Zákon Kristův je nedostatečný k Službě Bohu a ke správě křesťanských věcí. Proto by mu rádi pomohli a vylepšili jej o zákony lidské. Na to odpovím názorem mistra Protivy (=Johna Wiclefa ze spisu De Civili domino), znalce Kristova Zákona, který taktéž prostudoval mnoho doktorů. Zabýval se i Stolicí Mojžíšovou. Ptá se: „Stačí Kristův Zákon bez přidaných lidských zákonů k tomu, aby přinesl zde na svět plné křesťanské náboženství a spravoval je? Zdá se, že postačí.Zákon Kristův je plně zmocněn spravovat společenství Kristovo a Jeho Učedníky. A Jeho Přikázání přece nejsou méně vhodná pro nás, než byla pro první křesťany. Neoslabilo je ani pronásledování, ale ani množství obrácených k víře. Naopak, tyto věci Zákon posilují, proto vždy byl a stále je plně dostačující. Zákon Kristův plně vyhovoval lidu pronásledovaného v době prvotní církve. Dokonce za života apoštolů se v Jeho Moci obracelo mnohem více věřících. Všichni vyvolení byli znovuzrozeni jenom skrze Slovo Kristovo.

Jestliže tedy Kristovo Slovo Sámo o sobě postačilo k tomu, aby lidi přivádělo k víře, pak také nepotřebuje ničí pomoc ke správě životů a mravů věřících. A proto Zákon Kristův je dostatečný základ pro založení a správu Církve. A kdo by tedy pochyboval o tom, že je lépe, aby náboženské věcí spravoval Kristus, než aby mu do toho kecali lidé? Kdo by pochyboval, že nevěsta Kristova, tak bloudící, by byla dokonalejší? I Starý Zákon to potvrzuje, neboť on sám o sobě vedl lid Izraelský mnohem lépe, než když se do toho začalo míchat právo královské. A Zákon Kristův převyšuje Starý Zákon. Nepotřebujeme tedy lidské přívěšky pro správu křesťanského lidu. Jsem přesvědčen, že stejně jako lid Izraelský se měl s věrností a pílí přilnout ke Staré Smlouvě, tak lid křesťanský ke Smlouvě Kristově, neboť ta sama od sebe buduje křesťana. A proto Kristus nařídil Své Svaté Církvi, aby pod pokutou smrtelného hříchu zachovávala Jeho Přikázání. On žádnému stvoření nenařizuje nic, co by nemohl vykonat. Takové nařízení by nemělo smysl. Proto všechna Svatá Církev může naplnit Kristovu Smlouvu. Čím přesněji ji zachovává, tím lépe, protože se přibližuje stavu nevinnosti, blahoslavenství, podobě Boží Lásky. Proto Kristova Smlouva je dostatečná, ale není nikdo, kdo by ji naplňoval.“

Mistrův popis je velmi jasný a potřebný. Zákon Kristův pokládá za zcela dostatečný ke správě věřících v Kristu a to i bez lidských přívěšků.Vždyť evangélium má moc k obrácení jak hrubého pohana, tak zchytralého žida. A tak i samo evangeliům plně stačí jak k vedení obrácených k pravdivému životu, tak i k předání všeho náboženství. Tak se Bohu sloužilo v prvotní církvi, bez lidských přídavků. Tehdy nebyly dalekosáhlé teologické rozbory univerzitních doktorů a mistrů, platilo prostě pouhé Kristovo Slovo. V té době stáli křesťané na zdravém učení, antikrist ještě neměl tu moc, aby propašoval svá učení. A proto ještě rozvedu tato učení, od všech mistrů sebraných.


