Porozumět Slovu

Porozumět Slovu.

Abychom správně porozuměli významu Božího dopisu který jsme pojmenovali Bible, musíme se naučit rozlišovat mezi pojmy (koncepty), které jsou sice jasně v Písmu prezentovány, ale občas v důsledku staletého (a někdy i delšího) časového rozdílu nesprávně interpretovány (vyloženy, vysvětleny) a učeny.

Myšlenka „Správně rozdělovat Boží Slovo“, vznikla v minulém století. Vyšel s ní – někdy v roce 1885 jako první – Cyrus Ingerson Scofield, spisovatel a pastor Kongregacionální církve v Dallasu, Texasu. Později napsal své největší dílo „Scofield Reference Bible“, kterou jsem začal používat od počátku mého křesťanství. Používám ji až podnes…. Scofield navrhuje v kostce deset nejdůležitějších námětů Bible…. Pavel kdysi vyzval Timotea, aby se před Bohem „ukázal jako pracovník, který se nemusí stydět, a který správně rozděluje (vykládá) Slovo Pravdy“ (2 Timoteovi 2:15). To „zvěstuje“ v ekumenické Bibli, neodpovídá řeckému výrazu „orthôtômeô“, které znamená “ správně vykládat“, „rozdělovat“…. A tak se pokusím vysvětlit to, co Scofield už v minulém století napsal. Je to studie pouze pro toho, kdo už Bibli zná.

Upozornění (více než důrazné!) :

Přál bych si, aby každý, kdo bude toto číst, nedělal jakékoliv doktrinální konkluze (závěry), na základě toho, co jsem zde napsal já, nebo už v minulém století C.I.Scofield, ale právě tak, jako kdysi Bereané (Skutky 17:11), všechno pečlivě porovnal s tím, co píše Bůh – a udělal si svůj vlastní názor!!! Nehodlám stavět na ničem co vymyslel člověk, ale pouze na tom, co nám dal Bůh…. Věřím, že 1 Jan 2:27 platí pro každého, kdo upřímně pravdu hledá….

ŽID, POHAN A CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA:

„Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani Církvi Boží“…(1 Korint.10:32).

Každý, kdo čte Bibli alespoň s částečným zájmem, zjistí že víc jak polovina jejího obsahu se týká jednoho národa – Israele. Čtenář dále zjistí, že tento národ má zvláštní postavení v jednání s Bohem… Bůh oddělil Israelity ode všech národů světa, uzavřel s nimi smlouvu a dal jim speciální sliby, které žádný jiný národ nedostal. Písmem jde pouze jejich historie – zmínky o ostatních národech jsou pouze ve vztahu k Israeli. Také se zdá, že veškeré komunikace Boha Yahweh s Israelem se týkají Země…..

Pakliže budou poslušní a věrní, národ má slíbenou pozemskou velikost, slávu, bohatství a moc. V opačném případě je Bůh vyžene do celého světa „mezi národy, od jednoho konce země k druhému“ (Deuteronomy 28:64). Dokonce i slib Mesiáše je požehnáním „všem rodinám světa. Pakliže student pokračuje dál v četbě Bible, zjistí že se Písmo zmíňuje o další skupině lidí a tou je Církev. Tato skupina má také zvláštní postavení k Bohu a právě jako Israel, obdržela specifické sliby od Boha.

Zde ovšem podobnost končí a začíná nápadný kontrast! Místo aby byla vytvořena z potomků Abraháma, Církev je „tělem“, kde se rozdíl mezi Židem a Pohanem zcela ztrácí! Namísto „příbuzenství“ podle Boží smlouvy, je to „příbuzenství zrodu“. Namísto poslušnosti, která by přinesla moc, slávu, sílu bohatství – Církev má být spokojená s jídlem a oblekem – je připravována na pronásledování, nenávist. Tak jako Israel je spojovaný s pozemskými hodnotami, Církev má očekávat hodnoty spirituální, nebeské…. Student se dočte, že ani Israel, ani Církev neexistovaly od počátku světa. Počátek Israele najdeme v čase, kdy Yahweh povolal Abraháma. Zrod Církve (možná že to někdo nevěděl!), která každopádně ještě za doby Ježíše Krista na Zemi neexistovala, se udál až po Jeho odchodu. Kristus mluví v budoucím čase, když prohlašuje: („na této skále postavím – ne „stavím“ či „jsem postavil“.

Dále zjistíš podle Efezským 3:5-10, že o Církvi není ve Starém Zákoně ani jedna prorocká zmínka, ale že „Církev byla tajemstvím „uschovaném v Bohu“. Biblicky nalezneme vznik Církve ve Skutcích 2. a její konec na Zemi v 1 Tesalonským 4:13-18. Dále shledá čtenář, že i když jakékoliv rozdělení podle rasy je zřídka kdy v Bibli zmíněné – jedna další skupina zcela odlišná jak od Israele, tak i od Církve, vystupuje na scénu pod názvem Pohané. Srovnání těchto třech skupin nalezneš v těchto verších: Židé: Římanům 9:4-5, Jan 4:22, Římanům 3:1-2. Pohané: Efez.2:11-12 Efez.4:17-18, Marek 7:27-28. Církev: Efez.1:22-23, Efez.5:29-33, 1Petr 2:9. Když porovnáš, co je psáno v Písmu o Israeli a Církvi, shledáš že jak v původu, povolání, slibu, uctívání a principů chování, je všechno v kontrastu! Podívejme se tedy nejdříve na Israel:

ISRAEL.

„A Bůh řekl Abrámovi: Odejdi ze své země, odejdi od své rodiny a domu tvého otce do země, kterou ti ukáži“..(Genesis 12:1). „Hospodin, tvůj Bůh, tě přivede do dobré země, země potoků vody – s prameny vod hlubokých tůní, které vyvěrají jak na pláni, tak i v horách, do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíky a granátová jablka. Do země olivového oleje a medu – země, kde budeš jíst bez nedostatku“ (Deut.8:7-9). Pravil tedy: „Jsem služebník Abrahámův. Hospodin mému pánu velmi požehnal, takže je zámožný. Dal mu brav a skot, stříbro a zlato, otroky a otrokyně, velbloudy a osly“…. (Genesis 24:34)… „Hospodin dá, že nepřátelé. kteří proti tobě povstanou, budou před tebou poraženi. Jednou cestou proti tobě vytáhnou, sedmi budou prchat“….(Deut. 28:7).. „Bůh tě učiní hlavou a ne chvostem – vždy budeš nahoře – nikdy dole“, budeš-li poslouchat svého Boha“…(Deut.28:13).

CÍRKEV.

„A proto bratří jste svatí, a máte účast na nebeském pozvání“. (Židům 3:1)…..“Naše občanství je v nebi“ (Filipským 3:20).. A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda. Syn člověka nemá, kde by hlavu složil“….. „Dědictví nehynoucí, bez poskvrny a věčné, je připraveno pro vás na nebesích“ (1Petr 1:4)… „Až do této chvíle trpíme hladem, žízní, nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova“. (1Korintským 4:11) …

A Ježíš se rozhlédl kolem a řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kteří jsou bohatí“…(Marek 10:23)…“Poslyšte, bratří! Cožpak si Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, které slíbil těm, kteří Ho milují?“…“Vyženou vás ze synagog a přijde doba kdy ten, kdo vás zabije, se bude domnívat, že uctívá Boha“…(Jan 16:2)…“Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském“…(Matouš 18:4)..

To ovšem neznamená, že dobrý Žid nešel po smrti do ráje! Ten rozdíl je v motivaci k dobru. V případě Žida to bylo požehnání pro život na zemi, ne v nebi! Je snad zcela zbytečné poznamenat, že v dnešní éře Milosti (od Golgoty po Rapture), ani Žid, ani Pohan nemají jinou cestu spásy než skrze víru v Kristovu dokonanou oběť. Tím jsou „znovu-narozeni“ do Kristova Těla – Církve (Jan 3:3-16), „pokřtěni do jednoho těla“ (1Korint.12:13) a „to tělo je Církev“ (Efez.1:22-23). V Církvi „Rozdíl mezi Židem a Pohanem zmizí“ (1Korint.12:13, Galackým 3:28, Efez.2:14). A tak v dopise Efezským Pavel píše těm, kteří „v minulosti byli Pohané“ (Efez. 2:11, 1Korint.12:2, anglická Bible)…..Kontrast mezi Israelem a Církví se zdá být hlavně v pravidlech pro chování:

ISRAEL.

„Až tě Hospodin, tvůj Bůh přivede do země, která bude tvým vlastnictvím a ze které vyhnal mnoho národů před tebou…ty na ně udeříš a totálně je zničíš; žádnou dohodu nebo smlouvu s nimi neuděláš – ani jim neprojevíš milosrdenství“…(Deut.7:1-2). „Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu“..(Exod.21:24-25).

CÍRKEV.

„Ale já vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kteří vás proklínají, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí, modlete se za ty, kteří vás pronásledují“..(Matouš 5:44).. „S námahou pracujeme svýma rukama. Jsme-li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě“(1Korint.4:12-13). „Ale já vám pravím, aby jste se zlým nejednali jako on s vámi, ale když tě udeří do pravé tváře, nastav mu druhou“ (Matouš 5:39)….

I v příkazech pro uctívání, děkování Bohu nacházíme rozdíly: Israel mohl uctívat Boha pouze na jednom místě – a ještě na určitou vzdálenost – jen kněz se mohl přiblížit k oltáři .Církev uctívá i tam, kde jsou pouze dva nebo tři shromážděni v Jeho jménu (Matouš 18:20 – na příklad). Porovnej tento verš a Levitikus 17:8-9!! Ano, pro Israelity bylo pouze jedno místo, kam se přinášely dary a oběti Bohu. Bylo to pro to, aby se z nich nestali modloslužebníci, každý s jiným způsobem uctívání. Platilo to i na cizince, kteří přebývali v jejich středu. Porovnej dále Lukáše 1:10 s dopisem Židům 10:19-22, Numeri 3:10 a 1Petr 2:5. Vidíš ten rozdíl?

