wz

Výklad od Vernona McGee, 25 kapitoly Matoušova evangelia

Kapitola 25. podle našeho učitele rozšiřuje odpověď PJe na otázku učedníků: Jaké bude znamení tvého příchodu? (Mat24,3)

Před námi je podobenství o desíti pannách, podobenství o hřivnách a soud nad národy… Každé z těchto vyprávění hodnotí nebo staví do zkoušky trochu jinou skupinu lidí, jak to vidí náš učitel. Ale to si probereme postupně:

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. M25,1

Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. M25,2

Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. M25,3

Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. M25,4

Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. M25,5

Někteří na základě tohoto podobenství věří, že vtržení církve se bude týkat jen těch, kteří budou mít náležité vlastnosti nebo kteří se nějakým způsobem zachovají moudře jako tyto panny, tyto družičky. Já se však těším z důvěry, že Pán při vtržení vezme i mne, povídá MG, nejen nějaké ty lepší křesťany. Vtržení nebude věcí mých zásluh, ale toho, co vykonal sám PJK. Já jsem to jen přijal.

Nicméně jsem přesvědčen, že tohle podobenství se nevztahuje na církev a tedy ani na vtržení církve, nýbrž na Izrael. Věřím, že tu PJ odpovídá na otázky, které mu učedníci položili, a že to všechno je jeden celek spojený také se zvěstí, kterou PJ vyslovil a Matouš zapsal do předchozí 24.kap. Nepřerušujme tedy Pána v jeho vyprávění…

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. M25,1

MG se na chvilku k bližšímu vysvětlení zvyklostí té doby obrací do starého spisu zvaného „Pešita“. Spis samotný není příliš doporučení hodný z hlediska teologického, ale může nám posloužit k přiblížení praxe, která tehdy fungovala. Tyhle družičky, nebo ty panny přišly, aby se setkaly s ženichem a nevěstou. Ženich přijde ze svatby na svatební večeři, nebo na svatební hostinu.

Podle mého chápání, přibližuje nám svůj způsob výkladu MG, Beránkova svatba sice bude v nebi, ale svatební hostina bude na zemi. Podporuje to také úsek z L12.

Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Lukáš 12,35

Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Lukáš 12,36

Svatba se tedy uskutečnila, ale služebnictvo čeká, až ženich – jejich pán – přijde se svou nevěstou.

Tak podobně chápe náš učitel tento příběh s deseti pannami. Kristus jako ženich přijde se svou nevěstou a věrní na zemi budou tento okamžik také vyhlížet. Těch sedm let velkého soužení skončí a Veliký Ženich přijde na zem i se svou nevěstou, církví.

Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. M25,2

Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. M25,3

Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. M25,4

Olej symbolizuje Božího Ducha. A tak jako byli lidé, kteří byli Božího Ducha plni za doby prvního příchodu PJe, kteří jeho příchod očekávali, tak podobně to bude i při jeho druhém příchodu. Ovšemže byli a budou i lidé, kteří sice budou cosi očekávat, ale nebudou plni Božího Ducha. Budou si žít po svém. PJ takové lidi kolem sebe nedávno nazval pokrytci…

Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. M25,5

Uprostřed noci se rozlehl křik: ,Ženich je tu, jděte mu naproti! M25,6

Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. M25,7

Všimněte si, že i ty prozíravé i ty bláznivé panny prostě spaly, podlehly únavě. Rozdíl mezi nimi spočíval v tom, že jedny měly dost oleje, měly Božího Ducha a ty druhé nikoli, MG dodává, nebyly skutečně věřící…

Další pokračování toho příběhu vám jistě není neznámé:

Tu řekly ty pošetilé rozumným: ,Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají! M25,8

Ale rozumné odpověděly: ,Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si! M25,9

Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. M25,10

Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ,Pane, pane, otevři nám! M25,11

Ale on odpověděl: ,Amen, pravím vám, neznám vás. M25,12

Náš kazatel se nyní nevěnuje výkladu jednotlivostí, ale jen v jisté volnější aplikaci shrnuje výzvu k pozornosti, jak ji vyslovil také PJ:

Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. M25,13

Náš základní postoj tedy má být prostě bdělost a stálé, upřímné, živé spojení s Pánem…

Nyní přichází na řadu další podobenství, které vypráví PJ:

Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; M25,14

jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. M25,15

Povšimněme si, že hospodář, který odjíždí na cesty nedává všem svým služebníkům stejně. Ale svěřuje každému trochu jinou míru odpovědnosti. Jinou míru podle jeho schopností. Zřejmě i podle toho, jak je viděl pracovat a nést odpovědnost předtím… Jak s tím svěřeným majetkem služebníci naloží?

Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. M25,16

Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. M25,17

Hřivny, nebo talenty podle jiných překladů, představují prostě peníze, určitou měřitelnou hodnotu majetku… Nejsou to talenty ve smyslu přirozených schopností, jak jsme někdy zvyklí to slovo chápat… I když užitek z aplikace můžeme přijmout, ať budeme toto podobenství aplikovat celkem na cokoli, co nám Bůh svěřil…

Ti první dva tedy podnikali, investovali, riskovali a výsledkem byl pro každého z nich stoprocentní zisk. Za určitou dobu měli dvojnásobek toho, co jim bylo svěřeno… A co ten třetí?

Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. M25,18

Důvodem, proč hospodář svěřil těmto služebníkům svůj majetek, bylo přání, aby jej rozvíjeli, aby s ním moudře podnikali. Nikoli aby jej jen hlídali. Podle toho také bude vypadat hodnocení, které hospodář záhy provede:

Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. M25,19

Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal. M25,20

Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. M25,21

Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal. M25,22

Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. M25,23

Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. M25,24

Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří. M25,25

Kdyby tu nebyla řeč o těch předchozích dvou, mohli bychom mít třeba dojem, že tento člověk, tento služebník má velkou úctu ke svému Pánovi, že si ho váží a že ho zná a také bychom mohli mít dojem, že si počínal docela dobře, protože v bezpečí uchránil majetek, který mu byl svěřen a nyní jej při vyúčtování Pánovi vrací… Ovšem bylo toto jeho počínání splněním úkolu, který byl tomuto služebníkovi svěřen? Byl tento výsledek, který svému pánovi předvedl, výsledkem dobré práce a píle?

Jeho pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. M25,26

Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. M25,27

Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! M25,28

Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. M25,29

A pak PJ vyslovuje ještě velmi tvrdé slovo soudu:

A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.“ M25,30

Náš učitel v dalším komentáři upozorňuje, že to co nám nyní řekne, není výklad textu, ale pouze jeho aplikace, pouze použití tohoto biblického principu, který nám může otevřít určitý nový pohled.

Každý z nás bude jednou stát před Pánem a skládat účty z toho, co od Pána přijal. Věřím, že sem můžeme promítnout naznačený princip, že Pán se nebude ptát na absolutní množství, kolik jsme toho kdo pro něho udělali. Jestli jsme pro něho vydělali pět hřiven nebo dvě. Ale bude výsledek porovnávat s tím, co nám dal jako výchozí jmění. Bude se zajímat o naši věrnost, o naši píli, o naši ochotu investovat a třeba také pro něho moudře riskovat…

Znovu zdůrazňuji, že nejde o výklad tohoto textu, ale pouze o praktický průmět, o tzv. aplikaci… Můžeme si z toho vzít určité poučení, že jako Boží děti bychom měli v rámci duchovního růstu, v rámci rozvíjení svého vztahu s Pánem rozeznávat a také rozvíjet všechna obdarování, která nám Pán svěřil. Měli bychom před jeho tváří hledat cesty, jak tím, co nám dal sloužit druhým ke společnému růstu… Pán od nás očekává věrnost v zacházení s tím, co nám svěřil jako své dary…

Nyní v těchto možná docela náročných eschatologických textech (čili textech, které se obracejí k budoucnosti) přicházíme k další pasáži. MG jí dává nadpis Soud nad národy. V době velkého soužení budou mít národy příležitost ještě slyšet Boží poselství, ještě bude hlásáno evangelium království, ale někteří tohle zvěstování a spolu s ním i samotného Krista odmítnou.

Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; M25,31

a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, M25,32

Polarizace vztahu lidí ke Kristu, čili rozdělení lidí na dva póly, bude narůstat čím blíže bude doba, kdy se PJ bude mít posadit na královský trůn. To je nejen zvěst Matoušova evangelia ale ve skutečnosti zvěst celé Bible. Tu je popsána doba, dy se soud dotkne všech národů, všech jednotlivých lidí.

budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, M25,32

ovce postaví po pravici a kozly po levici. M25,33

Tehdy řekne král těm po pravici: ,Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. M25,34

Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, M25,35

byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. M25,36

Z těchto veršů můžeme rozumět, že nejde o soud nad národy ve smyslu nějakého kolektivního soudu, pak tedy kolektivní odměny nebo kolektivního trestu, ale že Pán vnímá i malé nenápadné jednotlivé činy. Pozoruhodné je, že vykonavatelé těchto dobrý nenápadných činů si na ně ani sami nepamatují. Prostě konali tyto dobré věci, protože je měli ve svém srdci…

Tu mu ti spravedliví odpovědí: ,Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? M25,37

Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? M25,38

Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? M25,39

Král odpoví a řekne jim: Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. M25,40

MG tu komentuje, že těch 144 000 znamenaných, jak o nich hovoří Zj, vyjde do celého světa a budou hlásat evangelium království, což bude volání k pokání a k přijetí Mesiáše a jeho oběti, aby lidé byli připraveni na jeho druhý příchod.