Kapitola 4.
Toto tvrdí: „Uznáváme církevní tradici, hodnou chvály, ač není zjevně obsažena v Písmu, ale je v něm uvedena skrytě. Protože příliš rozměrný a těžký by byl Kristv zákon, kdyby v něm byly podrobně popsány všechny potřebná pravidla a nařízení.“

Do jak pěkných slov oblékli své tvrzení: „Církevní tradice, hodná chvály, řádně ustavená.“ Slova z Jidášových úst překypují medem, ale kde je jejich konec? Lidé se na jejich konec nedívají. Nepoznávají, kde rodí Antikrist mnohá nařízení. Tvrdí: „Ač není zjevně obsažena v Písmu, ale je v něm uvedena skrytě.“ Neboť je prý sám Duch Svatý ukryl, aby je pak svatí otcové, přeplnění Duchem, objevili a nashromáždili jich taková množství, že si mnohý tučný kněz při modlitbách stěžuje: „Aaach, jak předlouhé zdravasy a otčenáše nám přikázali, až od nich hlava bolí…“ Te je ta řádná, chvályhodná, církevní tradice plná blekotání podobného pohanům. Zajisté z evangélia vyvedena….

Když říkají: „…ač není zjevně obsažena v Písmu, ale je v něm uvedena skrytě“, sjednocují lidská pravidla s Božím zákonem. A ač se ta všelijaká pravidla v Písmu nevyžadují, jsou údajně v Něm zakořeněna, ukryta až do doby, kdy jim hlavatí mužové cestu otevřeli. Tehdy vystoupila ze Zákona, postavila se na vlastní nohy a před Písmem dveře zavřela. A proto, je li pravdivé jejich tvrzení, že jsou ta pravidla v Písmu skryta, pak jsou i ona sama Boží vůlí, neboť z ní se zrodila. Boží vůle nemůže porodit nic jiného než opět Boží vůli. Proto by měly být jednou věcí, jednoho ducha a jedné moci. Proto společně mají pracovat a na jednom díle participovat a nemůže se jedna projevovat tím, že přestoupí nařízení druhého. Tak by to fungovalo, kdyby se jejich výše uvedené tvrzení zakládalo na pravdě. A i kdyby pravdu měli, tak přesto by přikázání Boží mělo mít větší váhu než ty pravidla z nich odvozená. Minimálně bychom si měli vážit Božího zákona stejně jako lidských pravidel.

Kapitola pátá:
Tak mistře, odhal své mistrovství i podstatu svých řečí: Kde je Boží Zákon, po té, co porodil zákony lidské, kam nám odešel? Však ho nenajdeš, i když navštívíš všechna města a hrady, co vrahové postavili k vraždění. Nalezneš leda tak pokolení Kainovo, které se opevnilo pravidly lidskými a přespříliš okázale Bohu slouží podlé svých výmyslů. Ve všem přestupují Boží Řád! Proč ti hříšníci opustili Boží vůli, kterou se měli řídit spíše než těmi nařízeními z Boží Vůle údajně zrozené? Proč milují svá pravidla, ale Boží Řád nenávidí? A to by si měli mistři uvědomit, co a komu dokazují. Obalují Božím Slovem ustanovení proti Božímu Řádu. Měli by si uvědomit, jaké věci přináší světu odpadlého od Boha.

Věci, které svět přijímá a miluje. Když říkají, že jejich zákony jsou ukryté v Božím Slově, chtějí tím vsugerovat, že jejich nařízení jsou Božím Zákonem, a tím lid uspat.