Ovšem předpovědi, týkající se budoucnosti, jsou ještě více ohromující! Církev opouští Zemi, zatím co obnovený Israel obdrží svou největší slávu a moc zde, na této planetě (neodvážím se spekulovat, zda pouze na této planetě, když si vzpomenu na verše v Genesi 22:17 a 32:12 a nebudu je brát jen symbolicky!) Ale podívej se co praví Písmo Israeli:

ISRAEL.

„Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jakubovým a jeho království nebude konce“ (Lukáš 1:31-33). „Bratři, slyšte: Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid. S tím se shodují slova proroků, neboť je psáno: Navrátím se zase a znovu postavím Davidův zbořený dům. Z jeho trosek jej opět vystavím a zbuduji jako byl dřív, aby také ostatní hledali Boha – všechny národy, které jsem přijal za své“..(Kniha Skutků 15:14-16.)… „Chci tím snad říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Israelec potomek Abrahámův, z kmene Benjaminova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl!“ (Říman.11:1-2). „Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, že nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo spásu pohanům, aby to vzbudilo žárlivost Židů (Říman.11:11)

„Jestliže ty (pohane) jsi byl odříznut z plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří tam od přírody patří“. (Řím.11:24-26). „V onen den vztáhne Hospodin opět svou ruku, aby získal zbytek svého lidu. Povznese prapor k pronárodům a posbírá rozehnané z Israele. Rozptýlené Judejce shromáždí ze čtyř stran země.“ (Iza.11:11-12). „Bůh se slituje nad Jakubem, znovu zvolí Israel a usadí je v jejich zemi. Přidruží se k nim cizinec, přilne k domu Jakubovu“ (Iza.14:1). „Hle, přijdou dny“ praví Bůh, kdy už se nebude říkat „Jako že živ je Hospodin, který vyvedl syny Israele z egyptské země“, nýbrž „jako že živ je Hospodin, který vyvedl syny Israele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal“ (Jeremiáš 16:14-15)………. „Hle, přicházejí dny“ praví Bůh, „kdy Davidovi oživím spravedlivý výhonek. Král bude vládnout a prospívat. On bude vykonávat právo a spravedlnost. Za jeho dnů bude Judsko spaseno a Israel bude žít v bezpečí“.

A budou ho nazývat: Hospodin, naše spravedlnost“ (Jeremiáš 23:5-6)….. „Hle, já je shromáždím ze všech zemí, kam jsem je ve svém hněvu, rozhořčení a rozlícení vyhnal. Přivedu je zpět na toto místo a usadím je v bezpečí. Budou mým lidem a já jejich Bohem“ (Jeremiáš 32:37-38). „Zajásej dcero Siónu, zaplesej Israeli! Buď šťastný a raduj se z celého srdce, dcero Jerusaléma! Bůh nad tebou zrušil rozsudek a zbavil tě nepřítele. Král Israele – Bůh – je ve tvém středu, zlo už nikdy neuvidíš!“ (Sofoniáš 3:14-15).

CÍRKEV.

„V domě mého Otce je mnoho příbytků – kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět se vrátím a vezmu vás k sobě, abyste byli tam, kde jsem já“.. (Jan 14:2-3). „Toto vám říkám podle Slova Páně: My živí, kteří se dočkáme Jeho příchodu, nepředejdeme zesnulé. Pán sestoupí z nebe, zazní povel, hlas archanděla, zvuk boží polnice a ti, kteří zemřeli v Kristu, vstanou první. Potom my, kteří jsme zůstali na živu budeme s nimi uchváceni v oblacích vstříc Kristu a pak už s Ním zůstaneme navždy“..(1Tesal. 4:15-17). „Naše občanství je v nebesích, odkud také očekáváme našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista; On změní naše ubohá těla tak, aby se podobala tělu Jeho slávy“ (Filipským 3:20-21).

„Drazí, už nyní jsme děti Boží a ještě nevyšlo najevo co budeme! Víme však, až On se zjeví, že Mu budeme podobní, protože Ho uvidíme takového, jakým On opravdu je“ (1Jan 3:2). Radujme se, jásejme a vzdejme Mu chválu – přišel den svatby Beránkovy. Jeho choť se připravila, bylo jí dáno, aby se oblekla do zářivě čisté látky – čisté a bílé, protože ta výtečná látka je spravedlnost svatých. A On mi řekl: „Piš: Blaze je těm, kteří jsou pozváni na svatební hostinu Beránkovu“ (Apokalypsa 19:7-9). Požehnaní a svatí, kteří mají podíl na prvním vzkříšení. Nad nimi druhá smrt nemá moci, ale Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s Ním kralovat po tisíc let“ (Apok. 20:6).

Dá se s jistotou říci, že judaizování Církve (držení se Zákona) udělalo víc v brzdění jejího pokroku, v deformaci jejího poslání či účelu a ve zničení její spirituality – než všechny ostatní záporné příčiny dohromady! Církev (až do 16tého století vlastně Řím), namísto aby pokračovala po její určené cestě oddělení se od světa a následování Ježíše Krista tak, jak ji On povolal, používala Starý Zákon, aby ospravedlnila snížení standardu jejího účelu pro světovou civilizaci, aby ospravedlnila nabývání nesmírného bohatství, aby ospravedlnila svůj vlastní rituál, stavby přepychových chrámů a jiných staveb, aby ospravedlnila invokace Božího požehnání na armádu v případě válečného konfliktu (většinou to žádaly obě strany!) aby ospravedlnila rozdělení rovnoprávného bratrstva Křesťanů na kněze a laiky.

Kristus nám před svým odchodem řekl: „Jděte do celého světa a učte mou zprávu, povězte jim o daru, který zdarma nabízím“. Když v roce AD 313 Konstantin Veliký ustavil křesťanskou víru za tu pravou a prohlásil se za křesťana – místo aby Křesťanství „šlo do světa“ jak nařídil Bůh-Syn, svět přišel do Křesťanství a zpitvořil jej na nejméně 1207 let, než se v roce 1517 odvážil Martin Luther přibít svých 95 „tezí“ na dveře kostela Palast ve Wittenbergu. Ale to byl jen začátek začátku. Nijak hrozně moc jsme se tomu našemu ideálu za tu dobu nepřiblížili!!!…

SEDM DISPENSACÍ.

Bible rozděluje čas (myslíme tím celou dobu od okamžiku Stvoření až do „nová Nebesa a nová Země (Apok.21:1) na sedm nestejných období, běžně nazývaných „dispensace“ (v Efezs.3:2 v anglické King James verzi). Dovol, abych ti podal věrnější český překlad Efezských 3:2: „Slyšeli jste přece o období (čase) milosti, kterou vám Bůh podle svého plánu udělil“. Tyto periody jsou také v Bibli uváděny jako „věky“ (Efezs.2:7), a také „den“, jako na příklad „den Hospodina“ v Isaiáši .2:12,13:6,13:9, Jerem. 46:10, Joél 2:11, 2:31 a desítky dalších….

Tato období se odlišují jedno od druhého, změnami v Božím jednání s lidstvem, nebo s jeho částí. Hlavní téma je vždy: Hřích a lidská zodpovědnost za něj. Každé období, věk, dispensace se dá považovat za test – za zkoušku člověka bez Boha – a každá končí soudem, protože člověk totálně zklamal v každé z těchto časových period…. Pět z těchto „dispensací“ už prošlo, nyní žijeme v šesté (dispensace milosti) a velmi pravděpodobně se blížíme k jejímu konci. Před námi zbývá poslední (časem omezené) období: Milenium, čili tisíc let Kristovy vlády na Zemi.

DISPENSACE č.1.

Člověk nevinný. Toto období jde od stvoření Člověka (Genesis 2:7), až do jeho vyhnáni z ráje (Genesis 3:23). Adam, zcela neznalý rozdílu mezi dobrem a zlem, byl postavený se svou ženou Evou do zahrady Edenu. Měli jen jednu odpovědnost: Nejíst ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Období nevinnosti skončilo prvním neúspěchem a s tím přišly daleko-zabíhající následky, které skončily téměř nezvratitelnou katastrofou. Dispensace končí rozsudkem:“A Bůh je vyhnal z ráje“…

DISPENSACE č.2.

Člověk a svědomí. Svým pádem, Adam a Eva „nakazili“ lidskou rasu znalostí dobra a zla. Tím dostalo svědomí základ pro morální soudy. A tak se lidská rasa, dostala pod jedinou odpovědnost: milovat dobro, nenávidět zlo. Dispensace svědomí (od vyhnání z ráje do Potopy) skončila ještě větším fiaskem. „I viděl Hospodin,jak se na zemi rozmnožilo lidské zlo – mysl člověka byla upnutá pouze na zlo. Řekl Bůh: Člověka, kterého jsme stvořil, smetu s povrchu zemského..“(Genesis 6:5)…. Celým výsledkem tohoto období, (kdy nebyly ani vlády ani zákon) bylo to, že „země stála před Bohem zkažená a plná násilí“..(Genesis 6:11)… a Bůh zakončil druhou zkoušku člověka soudem Potopy.

DISPENSACE č.3.

Lidstvo obdrželo autoritu nad zemí. Z toho hrozného Božího soudu Bůh zachránil 8 lidí, kterým potom co vody opadly, dal očištěnou zem a dostatek moci tuto ovládat. Noé a jeho potomci dostali zodpovědnost za tuto planetu. Období lidské vlády skončilo na pláni Šinár, kde se pokusili stát se na Bohu nezávislí a hledali vlastní cestu do nebe. Konečný výsledek? Bůh jim zmátl jazyky a rozehnal je do všech konců světa.