Mnozí lidé odmítnou tuto zvěst, odmítnou tak samotného Krista. Celé národy se postaví proti těmto poslům Páně. Ale kdokoli těmto zvěstovatelům podá jen číši studené vody, nebo jim jinak poslouží, tomu to nebude zapomenuto. A v době velkého soužení bude mít takový skutek mimořádnou hodnotu, protože bude spojen s rizikem života pro Krista.

Kromě upřímné a mnohdy v podstatě nevědomé služby Kristu a jeho zvěstovatelům tu však budou i lidé, kteří tuto drobnou nebo i větší službu prostě odmítnou. Což bude ovšem vyjádřením nejen jejich vztahu k těm poslům, ale současně k samotnému Kristu. Tak jak jsme si četli ten kladný povzbudivý výrok PJe o těch, kteří s rizikem vlastního života sloužili, tak se nyní setkáme také se záporným výrokem o těch, kteří svůj vztah ke Kristu vyjádřili odmítnutím…

Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. M25,40

Potom řekne těm na levici: ,Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! M25,41

Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, M25,42

byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neobléklijste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě. M25,43

Tehdy odpoví i oni: ,Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti? M25,44

On jim odpoví: ,Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili. M25,45

Pro ty, kteří různými způsoby vyjádřili svůj odmítavý postoj ke Kristu i k jeho pověřencům s poselstvím, zbude už jen soud, který PJ předzvěstoval a který byl nastíněn ve svatých Písmech už mnohokrát…:

A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ M25,46

Někdo může takovéhle výroky označit za neférové strašení. Někdo může říci, že to je nespravedlnost, demagogie a totalita. Kdo nepřijme Krista, půjddo věčných muk

Jistě se na této myšlence, na tom odmítavém postoji ke Kristu a k BSu dá postavit celá filosofie. Ať už křesťanská, tedy velmi velmi liberální, jakých je dnes nemálo, nebo taky zcela ateistická, která odmítá Boha, protože otevřeně a nepříjemně hovoří o soudu…

Dovolte malou vzpomínku na moji předchozí odbornou praxi jako ilustraci. Několik roků jsem v rámci výzkumného ústavu pracoval se zdroji ionizujícícho záření.

Veškerá tato práce se vyznačovala přítomností různých neviditelných nebezpečí často dosti těžkého kalibru. Od vysokého napětí až po poměrně tvrdé záření, jehož účinek, jak známo, se většinou neprojeví ihned, ale až po čase, když se nastřádá určitá kritická dávka…

Byla vydána celá řada speciálních norem a vyhlášek, které dost přísně upravují chování lidí v takových prostředích… A každý rok jsme museli znovu a znovu dělat zkoušky z těchto předpisů. K tomu existuje celá řada výstražných tabulek s různými docela nepříjemnými nápisy. V naší práci jsme se často setkávali s tabulkou: „Pozor nebezpečné neviditelné záření“. Bylo by od nás hrubě nezodpovědné nechat otevřené dveře laboratoře a neoznačit je ani výstražnou tabulkou, v době kdy jsme prováděli měření nebo některé choulostivé operace se zářiči…

Každý, kdo ví, o co jde, tyto předpisy a tabulky pokorně respektuje a vcelku nikoho nenapadne takové požadavky pokládat za omezování osobní svobody, či za nějakou demagogii nebo totalitu…

V souvislosti s naším textem si tu tedy dovolím poznamenat, že existuje jedno velké zatím neviditelné nebezpečí pro každého, kdo odmítá naslouchat Pánu Bohu a jeho radám pro život, které jsou zachyceny v Bibli. Podobně jako ionizující záření u nás v laboratoři, ani nebezpečí spravedlivého Božího soudu není hned vidět. Boží soud se podobně jako účinek ionizujícího záření neuplatňuje viditelně ihned, ale zcela nepochybně přijde jeho čas…

Tak jako správně aplikované normy a výstražné tabulky vesměs nepokládáme za omezení osobní svobody, ale pouze za opatření pro naši ochranu a bezpečnost, tak ani zprávy Bible o tom, co je to hřích podle Božích představ, ani zprávu o možnosti spasení v Pánu Ježíši Kristu nechť prosím nikdo nepokládá za omezení svobody, ale pouze za cestu k záchraně před nebezpečím, které je reálné, i když je momentálně nevnímáme svými smysly.

Sdílejte články

Napsat komentář