Z toho všeho plyne, že není pravda to, co nám mistři věší na nos. Že nejsou jejich nařízení ukryta v Písmu Svatém. To můžeme poznat tak, když od sebe oddělíme Boží Slovo od lidských přídavků. Boží Zákon obstojí i bez lidských nařízení. Boží Zákon probouzí takové zvláštní skutky, jako žádný lidský. Tím poznáváme, že lidská tradice se nezrodila z Boží Vůle. Lidské tradice nemohou mít ani Pravdu, ani Moc Boží. Boží Zákon nemá nic společného s výmysly mistry zastávaných a chválených. Ani tento svět, ani žádný hříšník tohoto světa, nikdy nepřijme a nemlže přijmout Boží Smlouvu. Stejně jako svět nepřijal a ani nepoznal Ježíše Krista, Syna Božího, stejně jako svět nepřijal Ducha Svatého a ani o něm neslyšel. Stejně tak tento svět nemůže přijmout Boží Zákon, dokud svět miluje a dokud chce světsky žít. Jestliže se však rozhodne svět opustit, ihned se může podvolit Boží Vládě. Pak už nebude patřit světu, ale Ježíši Kristu. Napsal jsem již, že Boží Zákon probouzí takové zvláštní skutky, že k nim povolává zvláštní lidi. Boží Zákon jedná duchovně, vede vnitřního člověka, rozum osvětluje, obnovuje správné potřeby, přináší Lásku, dobré svědomí, svaté jednání a poctivost. To vše vkládá do nitra člověka. Toho všeho nemůže dosáhnout svět, neboť je postaven v husté tmě, naplněný zlou poptávkou a převrácenou a kluzkou nabídkou.


…  Existuje však ještě jeden důvod, pro který svět nemůže přijmout Boží Zákon. Protože Zákon Boží člověku odnímá všechny věci, terých si váží svět.

Rozkoše, záliby, které jsou hříšné. Všechen získaný a osobní majetek, spojený s hříchem. Všelikou svévoli a tělesnou nevázanost, pro které přichází hněv a trest Boží. Zákon Boží odděluje člověka od světa, od zákeřných zájmů a zálib. Těmito uvedenými věcmi svět žije a nachází v nich uspokojení. A tak svět nepřijme přikázání Boží, ani se jim nepodvolí. Vyjímečně se objeví osoba, která se  odváží dát v sázku celý svět i to lahodné, co svět nabízí, pro  Ježíše Krista a pro Jeho Slovo. A tak je rozdíl mezi skutky z Boží vůle a skutky ze vzpoury zlovolných duší. Žádný zlý a světský člověk se nepodvolí Boží vládě, nezůstane pod ní, ba dokonce ji ani nepovažuje za dobrou, jenom ten, kdo se zrodí z Boha. Z tohoto výkladu můžeme poznat, co jsou skutky, ke kterým vede Bůh.

Kapitola 6.
Zcela opačně však vedou zákony mistrů, které stojí na tělesných vnějších zvycích. Rozdělují pokrmy na masité a masopustní, zavádí sváteční dny a období, ve kterých dávají pozor, aby se masitým jídlem neposkvrnili a naopak, masopustním posvětili. V tom tkví jejich snaha, toto považují za své břemena, které mají nést. Tím pokrytecky dávají najevo úctu, uctívají Boha teátrálními gesty. Na čas si omezí své tělesné potřeby, avšak jakmile pomine určená doba, zábrany odhodí a v ničem své tělesné žádosti neomezí.

A takovýchto nařízení, které teatrálně naplňují a jimi přehonosně Bohu slouží, mají mnoho. A tyto pravidla berou mistři velmi vážně, zatěžují svědomí těm, kdo je přestupují a obviňují je z hříchů. Když někdo jí maso v době pústu, odloučí ho od přijímání Těla Božího a přikážou mu celý rok maso nejíst. Takto tvrdé pokání udělují tito mistři, neboť si velmi zakládají na těchto zákonech.

Avšak kdo následuje tyto příkazy? Svět, který utekl od Krista i od Jeho Slova. Svět, který všechny přestupníky Kristových přikázání přijímá, miluje je, posiluje je v jejich nepravosti. Svět, který kacířuje ty, kteří odmítají či zlehčují tyto lidská pravidla, a násilím je nutí poddat se jim. To je důvod, proč si hříšníci celého světa vymysleli tento řád, čímž zavrhli Řád Boží. Z toho všeho vyplívá, že spolu nemají nic společného řád mistrů a Řád Boží. Podobají se děvkaři, který s děvkama smilní. Protože i kdyby měli částečně pravdu, která plyne z Božího Zákona, nebyly by jejich nařízení tak v souladu s přáním hříšníků. Proto není těžké pochopit, proč se k těmto pravidlům hříšníci tak lísají, neboť v nich hledají spásu bez změny svých zvyků. Tyto pravidla je neomezují v jejich žádostech a v příležitostech, pro které milují svět. Dávají se volně vést svou tělesností, svou nečistotu si zakrývají nařízeními mistrů, aby nebyli svým vnějším chováním odhaleni jako pohané. Proto se často pokrytecky klaní Bohu a lidské spravedlnosti  nalezené podle zákonů mistrů. Veškeré duchovenstvo, veškeří služebníci kněžského stavu, se těmito lidskými ustanoveními řídí.  