DISPENSACE č.4.

Období Slibu. Z roztroušených potomků stavitelů Bábelské věže vybral Bůh jednoho člověka – Abráma, se který udělá smlouvu. Některé z těchto slibů, které Bůh Abrámovi dal, byly bez jakýchkoliv podmínek – zcela zadarmo. Tyto byly, nebo ještě budou v budoucnosti splněny. Druhé sliby závisely na poslušnosti a věrnosti Israele vůči Bohu. Ani jednu z těchto podmínek Israel nedodržel a doba slibu skončila Božím trestem otroctví v Egyptě. Kniha Genese, která začíná: Na počátku Bůh stvořil nebe i zemi – končí „v rakvi v Egyptě“.

DISPENSACE č.5.

Člověk pod Zákonem. Opět Boží milost přišla na pomoc bezmocnému člověku a vysvobodila Vyvolený národ z rukou otrokáře. V Sinajské divočině jim Bůh nabídnul smlouvu Zákona. Místo aby Ho pokorně požádali, aby pokračoval v tomto vztahu milosti, sebevědomě slíbili: „Vše, co Hospodin pravil, budeme plnit!“… Historie Israele v pouštní divočině je jedna nepřetržitá šňůra porušování tohoto Zákona! Posléze, po mnohém varování, Bůh zakončil tuto zkoušku tím, že nejprve Israel a potom Judea, byly vyhnánydo všech koutů světa… Tato Diaspora trvá do dnešní doby. Nepatrná skupina se vrátila za Ezdráše a Nehemiáše, ze které, když se naplnil čas, – vzešel Ježíš Kristus. „Narozený z ženy, podrobený Zákonu“. Nakonec se – jak Židé, tak i Pohané – dali dohromady a zabili Ho na římském kříži…

DISPENSACE č.6.

Člověk v období Boží milosti. Smrt Ježíše Krista na kříži, která byla výkupní cenou za hřích lidstva, začala dispensaci milosti. Toto znamená nezasloužený pardon čili: Bůh spravedlnost, čistotu nabízí, zatím co v dispensaci Zákona ji požadoval! Spása, dokonalá a věčná, je zdarma k dostání každému, kdo přizná svou hříšnou nedokonalost a uvěří v Ježíše Krista. Ježíš odvětil řka:“Toto je skutek, který Bůh vyžaduje: Abyste věřili v toho, kterého On poslal“ (Jan 6:29)…

„Po pravdě vám říkám: Ten který věří na mně, má věčný život“ Jan 6:47).. „Říkám vám v pravdě: Ten, který slyší mé slovo a věří tomu, který mně poslal, má věčný život, nespadá pod soud a přešel ze smrti do života“ (Jan 5:24). „Mé ovce slyší můj hlas, já je znám a ony mně následují; dávám jim věčný život a nikdy nezahynou“ (Jan 10:27-28). „Milostí jste spaseni, skrze víru; spása není z vás – je to Boží dar, ne skrze vaše skutky – aby se nemohl nikdo vychloubat“ (Efezským 2:8).

Předpověděným výsledkem této zkoušky bude soud nad nevěřícím světem a odpadlou církví (Lukáš 17:26:30, Lukáš 18:8, Tesal.2:7-12, Apok. 3:15-16)… První událostí před koncem této dispensace bude příchod Krista do prostoru nad naší planetu: Křesťané, jejichž těla odpočívají v zemi, budou v jednom okamžiku vzkříšeni a uchváceni společně s křesťany, kteří v té době ještě budou žít, do prostoru nad Zemi, kde se setkají s Kristem….. Po této události již s Ním zůstanou po věčnost (1Tesal.4:16-17). Po tomto následuje krátké období tak zvané „Doba Strastí“ (Jerem.30:5-7, Daniel 12:1, Sofoniáš 1:15-18, Matouš 24:29-30)….. Konec Doby Strastí vyvrcholí v poslední bitvě, Armageddonu, kde proti Němu budou stát prakticky všechny armády tohoto světa v čele se Satanem. Po Jeho rychlém vítězství začne sedmá, poslední dispensace – Milenium.

DISPENSACE č.7.

Člověk pod osobní vládou Krista. Po očistných soudech, které budou doprovázet Kristův příchod, Bůh-Syn bude vládnout nad Israelem a celou Zemí po dobu, která bude trvat tisíc let. Toto období se běžně nazývá Milenium. Sídlo vlády bude v Jerusalémě a ti, kteří Mu patří, s Ním budou spojeni v Jeho slávě (Izaiáš 2:1-4 Izaiáš, kap. 11, Skutky 15:14-17, Apokal. 19:11-21, Apokal. 20:1-6)… Ale až Satan bude na krátký čas propuštěn, shledá že lidské srdce je nakloněno ke zlu jako vždy před tím a lehko sežene armády, ochotné znovu bojovat proti Bohu a Jeho lidu. Skončí to jeho poslední porážkou a objeví se Velký Bílý Trůn Posledního Soudu. Nespasení lidé jsou vzkříšeni a odsouzeni. Potom se objeví „nové nebe a nová Země“… Začíná věčnost…..

DVA PŘÍCHODY.

„…zkoumali (Písmo) , na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, které má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde“ (1Petr 1:11.)

Každý, kdo poctivě studuje předpovědi Starého Zákona, nemůže si nepovšimnout zdánlivě kontradikčních zpráv, které se týkají příchodu Mesiáše. Jedna část proroctví předpovídá příchod v pokoře a ponížení Píše o člověku bolesti, který je zvyklý na smutek, nemající vzezření, které by se lidem líbilo. Jeho obličej bude znetvořený ranami. Jeho ruce a nohy probodnuté. Je opuštěný i samým Bohem (Žalm 22:1-18, Izaiáš 7:14, Izaiáš, kapitola 53, Daniel 9:26, Zachariáš 13:6-7, Marek 14:27). Druhá linie předpovědí píše o nádherné Bytosti – Vládci, kterému se nikdo nemůže postavit, který vyčistí Zemi hroznými soudy, přivede zpět rozprášené Israelity ze všech konců světa do Zaslíbené země, znovu uvede Davidův trůn v Jerusalémě a nastolí vládu dokonalého míru a spravedlnosti bez obdoby (Deuter.30:1-7, Izaiáš 9:6-7, 11:1-2, 11-10-12, 24:21-23, 40:9-11, Jerem. 23:5-8, Daniel 7:13-14, Micheáš 5:2.

„A když se naplnil čas“, proroctví o Mesiáši se začalo realizovat zrodem Syna z panny. Syn podle Izaiáše, v Betlémě podle Micheáše a celá předpověď Izaiáše o Jeho ponížení, utrpení, smrti. Proč? Protože nejprve musí být odstraněn hřích a teprve potom může být nastoleno Království!.. Židé ale odmítli svého Krále, když se jim představil a nabídnul „pokořený, na oslu“ (Zachariáš 9:9.) Nedomnívejte se ale, že snad lidské zlo a zatvrdlá srdce tak nějak Boha překvapily, zaskočily! Jeho zpráva zahrnuje také druhý příchod Mesiáše, kdy předpovědi o Jeho moci a slávě se naplní právě tak, jako se naplnily ty, které popisovaly Jeho utrpení, hanbu a smrt (Ozeáš 3:4-5.) Židé měli příliš zatvrdlá, pomalu chápající srdce a odmítli uvěřit tomu, co bylo předpověděno o Jeho slávě….

Ovšem, naše odpovědnost je mnohem větší – my to máme mnohem snažší uvěřit že On přijde po druhé, ve slávě a moci! Pro nás se už dávno v minulosti splnila první část proroctví a my můžeme srovnávat s přehledem! My té první části věříme ne proto, že nám to napsali kdysi proroci – my tomu věříme – protože víme, že se to stalo!

Nesnažme se stále vinit Židy pro jejich nevíru a divit se, že byli tak slepí!

Podívej se kolem sebe – kolik slepých chodí po ulicích tam, kde bydlíš ty! Právě tak, jak kdysi učili „mudrci“, že tyto předpovědi nelze brát doslovně, i dnes dnešní intelektuálové tvrdí totéž! Druhý příchod je slibem jak křesťanům, tak i židům. „Věříte v Boha, věřte i ve mně! V domě mého Otce je mnoho příbytků – kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych připravil místo.

A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět se vrátím, aby i vy byli, kde jsem já“… Zde Bůh-Syn mluví o svém příchodu právě tak realisticky, jak mluvil o svém odchodu! Ten první příchod byl osobní a fyzický – proč by chtěl někdo ten druhý příchod spiritualizovat? I Jeho poslední okamžiky na Zemi to potvrzují: „Muži z Galileje! Co tu stojíte a hledíte k nebi?

„Ten stejný Ježíš, který byl vzat do nebe, přijde znovu právě tak, jak jste Ho viděli odcházet!“

To stejné čteme v 1 Tesalonských 4:16-17: „…sám Pán sestoupí z nebe…“ Stejně tak:“…a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista…“ (Titus 2:13). „..naše občanství je v nebi, odkud také očekáváme našeho Spasitele Ježíše Krista….“ (Filipským 3:20-21). „..až On se objeví, budeme Mu podobní, protože Ho spatříme takového, jaký On je…“ (1 Jan 3:2). „Hle, přijdu rychle, a má odplata se mnou..“ (Apokal.22:12). Je nám řečeno, abychom „hlídali“ tuto šťastnou chvíli (Marek 13:33, 35, 37, Matouš 24:42, 25:13, abychom „čekali“ (1 Tesalonským 1:10, abychom byli „připraveni“ (Matouš 24:44)…..

