CHATRČ – Požehnání z nebe, nebo kletba z pekla?

Začnu několika ukázkami rouhavých věcí, které nacházíme v knize Chatrč. Je jich v této knize skutečně mnoho.

Podívejme se na čtyři z nich – jsou zde prohlášení, která se týkají Boha samotného, jsou zde prohlášení, která se týkají spasení, dále prohlášení, které se týkají Božího slova a jsou zde způsoby, jak se člověk chová v Boží přítomnosti.

Podívejme se nejprve na ty, které se týkají samotného Boha.

Ačkoliv je tato kniha román (s fiktivním příběhem), tak přináší velmi závažná teologická prohlášení. Celá kniha se zabývá Boží Trojicí, takže na začátek uvedu pár věcí obecných, které jsou v knize od začátku až do konce:

  1. Bůh je majestátní, nadpřirozená a slavná Bytost, ale Chatrč tuto Bytost hloupě a trapně snižuje v příjemnou mezinárodní skupinu lidí, jimž dominuje postavička (svým charakterem nikoliv nepodobná fousatému holohlavému dědečkovi na obláčku) tělnaté Afroameričanky, které se říká Taťka. To je rouhání! 
  1. 2.Kniha zobrazuje nezobrazitelnou Boží Trojici – to samo o sobě je rouhání. Boží slovo říká: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho (Ex 20,4; Dt 5,8). Mohli bychom připustit zobrazení Ježíše Krista – zde je odraz historické události Kristova vtělení –ale nemůžeme přistoupit na zobrazení Otce ani na zobrazení Ducha svatého, natož tím způsobem, jakým se toho dopouští autor.
  1. Kniha zobrazuje Boha Otce jako ženu – navzdory jasnému svědectví Písma – i to je rouhání se Bohu. Bůh se nám dává poznat v Písmu vždy „mužským“ (Otcovským) způsobem a rozhodl se, že se nám dá poznat jako „ON“, nikoliv jako „ONA“. Pokud to převracíme, mluvíme o jiném bohu, než jakého nám zjevuje Boží slovo. Finálním Božím zjevením je muž jménem Ježíš – Bůh se rozhodl, že se dá svému stvoření poznat tak, aby to nevyvolávalo genderový zmatek.
  1. Kniha mění obraz Boží Trojice. Na s. 122 vidíme popření hierarchie v Trojici. Podle autora je každá hierarchie špatná. Podle Písma je hierarchie stvořená Bohem k Jeho oslavě a je odrazem hierarchie v Bohu samotném.

Pár věcí, které se týkají učení o spasení – které přímo popírají učení Písma a jsou tedy rouháním:

  1. Bůh odpustil všem lidem, a tedy všichni budou nakonec spaseni (s.226). 
  1. Bůh nikdy nebude soudit lidi kvůli jejich hříchům (s.120).
  1. Bůh se chce podřídit člověku (s.145–146).
  1. Bůh po nikom nic nepožaduje ani nic neočekává (s.207).
  1. Člověk soudí Boha (s.160)!
  1. Bůh všechny miluje a nikoho neodsoudí do pekla (s.161–165).
  1. Ježíš není jedinou, výlučnou, cestou k Bohu, jak prohlašuje (J 14,6), ale Bůh zachraňuje lidi z různých náboženských systémů, aniž by z nich musel udělat křesťany (s.182–183).

Celá kniha popisuje Boha a tím si dělá nárok na pravdu – nicméně nepopisuje Boha podle pravdy, kterou nám zjevil Bůh, ale podle fantazie autora. Už tímto samotným způsobem kniha popírá Boží slovo. Zde je několik přímých prohlášení týkajících se Božího slova:

  1. Pravda je v emocích, nikoliv v Bibli (s.198).
  1. Bible nás neučí řídit se pravidly (s.200).
  1. Bible není pravdivým zjevením Boha (s.65–66). 

Nakonec se podívejme na pár věcí týkajících se toho, jak se člověk chová v Boží přítomnosti. Přečtěte si prosím Izajáše 6,1–7, to je moc dobrý popis toho, jak reaguje člověk na Boží přítomnost (a není v Písmu jediný). Způsob, jakým se vyjadřuje Young, je ale rouhavý a ukazuje na to, jak velký člověk má malého boha.

  1. Člověk vyjadřuje svůj (nespravedlivý, sobecký) hněv proti Bohu a Bůh pláče lítostí (s.92).
  1. Člověk v hněvu vyštěkne na Boha a Bůh mu dává čas, aby se uklidnil (s.97).
  1. Rouhavé mluvení v přítomnosti Krista (s.140). 
  1. Rouhavé mluvení v přítomnosti Otce (s.225).

Bůh s velikou trpělivostí snáší lidský hřích (jinak bychom tady už dávno nebyli!), ale stejně tak čas od času prokazuje svou svatost – a to především na těch, kteří jsou Mu blízko (Lv 10,3). Proto Bůh zabil Nádaba a Abíhúa, když přinesli před Hospodina cizí oheň, proto Bůh zabil Uzu, když vztáhl ruku na Hospodinovu schránu, proto padli mrtví k zemi Ananiáš a Safira, když lhali Duchu svatému.