Ano, čtou si z Písma Svatého, ale jen tak, jak to lidská nařízení dovolí. Lidská pravidla určují, jaký text z Písma se má ten či onen den v roce číst.

A tak si to zařídili a ustanovili, aby se Evangelium a i jiná Písma pouze předzpívávala a recitovala, evangelium okázale vysokými hlasy nechávají zpívat, při doprovu kadidla a zvonění, se svícny, s požehnáním, lahodně zhudebněné, jako by si Písmo hluboce vážili a ctili. Když však by někdo upřímně evangélium hlásal, anebo k němu chtěl lid vést, oni jej pokálejí, vsadí do temných vězeňských cel a na hranici jej nechají upálit. Neboť odmítají živé evangelium, ale chtějí jenom to zpívané, huhňané a recitované. V tom je usvědčuje Písmo, protože takto promluvil Bůh skrze proroka: „Lid můj slyší má slova skrze tebe, ale nečiní jich, v hubě svých úst je obracejí, ale jejich srdce následuje pouze jejich sobectví. Má slova na ně působí jako písně se sladkou a oblibenou melodií: Slyší je, zpívají, ale nečiní je. (Ez 31b-32)“

Až tak zdegradovali Písmo Svaté Starého a Nového zákona! Speciální ustanovení si z něj nastavěli,  do písní všelijakých jej předělali se sladkou melodií, mnohohlasně zpívaných. K půstu volí písně smůtné, aby působili dojmem, že se upřímně kají z hříchu, pekelníkům srdceryvné zádušní mše slouží, tak srdceryvně, aby jim pozůstalí peníze na oltář položili. A tak podle vnější potřeby si volí, jestli zaspívají vesele, nebo smutně.Která píseň se kdy lépe prodá, tu zařadí. A tak ke každému Biblickému oddílu přiřadili noty, aby lid Boží slovo pouze zpíval, ale nečinil jej.

A taktéž lid, který po spasení touží, hledá jej u vnějších nařizení. Dotazují se, kdy budou dny půstu, jaká vigílie je určena na ten daný den, kdo ze svatých mučedníků a apoštolů má na dnešek přiřazený svátek. A tak nedbaje na to, co je potřebné, uzavírají smlouvu s ďáblem propadají nesmírnému hříchu.Ani nemají šanci ve víře sloužit Bohu. Činí, co se naučili od lidí, to pokládají za službu Bohu.

A ještě další bludy veliké a odporující víře si zde ukážeme. Například zpověď zašeptanou do ucha  faráře. Papež si vymyslel, aby se hospodář společně s ženou i s celou čeledí vyzpovídal minimálně třikrát ročně. Mohl by to být dobrý nápad, kdyby se chtěl hříšník s dobrým úmyslem upřímně kát z hříchu. Pak by mu rozumný zpovědník dokázal dát radu a poučení, dovedl by jej v pokání vést. Ale chyba spočívá v tom, že jsou lidé ke zpovědi přinuceni. Hospodář se prostě zpovídat musí. Takhle se přivázal slepý lid ke slepým kněžím, kteří nemají ani soucit, ani porozumění, který by mohli předat. A tak jim do srdce kydají bludy a podvodem je o duši okrádají.