Podle těchto veršů se jasně ukazuje, že druhý příchod Ježíše Krista bude opět osobní a tělesný. A tudíž to neznamená smrt křesťana, zkázu Jerusaléma, sestoupení Svatého Ducha na Pentecost, či postupné vítězství křesťanství ve světě, ale že tato „šťastná naděje“ (přeloženo spíše jako „jistota!“) ten okamžik, kdy spící křesťané budou probuzeni a ti, kteří budou v té době ještě naživu, budou „změněni“ (1Korint. 15:51-52), uchváceni (raptizô – raptured) do prostoru kdesi nad Zemí, kde se setkají s Kristem. Čas kdy ti, kteří jsou již dnes Božími dětmi, budou „jako On“ (1Jan 3:2). Bude to čas, kdy věrní křesťan dostanou odměny za své skutky víry – po tom, když už byli spaseni….

PŘÍCHOD PRVNÍ:

„..když porodila svého prvorozeného syna, zavinula do plenek a položila do jeslí…“ (Lukáš 2:7)

„..On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích..“ (Židům 9:26).

„..Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo…“ (Lukáš 19:10).

„..Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby skrze něj byl svět spasen..“ (Jan 3:17).

„a pakliže kdo má slova slyší a nevěří – já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych jej spasil“(Jan 12:47).

PŘÍCHOD DRUHÝ:

„A pak se objeví znamení Syna člověka na nebesích a všechny národy Země budou truchlit až uvidí Syna člověka, jak přichází na oblacích nebes, slavného a mocného..“ (Matouš 24:30).

„..a tak se Kristus obětoval, aby na sebe vzal hříchy mnohých; těm, kteří na Něj čekají se objeví podruhé, ne kvůli hříchu ale pro jejich spásu“… (Židům 9:28).

„…a vás utiskované spolu s námi vysvobodí, až se zjeví Ježíš Kristus se svými mocnými anděly …“ (2 Tesalonským 1:7-8).

„…ustanovil den, ve kterém bude spravedlivě soudit celý svět skrze toho, kterého k tomu určil – k tomu poskytl důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých“…(Skutky 17:31).

Každý student, pakliže bude hledat, najde takových kontrastů mnohem, mnohem více! Doporučoval bych vřele, aby sis přečetl ty různé „teorie“ a učení, které tvrdí opak proti tomu, co jsem zde napsal – hlavně o návratu osobním a tělesném! Ovšem, je třeba rozlišovat mezi předpovědmi o Jeho viditelném a fyzickém návratu na konci naší dispensace milosti a poukazy na Jeho všudypřítomnost a vševědoucnost které jsou atributy Boha! V tomto smyslu je s námi a mezi námi stále, až do konce systémů tohoto světa!! Ale nyní je Ježíš Kristus osobně a tělesně po pravici Otce, jak nás Bible informuje ve více jak osmnácti verších. Uvedu pouze několik: Matouš 22:44,26:64, Marek 12:36,16:19, Lukáš 20:42,22:69, Skutky 7:56,57, Efez.1:20 a další…. Znovu opakuji: Já tomu nerozumím právě tak, jako nejsem schopen racionálně vysvětlit ani sobě, ani druhým Jana 1:1: „..to Slovo bylo u Boha – a to Slovo bylo Bůh“ – a přitom je pouze jeden Bůh!!

Nepřehlédni:

Nyní se podíváme na některá ta „učení“ o příchodu Ježíše Krista. S některými se možná ani nikdy nesetkáte, ale podívejme se na ně: 1) Proroctví o druhém příchodu Krista bylo splněné v příchodu Svatého Ducha na Pentecost (Letnice, Skutky, kap.2). Námitky: A) Tento pohled ničí doktrínu Trojice, když dělá z Ducha pouhou manifestaci Ježíše Krista! B) Kristus jasně slibuje „jiného Utěšitele, Advokáta, Učitele“. „Pakliže neodejdu, Utěšitel nemůže přijít – ale když odejdu, pošlu vám ho“ (Jan 16:7). C) Všichni, kteří byli inspirováni, aby napsali Skutky, Epištoly a Apokalypsu, píší o Jeho druhém příchodu vždy v budoucím čase! D) Žádná z událostí, které měly doprovázet Jeho druhý příchod se nestala! Připomenu: Vzkříšení „spících“ křesťanů (1Korint.15:22-23, 1Tesal. 4:13-16), žádná změna těl žijících křesťanů (1Korint. 15:51-53, 1Tesal.4:13-16. A co Matouš 24:29-30?…Toto jsou jevy, které byly předpověděné při druhém příchodu Ježíše Krista!

2) Další „učení“: Obrácení hříšníka je příchod Ježíše Krista. Tento pohled je tak dětinsky slaboduchý, že jej nebudeme ani rozebírat! Podle Písma je to pravý opak: Hříšník přichází ke Kristu, ne Kristus k hříšníkovi!!! Prorokované události při Jeho příchodu nezahrnují obrácení hříšníků!

3) Smrt křesťana je příchodem Ježíše Krista: Inspirovaní pisatelé Písma vždy nazývají křesťanovu smrt jako „odchod“. Ani jednou není Kristus spojovaný se smrtí křesťana!

4) Zničení Jerusaléma římskými legiemi znamenal Jeho příchod: V Matouši 24 a Lukáši 21 jsou předpověděné tři události: Zničení Chrámu, Kristův příchod a konec světa, jak ho známe. Jan napsal Apokalypsu po zničení Jerusaléma a píše o Jeho budoucím návratu! Poslední slib v Bibli je: „Přijdu rychle“….

5) Rozšíření křesťanstva po světě je Jeho příchod: Rozšíření je postupné, graduální, kdežto Jeho příchod je náhlý a nečekaný!! Dále toto je proces, kdežto Jeho příchod je událost! Rozšíření křesťanství přináší spásu zlým, kdežto Jeho příchod přináší pro ně zkázu a zničení! (1Tesal.5:2). Tyto pohledy a učení, nebyly nikdy přijaty známými teology, ani se nikdy neobjevily v žádné seriózní křesťanské literatuře….

Všichni, které jsem studoval já, zastávají tělesný a viditelný druhý příchod Ježíše Krista!! A teď pozor!: Božím účelem (cílem, plánem) v této naší době dispensaci je: „vybrat si z pohanských národů lidi pro své jméno“ a ne obrácení celého světa!! Pak se On vrátí a teprve potom se celý svět obrátí! (i když to na konci Milenia, bude opět končit tragedií) Zkontroluj si: Skutky 15:14-17, Římským 1:5 (česká verze je opět vadná:ne „všechny národy“ ale „ze všech národů). Římským 11:14, 1Korint.9:22, Apokal.5:9…

DVĚ VZKŘÍŠENÍ:

Slovo Boží učí – tou nejjasnější formou – že všichni mrtví, budou vzkříšeni! Málokterá jiná doktrína spočívá na základech, které by byly více zdůrazněny. „Pakliže neexistuje vzkříšení, potom ani Kristus z mrtvých nevstal…“(1 Korint. 15:13-14). Je ale také důležité pochopit toto: Bible nikde neučí, že by všichni mrtví byli vzkříšeni ve stejnou dobu! Písmo nás učí o „vzkříšení k životu“ a vzkříšení k soudu (Jan 5:29).

Kdyby chtěl někdo namítnout že „ta hodina“ znamená současné vzkříšení obou – tak bych připomněl, že „hodina“ z verše 25 už trvá více, jak 1900 let!! Nakonec to Petr vysvětluje v 2Petr 3:8, Pavel v 2Korint.6:2 a Jan v 8:56… Ježíš v Lukáši 14:13-14 také hovoří o „vzkříšení spravedlivých“, že? Ale ze všech těch veršů je nejsilnější Apokalypsa 20:4-5!

Závěr: Svědectví Bible je jasné! Těla „spících“ křesťanů budou vzkříšena, uchvácena do prostoru společně s těmi, kteří v té době ještě budou žít. Tam se setkají s Kristem tisíc let před tím,než bude vzkříšena ta ztracená většina lidstva. Proč píši většina? To mám od Krista, který to řekl v Matouši 7:14. Podívej se na to! Ještě něco k tomu vzkříšeni: Nikdy nezapomeň že ten pojem „vzkříšení“ se týká pouze těla- nikdy duše!! Bible učí, že duše, po opuštění těla prožívá vědomě buď radost, nebo žal; viz Filipským 1:23, 2Korint.2:8, Lukáš 6:22-23!!!

BOŽÍ SOUDY.

Výraz „Všeobecný soud“, o kterém se tak často hovoří v náboženství, se v Bibli nenachází a – co je ještě důležitější: ta celá koncepce jednoho soudu, kde by byli souzeni všichni lidé, kteří kdy na zemi žili – je Božímu Slovu zcela cizí! Písmo mluví o pěti soudech, které se od sebe liší ve čtyřech aspektech: a) kdo jsou ti souzení, b) kde jsou souzeni, c) kdy jsou souzeni, d) výsledek soudu.

SOUD NAD KŘESŤANY.

(Jejich hříchy byly již souzeny.)

Čas: AD: 30.

Místo: Kříž na kopci, který se jmenoval Golgota.

Výsledek: Smrt pro Krista, ospravedlnění pro Křesťany.

„Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Golgota. Tam Ho ukřižovali….“ (Jan 19:17-18).

„On na svém těle vzal naše hříchy na kříž…“ (1Petr 2:24).

„Vždyť i Kristus dal svůj život jednou pro vždy, On spravedlivý, za nás hříšné, aby nás přivedl k Bohu“..(1Petr 3:18).

„Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe…“ (Gal. 3:13).

„Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám hříchem udělal, abychom v Něm dosáhli Boží spravedlnosti“..(2Korint. 5:21).

„Není už žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Ježíši Kristu…(Římanům 8:1).