Boží slovo zjevně popisuje zcela jiného Boha, než jakého popisuje Young v Chatrči.

Kromě těchto několika málo věcí je v knize plno dalších herezí (např. jak Otec trpěl na kříži se Synem) a dalších rouhavých prohlášení na adresu Kristovy církve.

William P. Young přináší fiktivní příběh. Chatrč mluví o smyšleném bohu lidských představ a sentimentálním odpuštění, které s biblickým odpuštěním nemá mnoho společného. Boží láska popsaná v knize Chatrč je jenom špatnou karikaturou skutečné Boží lásky, kterou popisuje Boží slovo.

Pragmatismus:

Věřím tomu, že Bůh může použít i špatné věci k tomu, aby přitáhl lidi k sobě. Použil falešného proroka Bileáma a použil jeho oslici, která promluvila. Ale nikde nás ve svém slově nevede k tomu, abychom na takových věcech stavěli svou víru. Máme ji stavět na nepohnutelném základu Božího slova.

Závěr

Některé lidi vyděsilo moje tvrzení o tom, že Chatrč je rouhavá kniha – musím se přiznat, že mě děsí, že tak málo křesťanů v této zemi je schopných rozpoznat rozdíl mezi Bohem, který se nám dává poznat skrze Písmo a v Kristu a mezi falešným bohem lidských představ, jakého nám představuje třeba Paul Young. Ale ačkoliv mě to děsí, tak se tomu nedivím – Bible mluví o tom, že:

… přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2 Tim 4,3–4)

Autor: Jaroslav Kernal

Zdroj: http://www.reformace.cz/zod/chatrc-neni-jedno-co-cteme-cislo-118

Autor knihy William Paul Young je univerzalista a popíra základní biblické pravdy.

Je univerzalismus / univerzální spása biblická?
Univerzalismus je víra, že každý bude spasen. V dnešní době žije mnoho lidí, kteří trvají na universální spáse – věří, že všichni lidé nakonec skončí v nebi. Možná že tak míní muže i ženy jejichž život je životem věčného trápení v pekle – a tento život zapříčiňuje zavrhnutí biblického učení na toto téma. Pro některé je to zdůrazění Boží lásky a milosrdenství – které tyto lidi vede k víře že Bůh se smiluje nad každou živou duší. Ale Písmo Svaté učí že někteří lidé stráví věčnost pekle.

Tak po prvé, Bible jasně říká, že nespasení lidé budou trávit věčnost v pekle. Ježíšova slova potvrzují že čas strávený v nebi pro spasené potrvá tolik, kolik potrvá čas pro nespasené v pekle. Matouš 25:46 říká: „I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.“ Podle tohoto verše potrestání nespasených je přesně tak věčné jak život spravedlivých. Někteří věří, že ti v pekle nakonec přestanou existovat, ale Pán sám potvrzuje že to bude trvat věčně. Matouš 25:41 a Marek 9:44 popisuje peklo jako „věčný oheň“ a „nehasnoucí oheň“.

Jak se může jeden vyhnout tomuto neuhasitelnému ohni? Mnoho lidí věří že všechny cesty – všchna náboženství a víry – vedou do nebe, anebo míní že Bůh je tak plný lásky a soucitu, že všechny lidé pustí do nebe. Bůh je nepochybně plný lásky a soucitu; tyto vlastnosti Ho dovedly, aby poslal svého syna, Ježíše Krista, na svět zemřít na křiži za nás. Ježíš Kristus jsou jediné dveře které vedou věčnosti v nebi. Ve Skutcích 4:12 se píše: „A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti“. „Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš“ (1. Timoteovi 2:5). V Jánovi 14:6 Ježíš říká: „Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne“. Ján 3:16, „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Pokud zavrhneme Božího syna, nesplníme tím požadavek pro spasení (Jan 3:16, 18, 36).

S verši jako tyto se stává jasné, že universalismus a universální spása jsou nebiblická. Universalismus přímo popírá to, co učí Bible. Ačkoli mnoho lidí viní křesťaný z netolerance a „exkusivity“ (jedině oni jsou „ti praví“), je důležité pamatovat že to jsou slova samotného Krista. Křesťané samy tyto věci nevymýšlejí; křesťané jen vyslovují co Pán už řekl. Lidé volí zavrhnout poselství protože se nechtějí postavit tváří v tvář svým hříchům a připustit že potřebují Pána aby je zachránil. Říct, že ti kdo odmítnou být spaseni Božím spasením skrze Jeho Syna – budou spaseni, je znevážením svatosti a spravedlnosti a negací toho, že potřebujeme Ježíšovu oběť za nás.

Zdroj: https://www.gotquestions.org/Cesky/univerzalismus.html

Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají! (Matouš 7:13)

– JEŽÍŠ KRISTUS

Sdílejte články

Napsat komentář