Toto nařízení, které přivázalo lid ke špatným farářům, daleko zavedl lid od Boha, do velikých nastražených pastí. A toto pravidlo navíc výtečně slouží hříšníkům, kteří neustále hřeší. Stačí jim, když si nové pokání převezmou, aniž by se vzdali svých špatností. Takže si jeden čas vynahradili k obrácení a zpovědi a čas druhý ke svévolnému jednání. Spolu hřeší a spolu se kají. A kněží tomuto bludu přisluhují, horlivě k němu  vedou a usilovně se namáhají. Ale k ničemu neprospěli a neprospějí. Neboť to není cesta k nápravě lidu, aby rovně šel, ale aby se kolébal na obě strany.


Kapitola sedmá.
Také nesprávná pravidla přidali k Tělu Boží, které přece samo o sobě dokonale ustanovil Ježíš Kristus, když pravil: „Mé tělo je pravým pokrmem a má krev pravým nápojem. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ten ve mne zůstává a já v něm…“ To je Kristův zákon. Ale oni přikázali, aby každý minimálně jednou ročně musel přijímat. To vede k tomu, že mnozí přijímají nedobrovolně, z donucení, jenom proto, aby na ně nebyla uvalena církevní klatba. Touto povinností zatížili hříšníky žijící v neustálém hříchu. Hříšníky, kteří nejsou hodni se na Tělo Boží ani podívat natož je přijímat, těm zaměnili mši svatou za věčné divadlo, se světlonoši, kejklíři a hudebníky. Svedli je, aby takto oslavovali Tělo Boží, které oni sami znesvěcují tím, že jako nějaký amulet jej berou na válečná tažení a do bitev.

A dalšími svatokupectvími se proviňují! Prodávají zádušní mše, ke kterým se nechávají kněží najmout, aby za deset patnáct kop ukázali Tělo Boží, bez kterého by nemohli svatokupecky prodané bohoslužby dokončit. Pro tyto lidské zvyky přidané k Božímu Slovu ztratil lid veškerý užitek, který by měl, kdyby Tělo Páně přijímal tak, jak má. A tak, místo aby získali posilu pro svou duši z Pravého pokrmu a Pravého nápoje, si odnášejí smyslový umělecký zážitek pro potěchu těla.

Závěr:
Takže toto všechno jsem vypsal o pravidlech, nařízeních, zvycích, zákonech lidských, abych ozřejmil, že není pravda, že by byly ukryty ve Slově Božím, anebo že by společně s Ním spolupracovaly na Dobrém Díle. Své dílo mylně nazývají dobré. Ale poranily lid ranou, která nemá léku. Boží Slovo umrtvily a vyhodily jej ven, pak se samotní postavily na Jeho Místě. Smrt drží v rukou, smrt k zabití světa.

Žádnou jinou věc, která by vnikla mezi křesťany, Bůh tak nesnáší, jako tyto zákony, neslučitelné s Božím Slovem. Zákony škodící věřícím, které jsou založeny na tom, že křesťané opustili Boha a zavrhli Jeho Slovo. Jsou tak vzdálení od Boha, nenesou Jeho Skutky, nemají v Něm naději. A tak jim nezůstává nic jiného, než aby se v zoufalství ke skutečnému pohanství obrátili. A tak mají množství zákonů, pravidel, zvyklostí, slavně oblečených Písmem a důvtipem mistrů. Přivazují se k Bohu mylnou spravedlností a službou podle lidských výmyslů. Tímto se přikrývají, aby se zdáli být praví křesťané. Popel na hlavu si první středu v postu sypou, aby nevypadali tak velcí žrouti a pijani jako v předchozí den. Ač odpadli od Boha, což by si nemohli ospravedlnit jinak, než skrze tyto svá jedovatá učení, přesto se lživě a pokrytecky chlubí Bohem a tím, že činí jeho dílo.

Děkujeme za pozornost!
Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/692-petr-chelcicky-zaklady-lidskych-tradic-zaver.html

Sdílejte články

Napsat komentář