„Říkám vám po pravdě: Ten, který slyší má slova a věří tomu, který mně poslal, má věčný život, nepodléhá soudu ale přešel již ze smrti do života“… (Jan 5:24).

Slovo „soud“ v předešlém verši, nebo „odsouzení“ v jiných překladech Bible je to stejné slovo jako „soud“ v Matouši 10:15, Židům 9:27, 2Petr 2:4. Zcela jiné slovo je použito v 2Korint. 5:4, kde se jedná o „soud“ nad skutky spasených lidí!!!!

SOUD NAŠÍCH HŘÍCHŮ

(myslím denní hříchy Křesťanů) :

Čas: Kdykoliv.

Místo: Kdekoliv.

Výsledek: Pokárání, někdy i potrestání od Krista, pakliže se sami neodsoudíme! „Kdybychom soudili sami sebe, nesoudil by nás On. Ale když nás soudí Pán, soudí nás proto, abychom nebyli odsouzeni se světem“… (1Korint. 11:31-32).

„Podvolujte se Jeho výchově: Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi (můj překlad). Jaké je to dítě, které otec nevychovává?“ (totéž, Židům 12:7). Další refer. 1Petr 4:17, 1Korint. 5:5, 2Samuel 12:13-14…… Chování a skutky Křesťana budou jednou souzeny. Kdy? Až se On vrátí. Kde? Nemám přesnou odpověď – někde v prostoru. Výsledek: „Odměna“ nebo „ztráta“ – ale Křesťan(ka) sám(a) je spasený(á)! Přesto že Bůh-Syn zemřel za naše hříchy a Bůh-Otec slibuje, že „na naše hříchy už nikdy nevzpomene“ (Židům 1:17), i tak, každý skutek musí projít soudem: „Všichni musíme přijít před soudnou stolici Ježíše Krista, aby každý dostal odplatu za to, co v životě učinil – dobré či zlé“.. (2Korint.5:10).“Proč tedy ty slabý, soudíš svého bratra? A ty silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece budeme stát před soudnou stolicí Boží..“(Řím.14:10).

SOUD NAD NÁRODY.

Čas: Slavný Příchod Ježíše Krista (Matouš 25:3132,13:40-41).

Místo: Údolí Jehošafat (Joél 3:1,2,12-14).

Výsledek: Někteří zachráněni, někteří ztraceni (Matouš 25:46).

Základ soudu: Jak se kdo choval k těm, které On nazval „svými bratry“ (Matouš 25:40-45, Joél 3:3,6-7). Já osobně věřím, že ten výraz „bratři“ znamená zbytek Židovstva.

Ti, kteří se obrátí k Ježíši jako ke svému Spasiteli během Doby Strastí, která má začít hned(?) po Rapture a končí Druhým Příchodem Ježíše Krista k Armageddonu. (Matouš 24:21-22, Apokal. 7:14, 2Tesal. 2:3-9). Jasné je jedno: Tito „bratří“ nemohou být křesťané, protože je nemyslitelné, že by se někde našlo tak veliké množství křesťanů, pro které by nebyla laskavost k „bratřím“ samozřejmostí! Tento pohled nemohu přijmout a proto pevně věřím, že jde o Židy… Hlavní bod: Křesťané jsou u tohoto soudu přítomni – tudíž nemohou před tímto soudem stát!! (1Korint 6:2, Daniel 7:22, Juda, verše 14, 15. Po pravdě: Soud Velkého Bílého Trůnu a Soud Národů mají společné jedno : Soudce!!!

ZÁKON A MILOST..

Ze všech těch rozdílných skutečností v Bibli – ta vskutku nejmarkantnější je rozdíl mezi zákonem a milostí, který manifestuje dvě nejdůležitější dispensace: Židovskou (zákon) a Křesťanskou, (milost). „Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda skrze Ježíše Krista“ (Jan 1:17). To ovšem neznamená, že zákon neexistoval před Mojžíšem právě tak jako milost a pravda byly už před Kristem! To zakázané ovoce v ráji mělo bázi zákona a milost v tom, jak Bůh „hledá“ Adama a Evu a zakryje je koží zvířat… Zákon, jako manifestace Boží vůle a milost, jako pohled na Boží laskavost vždy byly. Ale „zákon“, o kterém se Bible zmiňuje nejčastěji, přinesl Mojžíš z hory Sínaj. Ten vládnul od Sínaje až po Kalvárii. Právě tak milost dominuje od Kalvárie do okamžiku Uchvácení, nebo-li Rapture.

Jedno si ale přátelé uvědomte:

Bible nikdy, v žádné dispensaci, tyto principy

neslučuje dohromady!

Toto je něco, co bych vám každému chtěl „zabetonovat“ do vašich srdcí!!! Zákon měl vždy své místo a časové období a jeho „vyjádření“ bylo zcela odlišné od principu milosti!!! Znovu:

Nedávejte nikdy tyto dva principy do jednoho pytle! Dostanete se okamžitě do myšlenkového chaosu a když je oba z toho pytle vysypete najednou, ocitnete se na platformě kteréhokoliv kultu, který na této planetě existoval a nebo existuje!

Zamyslete se nad tím, co vám píši a promítněte si následky takového počínání sami!

Zákon zavírá každá ústa před Bohem – milost je otevírá, aby vyslovila vděčnost a lásku k Němu!!! Zákon je vláda soudu – milost vláda odpuštění. Zákon zabíjí – milost oživuje, dává věčný život. Zákon tvoří nekonečnou vzdálenost mezi Bohem a hříšným člověkem, milost tuto vzdálenost nemá! Zákon praví:“Oko za oko, zub za zub“ Milost učí: „Udeří-li tě někdo na jednu tvář, nastav druhou“.

Zákon učí nenávist k nepřátelům, milost lásku k těm, kteří ti činí zlo.. Zákon nikdy misionáře mít nemohl – milost učí spásu po celém světě!

Zákon totálně odsuzuje toho nejlepšího člověka –

milost ospravedlní toho nejhoršího!

Zákon říká: Dělej, abys mohl žít –

Milost: Věř a žij!!!…

A opět: Pakliže je začneš míchat dohromady, okradeš zákon o jeho neúprosný teror – milost o její nádhernou svobodu!! Nikdy to nedělej – to co z toho vyleze, nebude nikdy Kristovo Křesťanství svobody a plného, hojného života!!!

Ty který(á) studuješ Bibli, uvědom si že Písmo, když mluví o „zákonu“, má na mysli zákon daný Mojžíšem; Římanům 7:23 je vyjímka.. Někdy to znamená zákon celý (Desatero i Ceremoniál), někdy pouze Desatero, jindy pouze Ceremoniál. Příklady pro celý zákon: Římanům 6:14, Galatským 2:16 a 3:2. Pro Desatero: Řím.3:19, 7:7-12. Pro Ceremoniál: Koloským 2:14-17, na příklad. Také prosím nezapomeňte, že v ceremoniálních, zákonech byly zahrnuty typy osoby Ježíše Krista, Jeho práce jako kněze a hlavně Jeho oběť – ať už ve svatostánku (jako kněz – Exodus, kap. 25-30), a jako obět (Leviticus, kap. 1 až 7).

Některé verše v Žalmech by byly nevysvětlitelné, pakliže by jste se na ně dívali z pohledu „pod zákonem“:“..nýbrž oblíbil si Hospodinův zákon a nad ním rozjímá ve dne i v noci“.(Žalm 1:2). „Jak jsem si Tvůj zákon zamiloval, každý den o něm přemýšlím“. (Žalm 119:97. Chápete, že kdyby David mluvil o zákonu, pod kterým on tenkráte žil, byla by to nepochopitelná fraška! Zákon zabíjel – byl esencí spravedlnosti bez soucitu! David se dívá vpřed, kdy po Kristově oběti zákon (Boží vůle) sice existuje, ale nevztahuje se na ty, za které Ježíš Kristus dluh vůči zákonu zaplatil!! Jistě, Boží zákon je – sám o sobě – nádherný, čistý, bez chybičky – něco, co by vytvořilo vesmírnou pohádku krásy, lásky, bezpečí, štěstí, kdyby jsme jej byli schopní dodržovat!!! Král David se, každopádně dívá daleko vpřed…

Tři zásadní omyly, které zamořily Křesťanství v ohledu vztahu mezi zákonem a milostí. Přečtěte si je podrobně a uchovejte v paměti jako výstrahu:

ANTINOMIANISMUS – znamená odmítnutí jakékoliv vlády, jakýchkoliv pravidel pro život křesťana. Učí, že křesťané nemusí žít čisté životy, protože jsou spasení skrze Boží milost, která je zdarma. Co o nich píše Pavel? „Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopní jakéhokoliv dobrého skutku“. (Dopis Titovi 1:16). „Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha ve smyslnou nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista“. (Juda verš 4).

CEREMONIALISMUS – učení, že věřící musí dodržovat levitické obřady a nařízení. Moderní forma tohoto je učení, že křesťanská nařízení a obřady jsou nutné pro spásu. „Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit:“Nepříjmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni“ (Skutky 15:1).

GALATIANISMUS (nemám český přepis) je míchání zákona a milosti; učení, že ospravedlnění (spása) je částečně skrze milost a částečně skrze zákon. Jinak: milost je darována, aby pomohla bezmocnému hříšníku dodržet zákon. Proti tomuto omylu, který je nejrozšířenější ze všech (seznam se s učením katolické církve!) je ta dokonale logická obrana Pavla v dopise Galatským:“Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: Dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste dodržovali zákon, nebo protože jste uvěřili evangeliu Ježíše Krista?“ (Galatským 3:2)…. „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu (ovšem jiné není), jsou jen lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí Kristovo evangelium změnit v pravý opak.

Ale kdybychom my, nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet! (Galatským. 1:6-8).

Co vlastně ten Zákon je?

„Zákon je tedy sám v sobě svatý, přikázání svaté, dobré a spravedlivé (Řím.7:12).“Víme, že zákon je svatý (pneumaticôs= spirituální), já však jsem karnální (tělesný), zaprodaný hříchu“. (Řím.7:14). „Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím..“ (Řím. 7:22). „Víme, že zákon je dobrý, pakliže ho někdo užívá správně“ (1Timot.1:8). „Zákon však nevychází z víry“.. (Galatským 3:12).

Správné používání zákona:“Co tedy řekneme? Že zákon je hříšný? Určitě ne! Ale nebýt zákona, nepoznal bych hřích chtivosti, kdyby zákon neřekl: Nepožádáš! (Řím. 7:7)…“Vždyť z činů podle zákona nebude ospravedlněný nikdo – ze zákona přichází pouze poznání hříchu“…(Řím. 3:20). „Jak je to tedy se zákonem? Byl přidán k vůli provinění…“ (Galat.3:19).

„Víme že to, co zákon říká, říká těm, kteří jsou pod zákonem aby každá ústa byla umlčena, aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny“ (Řím 3:19). Nezapomeňte, že zákon pouze odsuzuje – nikdy není schopen osvobodit: „Kdokoliv bude plnit celý zákon a přestoupí v jednom, je vinen ze všech“ (Jakub 2:10). „..smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti“… (2Korint. 2:7). „Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona..“ (1Korint.15:56). Je proto evidentní, že Boží účel v ustavení zákona, potom co lidstvo žilo bez zákona 2500 let (Jan 1:17, Galat. 3:17) byl za prvé přivést lidskou rasu k uvědomění si skutečnosti hříchu a potom k pochopení celé situace: že člověk ve své hříšnosti je totálně neschopný dostat se z této situace bez pomoci Spasitele…. Bůh hrozbou zákona ukázal lidem „tu jedinou Cestu“…..

CO ZÁKON UDĚLAT NEMOHL….

„Vždyť ze skutků zákona nebude nikdo před Ním ospravedlněný, protože ze zákona pochází poznání hříchu“ (Řím. 3:20). „..víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě činů, které přikázal zákon, ale vírou v Ježíše Krista“ (Galat.3:16). „Nepohrdám Boží milostí. Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti (spásy) skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná“…

„Že nikdo není zákonem před Bohem dobrý je jasné, protože „spravedlivý bude žít z víry“ (Galat. 3:11). „Bůh udělal to, co zákon nemohl – protože člověk je slabý: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle jako má hříšný člověk, aby na lidském těle hřích odsoudil; aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí ale vůlí Ducha“…(Řím. 8:3)… „A skrze Něj všichni, kteří věří, jsou ospravedlněni ze všech věcí, ze kterých jste nemohli být ospravedlněni skrze Mojžíšův zákon“..Skutky 13:39.

KŘESŤAN POD ZÁKONEM NENÍ!

Dopis Římanům, kapitola 6. Po tom, co Pavel vyhlásil doktrínu o identifikaci křesťana ve smrti Ježíše Krista (křest je tím symbolickým obrazem – verše 1-10), začíná od verše 11 prohlášením principů, podle kterých by měl křesťan jít životem. Verš 14, na příklad, ukazuje křesťanovo osvobození. Ne od hříchu – to už udělal Kristus na kříži – ale od moci hříchu. „Hřích nebude mít nad vámi moc – nespadáte pod zákon, ale pod milost“.. Aby vytvořil okamžitou obranu proti učení Antinomianismu, Bůh, skrze Pavla dále píše: „Co tedy? Budeme hřešit protože už pod zákonem nejsme? Bůh chraň! (Římanům 6:15).

JAKÁ JSOU TEDY PRAVIDLA PRO ŽIVOT KŘESŤANA?

„Kdo říká, že v Něm žije, nechť jde životem tak, jako On šel životem“ (1Jan 2:6, parafráze).“Kdysi jste byli tmou – dnes jste světlem v Pánu; chovejte se jako děti světla“ (Efez. 5:8 parafráze). „Byl jsem vám příkladem, aby jste činili tak, jak jsem činil já vám“ (Jan 13:15 parafráze). „A to vám říkám: Žijte v Duchu a nepodlehnete moci těla“ (Galackým 5:16, parafráze). Jestliže budete zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v Jeho lásce“ (Jan 15:10).

„Kdo přijal má přikázání, a zachovává je, ten mě miluje“ (Jan 14:21)….Nádherným příkladem tohoto je matka a její dítě. Existuje zákon, který nařizuje rodičům, aby se o své dítě starali a hrozí tresty za nedodržení tohoto – ale náš svět je plný šťastných rodičů, kteří se o své děti perfektně starají, aniž by o takových zákonech věděli! TEN ZÁKON JE V JEJICH SRDCÍCH!!!! Byli to lidé – ne Bůh, kdo znovu vyvěsil smrtelně chladné kamenné desky Zákona, jako předpis pro křesťanský život!!!

CO VLASTNĚ JE BOŽÍ MILOST ? JAKÝ JE JEJÍ ÚČEL?

1) „On nás spasil ne pro naše dobré skutky, které jsme konali, ale ze své milosti“ (Titovi 3:5 podle King James Version). „Aby se v budoucnosti ukázalo nesmírné bohatství Jeho milosti, v Jeho laskavosti vůči nám, skrze Ježíše Krista“ (Efez.2:7, parafráze). Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme byli ještě v hříchu“ (Řím.5:8).

2). „Milostí jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efez.2:8). „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a vášní tohoto světa; abychom žili střídmě, spravedlivě a zbožně v tomto dnešním světě a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ (Titovi 2:11-13). „..abychom ospravedlněni Jeho milostí se stali dědici věčného života, k němuž se upíná naše naděje“ (Titovi 3:7). „..neboť skrze Něho jsme vírou získali přístup k této milosti“ (Řím.5:2). „Nyní vás svěřuji Bohu a slovu Jeho milosti, která má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi posvěcenými“ (Skutky 20:32). „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom obdrželi milosrdenství, nalezli milost a pomoc v čase potřeby“ (Židovským 4:16)…….. Jak kompletní a vše zahrnující! Milost která spasí, ospravedlní, vychovává, připraví nás do rodiny Boha, vykoupí nás, odpustí nám, zdarma z nás udělá dědice bohatství tak úžasného, že si nikdo z lidí nikdy nebyl schopen představit ani jednu nepatrnou molekulu z té krásy!

Učí nás jak žít a a dává nám jistotu budoucnosti. Je jasné, že tyto dva rozdílné principy se nemohou míchat dohromady!!! Může to podat někdo jasněji nežli Pavel?: „Když z milosti, tedy ne na základě skutků – jinak by milost nebyla milostí“ (Řím.11:6).“Kdo pracuje, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo nepracuje, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá jako spravedlnost“ (Řím.4:4-5). Kdyby se toto, náhodou dostalo do rukou někoho, kdo nevěří, navrhnul bych, aby si to všechno rozvážil v srdci a pochopil že, on či ona přestoupil – právě tak jako všichni lidé, kteří kdy na této planetě žili – ten Boží čistý, svatý, spravedlný a neúprosný zákon, a jediné východisko, jak odvrátit tuto budoucí katastrofu, je kříž Ježíše Krista, protože „Není totiž rozdílu – všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Řím. 3:22-23).

DVĚ PŘIROZENOSTI KŘESŤANA…..

Písmo nás učí, že každý spasený Křesťan má v sobě dvě přirozenosti, čili dvě „nátury“, jak bychom řekli lidově. Tu první jsme dostali při přirozeném zrodu, když jsme se narodili. Je to něco, co je totálně a beznadějně špatné, zkažené a nespolehlivé. Tu druhou povahu dostane člověk při svém novém zrodu (Jan 3:3). Je to povaha od samotného Boha a proto je čistá, dobrá a neměnná. Následujících několik veršů jasně prokazuje, co si Bůh myslí o naší první přirozenosti: „Ano, zrodil jsem se v nepravosti – v hříchu mně matka počala“ (Žalm 51:5(7)) „Srdce je zrádné nade vše a zoufale zlé. Kdo je zná? (Jeremiáš 17:9). Není nikdo, kdo by byl dobrý, ani jeden nerozumí, není nikoho, kdo by hledal Boha. Všichni sešli z cesty, není nikdo, kdo by konal dobro, ani jeden…“(Řím.3::10). Bůh netvrdí, že nikdo ze ztracených lidí není vzdělaný, není kulturní, schopný, štědrý, ochotný nebo nábožný. On říká, že ani jeden není dobrý, ani jeden Mu nerozumí, ani jeden Ho nehledá…

Jedna z těch těžko přijatelných Božích pravd, je pravda o lidské zkaženosti. Každý z nás znal či zná morální, čestné a dobrosrdečné lidi, své přátele či dokonce členy našich rodin. Tito jsou, většinou velmi ohleduplní, ochotní, přátelští – a na druhé straně (tam kde je to důležité), pohrdají Božími zákony, Kristova oběť se jejich srdce nedotkne, popírají Jeho božství – nakonec popírají samotnou existenci Boha! Vzdělaná, jemná dáma, která by se s odporem odvrátila od drsného slova, dělá z Boha lháře každou minutu jejího života! (1Jan 1:10, 5:10).

Není nic nebezpečnějšího, než šedovlasá, laskavá babička, která svým vnukům neřekne o Kristovi za celý život ani jedno slovo!

Tento svět je plný hodných a milých lidí, tak zvaných humanistů, kteří svým jednáním prohlašují, že Bůh je lhář!!

V dobách Genese 6:4 si také lidé mysleli že je všechno OK. Bohatýři! Určitě čestní, silní, mocní. A co řekl Bůh? „I viděl Hospodin, jak se na Zemi rozmnožilo zlo člověka, a každý jeho výtvor i mysl byly zlé“.. „Z nitra, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilstvo, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlá vůle, lsti, závist, urážky, pýcha, opovážlivost“.. Kdo že to byl takovým pesimistou? No přece Bůh-Syn, který tak miloval člověka, že za něj zemřel na kříži! A proč tomu tak je? Protože „Přirozený člověk není schopný pochopit věci Božího Ducha. Jsou mu bláznovstvím – není schopen je přijmout, protože se jim dá porozumět pouze Duchem“ 1Korint. 2:14). „Tělesná – (karnální) – mysl stojí vůči Bohu v nepřátelství; nikdy se Božím zákonům nepodřídí – není toho ani schopná“ (Řím.8:7 z angl. překladu). Z toho vidíme, že nevěřící má „trojnásobnou neschopnost“. Může být nadaný, kultivovaný, přátelský, pravdomluvný, pracovitý. Může včas platit své dluhy, být dobrým manželem či manželkou, otcem či matkou – může mít všechny tyto vlastnosti – přesto však nebude schopen porozumět, poslechnout či zalíbit se Bohu!.. Křesťan na druhé straně, i když má stále tu první přirozenost nezměněnou a nezměnitelnou, dostal novou, která byla vytvořena Bohem v dokonalé čistotě a neměnitelnosti. Následující příklady z Písmy ukáží původ a charakter „nového“ člověka. Poznáš, že nová povaha, neboli regenerace není transformací, „vylepšením“, ale „novým stvořením“….

„V pravdě ti říkám (oslovuje Nikodéma, morálního a náboženského člena nejvyšší židovské rady!), pokud se člověk nenarodí znovu, nemůže vidět Království Boží“…“Ale všem, kteří Ho přijmuli, těm dal moc státi se dětmi Boha, těm, kteří uvěřili v Jeho jméno; kteří se narodili – ne z krve, ne z vůle těla, ale z Boha“ (Jan 1:12-13). „“Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Ježíše Krista“ (Galat.3:26). Doufám, že si každý z vás uvědomí, jak tyto verše totálně odmítají moderní „teologický“ názor, že Bůh je Otcem všech lidí a že všichni lidé jsou si bratry… Takové „učení“ je nebezpečnější nežli Aids! Ne všichni ti, kteří jsou narozeni – ale ti, kteří jsou narozeni znovu, jsou Božími dětmi! Bible nám říká, že Adam byl syn Boha, ale také nás informuje, že Sét byl synem Adama! (Lukáš 3:38). „A proto, kdo je v Kristu, je nové stvoření; co je staré, to pominulo – vše je nové“.. (2Korint.5:17)…. „Jsem ukřižovaný s Kristem, přesto žiji, i když ne já, ale Kristus žije ve mně a život, který nyní žiji v těle žiji vírou v Syna Božího, který mně miloval a dal svůj život za mně“.. (Galat.2:20). „Vy jste přece mrtvi a váš život je skryt v Kristu u Boha. Až se objeví Kristus, který je vaším životem, vy se objevíte s Ním ve slávě“ (Kolos.3:4).“A to je svědectví:Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu. Kdo má Syna, má věčný život; kdo nemá Boha-Syna, život nemá“.. (1Jan 5:11).

Kapitola 7 v dopise Římanům je příklad zápasu mezi „starým“ a „novým“ člověkem a proto je to velmi osobní záznam. „Chtěl bych, ale nedělám“, „nechci, ale dělám“ jsou smutným přiznáním porážky, která se jistě ozve jako známá ozvěna ve vašich srdcích. Ne, není v tom agónie; konflikt je mezi Saulem z Tarsu a Božím Duchem! Pavel sám má v sobě mír a vítězství. Je třeba rozumět, že toto referuje o vítězství nad problémy tělesnými – jako je na příklad chtíč, pýcha, hněv – mám tím na mysli vnitřní svody. Vnější jsou anulovány spojením s Kristem, naším veleknězem…..

POSTAVENÍ KŘESŤANA.

Jedna nesmírně důležitá skutečnost v pochopení Písma, hlavně Pavlových a Janových dopisů je ta, která se dotýká postavení křesťana, jeho chování a jeho cesta životem. To první je výsledek práce Ježíše Krista a je dokonalé, neměnné a počíná v okamžiku, kdy křesťan uvěřil a přijal Krista za svého osobního Spasitele. Neexistuje nic, co by mohlo být přidáno – ať už nyní, nebo ve věčnosti – ke kvalitě tohoto postavení, nebo k jeho zabezpečení!

Skrze víru, a pouze jenom víru je naše postavení před Bohem stejné, ať už jsme ti nejslabší nebo ti nejsilnější křesťané!! A znovu bych mohl poukázat na Jana 1:12, 1Jan 5:12, Řím.8:17, 1Petr 1:4-5, 1Jan 3:2, 1Petr 2:9, Apokal.1:5-6, Kolos.2:10, Řím.5:1-2, 1Jan 5:13, Efez.5:30 a hlavně Jan 3:16… Ty reference tam nedávám proto, abych vypadal moudrý, ale aby se vám tyto verše dostaly do srdce!!

Ani jeden z těchto nádherných slibů se nedá získat modlitbami, dobrými skutky, návštěvou kostela, dáváním darů nebo svatostí života!!! Všechny tyto jsou dary od našeho Boha skrze Krista, a proto náležejí rovným dílem všem křesťanům! V okamžiku, kdy ten žalářník ve Filipi uvěřil, že Ježíš Kristus je tím Spasitelem, který zemřel za jeho hříchy, stal se Božím dítětem, společným dědicem všeho co Bůh pro své děti připravené má! V okamžiku kdy uvěřil, byl ospravedlněn, dostal mír s Bohem, jeho postavení bylo právě tak hodnotné a jisté, jako Pavlovo! Žalářník obdržel dar věčného života, byl přijat Bohem jako část těla Kristova, plně, bez výhrad! Jeho momentální postavení na zemi bylo ovšem velmi daleko od toho, které už nyní měl v očích Boha; daleko od skutečného, nebeského, čistého postavení, které měl již zaručené. Následující verše ukáží, jaký je rozdíl mezi naším postavením věčným a stavem, ve kterém žijeme zde na zemi…

POSTAVENÍ PŘED BOHEM…

„Církvi Boží v Korintu, svatým v Kristu, spolu se všemi, kteří jsou svatí v Ježíši Kristu…. Děkuji za vás Bohu stále pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; On vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání, právě tak, jako svědectví o Kristu bylo potvrzeno vámi. Takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se objeví náš Pán Ježíš Kristus. On vás potvrdí až do konce, aby jste byli bez viny v den Ježíše Krista“. Bůh je věrný, On vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem“..(1Korint.1:2-9)…“Ale vy jste byli umyti, posvěceni, ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha“ (1Korint.6). „Cožpak nevíte, že vaše těla jsou částí těla Kristova?“ (1Korint. 6:15).

STAV NA ZEMI..

„Bylo mi řečeno, že jsou mezi vámi spory“ (1Korint.1:11). „A já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, ale jako k těm, kteří stále myslí jen po lidsku – jako k nedospělým v Kristu….odkud jsou mezi vámi sváry a závist? Není to proto, že stále patříte světu a žijete jako ostatní lidé? (1Korint.3:1-3). „Někteří se urazili..“ (1Korint.4:18). „A vy se tím nafukujete, místo aby jste truchlili..“ (1Korint.5:2). „Již to je vaše chyba, že se mezi sebou soudíte! (1Korint.6:7). „Mám tedy udělat z částí Kristova těla prostitutky? (1Korint. 6:15). Ale On se otočil a řekl:“Jdi mi z cesty, Satane! Jsi pro mně kamenem úrazu, protože tvé myšlení není od Boha, ale člověka“..(Matouš 16:23). „Ale nyní to všechno odhoďte: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, a pomluvy! Neobelhávejte jeden druhého, svlékněte ze sebe starého člověka a jeho chování!“ (Koloským 3:8-9).

Nikomu z vás nemůže uniknout, že Boží řád, v dispensaci milosti je: Bůh nejprve udělí křesťanovi to nejvyšší postavení, a pak ho začne vyzývat, aby se podle toho choval. Žebrák je vyzvednut z hnojiště a postaven mezi prince. Následující verše jsou tomu příklady:

POSTAVENÍ PŘED BOHEM.

„Víme přece, že ten starý člověk v nás byl ukřižován, aby tělo hříchu bylo vysvobozeno z moci hříchu“. (Řím.6:6). „Vy jste světlem světa“ (Matouš 5:14). „…který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Ježíši Kristu ještě před počátkem světa“..(1Timoteovi 1:9). „..spolu s Ním nás vzkřísil a uvedl na nebeská místa v Ježíši Kristu“..(Efez. 2:6). „..kdysi jste byli tmou, dnes jste světlem v Ježíši Kristu“ (Efez. 5:8).

„Vy všichni jste děti světla, děti dne. Nepatříte ani noci, ani temnotě“ (1Tesal. 5:5). „Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou pro vždy obětoval své tělo“..(Židům 10:10). „V tom Jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je On, takoví jsme i my v tomto světě“ (1Jan 4:17).

POSTAVENÍ NA ZEMI.

„Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli principům tohoto světa, proč se znovu podřizujete předpisům? (Kolos.2:20). „Nechť svítí vaše světlo před lidmi aby viděli vaše dobré skutky a oslovovali Boha, který je v nebesích“ (Matouš 5:16). „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží“ (Kolos.3:1)..

„Kráčejte životem jako děti světla“ (Efez.5:8). „Sám Bůh míru nechť vás plně posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista“ (1Tesal.5:23). „Posvěť je skrze Tvou pravdu – Tvé slovo je pravda“ (Jan 17:17). „Ten, který prohlašuje, že On v něm přebývá, měl by jednat tak, jak jednal On“ (1Jan 2:6)…

Čtenář jasně vidí, že Boží Slovo činí zásadní rozdíl mezi postavením Křesťana v očích Boha – to znamená jeho postavení na věčnosti, a jeho momentálním postavením ve světě. Dále vidíte ( jak doufám ), že jeho věčné postavení není podmíněné ničím (po uvěření v Krista), a je zcela jisté a neměnné! Jakmile prohlásíš svou totální neschopnost se spasit či očistit sám, sama a přijmeš Jeho dar, jsi v nijak dále nepodmíněném postavení, o kterém se zmiňovaly předešlé verše.

Dovol mi malý příklad: Princ, budoucí následník trůnu, zatím co je ještě dítětem, je právě tak paličatý, protivný, neposlušný a hloupý, jako všechny ostatní děti kolem! Ale ať už je právě hodný, či neposlušný je stále budoucím princem!!! Je žádoucí aby se učil být lepším, moudřejším, spravedlivějším, ale i v opačném případě je stále princem. Proč? Protože se princem narodil!!!

Co se týče každého pravého Božího syna a dcery, tento růst do „princovskosti“ je zaručený. Až přijde čas, jeho chování, jeho charakter, jeho srdce se dostanou na úroveň pravého prince!! Pozor: Postavení není odměnou za dokonalý charakter – charakter se vyvinul z postavení!!!!!!

SPÁSA A ODMĚNY.

Písmo Nového Zákona obsahuje doktrínu či učení o spáse pro ztracené hříšníky a doktrínu o odměnách za věrné služby těch, kteří jsou spasení. Je velmi důležité správně rozdělovat a rozumět tomu, co nás Bůh učí! Tyto rozdíly můžeš snadno vidět z následujících veršů: „Ježíš jí odpověděl: Kdybys znala ten Boží dar a toho, kdo ti řekl:“Dej mi napít“, požádala bys ho a on by ti dal vodu živou“ (Jan 4:10). Přijděte každý z vás, který žízní a nemá čím by zaplatil; přistupte, kupujte a jezte; ano, nakupte si víno i mléko bez peněz a bez protihodnoty“ (Izaiáš 55:1). „A Duch a Nevěsta praví: Přijď! A každý, kdo slyší nechť řekne: Přijď! Ať přijde ten který má žízeň a – kdokoliv chce – ať se zdarma napije“ (Apokal. 22:17).

Protože mzda za hřích je smrt, ale věčný život je darem od Boha, skrze Ježíše Krista“ (Řím.6:23). „Milostí jste spaseni skrze víru a není to z vás; spása je dar od Boha – ne za vaše skutky, aby se nikdo nemohl vychloubat“ (Efez. 2:8, parafráze)… Jako kontrast ke spáse, která je totálně zdarma, jsou skutky, které se Bohu zalíbily – a ty budou Bohem odměněny:

„A kdokoli dá napít jednomu z těchto malých ve jménu učedníka; po pravdě vám říkám že ten svou odměnu neztratí“ (Matouš 10:42). „Bojoval jsem dobrý boj, svůj závod jsem doběhl, svou víru udržel. Teď na mně čeká koruna spravedlnosti…“ (2Timoteovi 4:7-8, podle King James Version)… Pomni, přicházím nečekaně (rychle) s odměnou, kterou dám každému podle zásluh“ (Apok.22:12, podle angl. verse)… „A pravil mu: Ano, dobrý služebníku. Protože jsi věrný v málu, dostaneš autoritu nad deseti městy“ (Lukáš 19:7). „Není možné stavět na jiném základě, nežli je Ježíš Kristus. Tedy, když kdokoliv postaví na tomto základě zlato, stříbro, drahokamy, dřevo, seno, slámu – vše vyjde najevo – v ten den se ukáže, oheň to vyzkouší. Tento oheň přezkouší hodnotu skutků všech. Pakliže to, co člověk postavil zůstane, on obdrží odměnu; pakliže oheň jeho skutky zničí, on utrpí ztrátu, ale on sám je spasený i když jakoby zkrze oheň! (1Korint.3:11-15). Dovol malou poznámku: Toto neznamená očistec! Bible koncept očistce nezná! Řekl bych to asi takto: V nebi bude mnoho spasených lidiček, kteří budou stát- velmi rozpačitě někde vzadu u dveří a nebude jim zrovna do smíchu, až se ji zeptá Kristus: „Já za tebe zemřel; co jsi pro mne udělal(a) ty? Spasení? Ano! Věčný život s Kristem? Ano! Ale z té hanby bych měl strach!!

SPÁSU MÁŠ UŽ NYNÍ……

Ten, který věří Synu, má věčný život“ (Jan 3:36). „Po pravdě vám říkám: Ten, který slyší můj hlas a věří tomu, který mně poslal, má věčný život, nespadá pod soud, ale přešel ze smrti do života“ (Jan 5:24)… „Kdo věří ve mně, má věčný život“ (Jan 6:47)… A On řekl ženě:“Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji“ (Lukáš 7:50)…“A toto je ta zpráva, že Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synovi“ (Jan 5:11)… Ano, pakliže jsi spasený, potom spásu máš už dnes – odměny dostaneš až v budoucnosti: „Syn člověka přijde ve slávě Otce se svými anděly a potom odmění každého podle jeho zásluh“ (Matouš 16:27)… „Budete odměněni při vzkříšení spasených“ (Lukáš 14:4). „A až se náš hlavní Pastýř objeví, obdržíte korunu slávy, která nevybledne“ (1Petr 5:4)… „po delším čase se pán těchto služebníků vrátí a vyúčtuje se s nimi“ (Matouš 25:19)…. Boží účel ve slibování věčných odměn a poct je učit své děti hledat hodnoty věčné, namísto materiálního bohatství a rozkoší zde na zemi…

KŘESŤANÉ A „HERCI“..

Hned od počátku, když Bůh oddělil své první děti od světa, křesťané byli znepokojováni přítomností těch, kteří se sice za křesťany prohlašovali, ale křesťany nebyli. A toto bude pokračovat až do chvíle kdy „Syn člověka sešle své anděly a řekne: Seberte nejprve plevel a svažte do otýpek k spálení… Potom budou spravedliví zářit jako slunce v Království mého Otce „(Matouš 13:30, 13:43)…. Písmo jasně učí o směsi plevele a zrna – o těch, kteří pouze jako křesťané vypadají a těch, kteří křesťany jsou. Můžeš začít už v Genesi 4:3-5, Exodu 12:38, Numeri 11:4-6, Nehemiáš 7:63-65, Matouš 13:24-30,37-43, 2Korint.11:13-15, Galatským 2:4, 2Petr 2:1-2.

Je zhola nemožné, v takovémto krátkém povídání, dát reference ke všem pasážím v Písmu, kde se na toto rozdělení mezi pravými Křesťany a masou formalistů, pokrytců, či podvedených legalistů, kteří si spásu snaží odpracovat namísto aby svou spásu, kterou dostanou zdarma, vypracovali do – pokud možná nejlepší formy a příkladu pro druhé!!!

PRAVÍ KŘESŤANÉ

„Ježíš řekl ženě: „Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji“ (Lukáš 7:50).“..vytrvale poslouchali učení apoštolů, dělili se o jídlo, modlili se“ (Skutky 2:42). „Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život; nikdy nezahynou, ani mi je nikdo z ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší než kdokoliv. Nikdo je nemůže vyrvat z Jeho ruky“..(Jan 10:27-29). „Všichni, které mi Otec dává ke mně přijdou; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. A toto je vůle Otce, který mně poslal, abych z těch, které mi dal, neztratil nikoho“ Jan 6:37, 39).. „Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všechny, kteří věří. Není totiž rozdílu“ (Řím.3:22). „V pravdě vám říkám:Ten kdo ve mně věří, má věčný život“ (Jan 6:47). „Jsem si jist tím, že ten, který ve vás počal dobré dílo, dovede jej až do dne Ježíše Krista“ (Filipským 1:6).

„HERCI“…

„Potom Šimon uvěřil, byl pokřtěný a chodil s Filipem…. Ale Petr mu řekl: „Tato moc není pro tebe a nemáš na ní podíl, protože tvé srdce není upřímné před Bohem“ (Skutky 8:13, 8:21). „Ale někteří z vás nevěří“. Ježíš věděl od začátku, kdo nevěřil a kdo Ho zradí. „Proto jsem vám řekl, že ke mně nemůže přijít nikdo, není li mu to dáno od Boha“. Od té chvíle Ho mnoho učedníků opustilo a už s Ním nechodili. (Jan 6:64-66). „Odešli od nás, ale nebyli z nás; kdyby byli z nás, neodešli by. Odešli, aby se ukázalo, že z nás nebyli“ 1Jan 2:19). „Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, copak jsme neprorokovali v Tvém jménu? Nevyháněli ďábly a nedělali velké skutky? Potom jim odpovím: Nikdy jsem vás neznal – odejděte!“ (Matouš 7:22-23). „Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně – ale uvnitř jsou plné kostí a nečistot. Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu? (Matouš 23:28, 33). Ty dva známé případy – Jidáš a Petr – nepředstavují žádné potíže: Jidáš nikdy věřícím nebyl (Jan 6:68-71), Petr nikdy věřícím být nepřestal (Lukáš 22:31-32). A teď na konec, si laskavě uvědom že:

Tyto principy jsou pro nás pouze vodítky, abychom Boží Slovo správně rozdělovali! Nikdy v žádném případě je neaplikuj na žijící osoby!! Soud nad „herci“ je vyhrazen Bohu – ty na něj nemáš ani právo, ani „buňky!

KONEC. 27. 8.1996 Tonda.
zdroj:
http://nkz.reformace.cz/docs/komentare/insight.htm

Sdílejte články

Napsat komentář